Zahalené studentky postavily před problém střední zdravotnickou školu v Nuslích a výslovně je odmítla – ač jen preventivně, v odpovědi na hypotetickou otázku – nemocnice v Motole. Je třeba na liberálním postoji k náboženským symbolům ve zdravotnictví něco měnit? Jak v čem.
Zatím není důvod měnit názor na postoj ombudsmanky. Je-li studentka vypuzena ze školy jen proto, že trvá na šátku coby náboženském symbolu, pak to má diskriminační charakter. Zpochybněn by byl až ve chvíli, kdyby dotyčná třeba odmítala tělocvik či kontakt s muži (pacienty) v rámci výuky.
Pak si ale leckdo řekne, že totéž co při teoretické výuce by mělo platit i ve zdravotnické praxi. Není tedy odmítání zahalených muslimek motolskou nemocnicí diskriminační? Není, protože Motol má svůj provozní řád a ten stanoví jednotný pracovní oděv. Teprve kdyby se prokázalo, že nařízení o jednotném pracovním oděvu je diskriminační, mohly by si na diskriminaci stěžovat i muslimky. Ale to snad nehrozí.
Leckdo namítne, že nevadí-li ve zdravotnictví jeptišky (vadily někomu boromejky pečující o Václava Havla?), právě tak by neměly vadit ani muslimky v šátcích. Jenže tady není rozpor. Ten by nastal, kdyby v Motole přijímali boromejky, leč odmítali muslimky. Když ale trvají na jednotném pracovním oděvu pro všechny, je to padni komu padni.
Skutečností ovšem zůstává, že čím více šátků kolem sebe vidíme, tím více sílí pocit, že nejde o osobní symbol, ale o invazi protiobčanských hodnot. Kdybychom ženy v šátcích vídali na demonstracích proti agresivnímu islamismu a džihádismu, naučili bychom se je vnímat normálněji.
