PÍSEŇ V HLAVĚ: Pouť českého skladatele americkou divočinou

Antonín Filip Heinrich pocházel z Krásného Buku na Děčínsku, místa, kde se zrodil ještě jeden fenomén: pánské podvlékačky zvané jégrovky.

Heinrich byl z chudé rodiny, po bohatém strýčkovi však zdědil prosperující obchod. V napoleonských válkách naneštěstí o vše přišel a osud ho zavál až do Bostonu, kde se bez dolaru v kapse snažil prosadit jako hudebník. Nakonec uspěl: ve Filadelfii získal místo dirigenta, v Pittsburghu se nachomýtl k jednomu z prvních provedení Beethovenových symfonií. Stal se též průkopníkem programní hudby a ryze americké hudby vůbec, k čemuž došlo zvláštním způsobem:

V samotě přírody

Když Antonovi v roce 1814 zemřela manželka, vydal se osamělý tvůrce pěšky přes celou Pensylvániii. Putoval hustými lesy podél řeky Ohio až do státu Kentucky, dohromady ušel asi 700 mil. Jedinečná tůra ho inspirovala ke kompozicím s výmluvnými názvy Duch divočiny, Souboj ptačích králů či Tah stěhovavých holubů. V cíli své cesty se pak na rok zavřel do srubu, kde složil svůj první velký opus, Počátek hudby v Kentucky aneb Rozkoš z nalézání harmonie v samotě přírody.

Do rakouského soustátí se Heinrich vrátil ve třicátých letech a pak ještě roku 1857, kdy odehrál nadšeně přijatý koncert v Praze na Žofíně. Postupem času ale jeho jméno i dílo zapadlo. Až nyní se ho snaží vzkřísit klavírista Pavel Farský, jenž se skladatelovým odkazem zabývá dlouhodobě a z jehož iniciativy se už uskutečnily heinrichovské večery na příchovickém zámku a v pražské Foersterově síni.