Sestřelení osobního letadla – vražda tří set nevinných civilistů z neutrálních zemí – skutečně má potenciál Sarajeva. Má ho v tom smyslu, že dokládá, jak jedna kolaterální (nahodilá, předem nezamýšlená) událost může vést k důsledkům, které si pachatelé ani nedokážou představit.
Atentát na následníka rakousko-uherského trůnu v létě 1914 (spáchali ho bosenští rebelové podporovaní srbskou vládou) vedl ke čtyřletému světovému konfliktu. Atentát na malajsijské letadlo v létě 2014 (podle indicií ho spáchali východoukrajinští rebelové podporovaní ruskou vládou) může vést k vyhrocení vztahu Západu a Ruska, ba může vést i k tomu, co si dnes dokážeme představit jen stěží.
ČTĚTE TAKÉ: |
Ale aby mohlo být sestřelení letu MH17 skutečně novým Sarajevem, k tomu by musely být splněny jisté podmínky. Problém roku 1914 spočíval mimo jiné v tom, že západní a střední Evropa byla rozdělena na antagonistické bloky (Trojspolek a Trojdohoda), jež byly zase smluvně provázané s rizikovými státy. Právě tyto smluvní vazby zatáhly kontinent – po jednom nahodilém atentátu – do Velké války.
Dnes – při všem skuhrání na Evropskou unii, na krizi eurozóny, na Británii hledající z Unie zadní vrátka, na nedostatek evropské solidarity – takové bloky ustavené nejsou. I když na sestřelení letadla reagují různé státy různě, třeba Británie tvrději než Německo, mějme na paměti, že Německo, Británie a Francie vše mezi sebou konzultují. Že když v neděli britský premiér Cameron volil hodně tvrdá slova, bylo to v době, kdy se telefonicky domlouval s německou kancléřkou a francouzským prezidentem.
Uvidíme zítra, až bude Evropská unie rozhodovat o přitvrzení protiruských sankcí. Teprve kdyby se na tomto tématu rozhádala, dalo by se uvažovat o Donbasu jako o Sarajevu roku 2014.
