Na první pohled to působí jako další balkánská hrátka. Spíše je to ale další stupínek na cestě k rozkližování Evropy – té skutečné, ne synonyma pro EU. Řecko, tedy stát, kde Evropa v dnešním smyslu vznikla (kde vymysleli a prosadili demokracii, oponenturu, kritiku, vědu...), blokuje vstup Makedonie do NATO i EU požadavkem na změnu názvu. Jedenáctimilionové Řecko se cítí ohroženo tím, že dvoumilionová Makedonie svým názvem evokuje nárok na řeckou provincii Makedonie. Řecko, jež vede skupinu čtyř evropských členů NATO dávajících na obranu dohodnutá dvě procenta HDP (letos má dát 2,27 procenta), se stylizuje do role potenciální oběti makedonské rozpínavosti. Myslí to vážně? Bohužel ano.
Přitom více či méně analogické situace pnutí nevyvolávají. Třeba maličké Lucembursko. Nikdy nebylo velké, ale jako maličké působí od 19. století, až když většinu území ztratilo ve prospěch Francie, Pruska a Belgie. Nejvýchodnější belgická provincie se jmenuje Lucembursko. Je větší než Velkovévodství lucemburské, ale k zášti mezi oběma státy to nevedlo.
Či Slezsko. Až do vlády Marie Terezie patřilo Koruně české. Pak většinu získalo Prusko. Teď je rozděleno mezi Česko a Polsko. Ale představa, že Varšava žádá, aby se česká část Slezska přejmenovala na Jižní Slezsko, působí absurdně.
Či vztahy USA a Mexika. Americký stát se jmenuje Nové Mexiko. Co by se stalo, kdyby se jmenoval jen Mexiko? Těžko říci, ale název Kalifornie nese jeden stát americký i dva mexické, aniž by to vedlo k napětí.
Balkánský případ dokládá, že ovzduší nedůvěry mezi lidmi a jejich názorovými tábory, na což teď skuhrá celý Západ, se může přenést i do vztahů mezi státy.
