Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

PETRÁČEK: Test Gazou

Názory

  14:00
Ta situace se opakuje už pět let - od té doby, co pásmo Gazy ovládl teroristický Hamás. Z Gazy začnou vylétat rakety na Izrael a zasahovat areál, kde žijí statisíce civilistů. Izrael spočítá mrtvé, a když ohrožení pokračuje, přistoupí k odvetě.

Kouř nad Gazou. Rakety míří na obě strany, na izraelská města včetně Aškelonu i na palestinskou Gazu. foto: APČTK

Například zabije velitele ozbrojeného křídla Hamásu Ahmada Džabarího. A potom je buď vyzván ke zdrženlivosti (kultivovaným Západem, hlavně v Evropě), nebo odsouzen za agresi (Egyptem či Súdánem, který teď vede arabský blok v Radě bezpečnosti OSN).

Čím to, že na stranu Izraele se jasně staví jen Amerika a v poslední době Kanada? Ta situace je přece jasná. Je jasné, kdo je útočníkem: rakety s doletem desítek kilometrů přece nevyrábí nějaký blázen, ale organizovaná struktura. A jasné je i to, kdo se brání: Odvetný útok na šéfa oné struktury je přece obranou. Či snad ne? Právě tato otázka je klíčová pro „test Gazou“.

ČTĚTE TAKÉ

Že izraelskou obranu odsoudí Súdán, odpovídá očekávání. Že ji odsoudí vůdčí země arabského jara Egypt (a odvolá z Izraele vyslance), na to si už začínáme zvykat. Ale pořád si ne a ne zvyknout na „kultivovaný“ přístup mnoha Evropanů. Třeba švédského ministra zahraničí Carla Bildta „velmi znepokojuje násilí vycházející z Gazy i namířené proti Gaze“. Ustat by prý mělo veškeré násilí. Do srozumitelné řeči to lze přeložit asi takto: Ať přestanou útoky i obrana proti nim. Obé je stejnou měrou odsouzeníhodné.

Co by se asi stalo, kdyby na tuto kultivovanou logiku přistoupil Izrael? Nejspíše by nadále počítal škody, ale nesměl by odpovědět. Našince ale více zajímá jiná otázka: Jak by Carl Bildt bránil svou zemi, kdyby třeba na oblast kolem Malmö dopadlo dvě stě raket? Odsoudil by ten útok a zakázal odpovědět silou?