Podle něj se mají prodiskutovat úpravy mezinárodních práv běženců včetně těch posvěcených ženevskými konvencemi. To už je síla. Navrhuje-li to premiér země sloužící za vzor západní liberální demokracie, je to cosi víc než pouhé plácnutí. Jakkoliv si můžeme myslet, že tím reaguje na konkrétní situaci či konkrétní soudní verdikt, který staví vládu v Kodani do tísnivé situace, šídlo je z pytle venku.
Říká-li premiér liberálně demokratické západní země, že je třeba debatovat o ženevských konvencích (rozuměj o jejich reformování a přísnějším výkladu), zní to podobně, jako kdyby papež vyzval k debatě o trojjedinosti boží. Je to výzva k debatě o něčem, co bylo až dosud považováno za nedotknutelný kánon tesaný do kamene.
MACHÁČEK: Migrační proud byl zneužit teroristy. Útoky mířily na cíle, které muslimové nesnášejí |
Je samozřejmě předčasné dělat z jednoho televizního projevu jednoho politika zásadní závěry, ale cosi se pomalu mění. Mění se samo pojetí toho, co západní společnosti pokládají za kánon, a co jen za pravidlo podléhající změnám a politickým rozhodnutím. A mění se i stereotyp vytvořený letos na jaře: že ve vztahu k běžencům a migrační kalamitě se Evropa dělí na kultivovaný, civilizovaný, vstřícný, citlivý Západ a barbarský, postkomunistický, sobecký, odmítavý Východ. Že Západ razí „vítací kulturu“ a Východ „kulturu odmítání“.
Realita je složitější a ukázaly to už různé „výstřely“ na podzim. Třeba holandská úvaha o „Minischengenu“. Dánsko naznačuje, že mantinely debaty budou v roce 2016 širší. Že místo dosavadního pojetí migrační debaty jako boje ryzího dobra se zlem či světlého Německa s tím temným posílí racionalita, i když ohrozí současné posvátné krávy.
