O vzniku a významu těchto duchovních písní afroamerických otroků byla napsána spousta skvělých knih. Zároveň ale vznikla celá pavěda, dovádějící ad absurdum logický předpoklad, že „zpěvy černého lidu“ (jak se u nás říkalo za jiného režimu) plnily kromě estetické funkce i neméně důležitou funkci dorozumívací. Zkrátka a dobře, černoši se s jejich pomocí domlouvali, jak zahnout kramle.
Při práci na plantáži spolu nesměli mluvit. Proto předstírali, že zpívají, aby si ulevili od úmorné dřiny, a v improvizovaných textech si vyměňovali různé informace, včetně těch, které se týkaly termínů hromadných útěků.
Dál, dál tou vodou...
Problém je v tom, že pozdější pseudobadatelé začali vidět spiknutí za každým slovem. „Sleduj tu dutou dýň“ mělo znamenat „jdi podle souhvězdí Velký vůz“. Wade In The Water zase „broď se vodou, aby tě nedostali psi“. Písnička Go Down, Moses prý zvěstovala příchod legendární převaděčky Harriet Tubmanové. A spirituál Steal Away měl být signální písní Nata Turnera, vůdce povstání otroků z roku 1831.
Nic z toho není pravda. Že ale tehdejší útěkáři přesto věřili na znamení, o tom svědčí právě případ Turnera. K rebelii se totiž odhodlal poté, co ve Virginii došlo k zatmění slunce. Černá ruka zakryla zlatý kotouč, řekl si a vytáhl do boje...
Píseň v hlavě každé pondělíPříště: O psu, jenž dobyl hudební průmysl |
