Vojtěch Kotek herec a moderátor
Domníval se, že bude úspěšný ve sportu – jako kluk hrál závodně pozemní hokej ve Slavii Praha nebo trénoval judo v Sokolu Vršovice, ale stal se z něj úspěšný herec a moderátor. Dnes si jedenadvacetiletá teenagerská hvězda Vojtěch Kotek občas zajezdí na koni nebo zahraje golf.
„Můj časový harmonogram není moc pravidelný a taky asi nemám tu správnou vůli,“ vysvětluje.
Rodinné předpoklady přitom měl ideální. Maminka, která vystudovala produkci na DAMU, závodně veslovala, a otec, který hraje v Divadle Járy Cimrmana, býval hokejistou.
„Jenže hokej našim přišel hodně tvrdej a já se taky bál, a na veslování ani nedošlo. Nechávali mě, abych si vybral sám,“ vybavuje si. Po několika malých rolích začal víc točit ve třinácti.
„Už jsem nemohl chodit pravidelně na tréninky.“
V širší známost vstoupil v roce 2004, když exceloval ve filmu Snowboarďáci. „Na snowboardu jsem jezdil už od devíti.
Z gymplu mě uvolnili, ale já už byl mimo školu skoro pořád,“ uvědomuje si. Za dva měsíce natáčení na horách si prý zimy užil bohatě. „Dokonce tolik, že jsem od té doby byl za sněhem jen dvakrát, i snowboard se mi tam kapku zprotivil,“ pokyvuje hlavou.
Potom přišli Rafťáci. „Točili jsme na Vltavě, bydleli v Českém Krumlově. Předtím jsem nemohl na výcvikáč do Slovinska, kde se jezdilo na divoké vodě. Takový adrenalin mě láká,“ přemítá idol děvčat, který nedokáže říct, zda je mu bližší rafting, nebo snowboarding. „Obojí je prima.“
Za svůj nejlepší sportovní výkon nepovažuje zvládnutí zrádné sjezdovky ani zdolání nebezpečné peřeje. „Ještě když jsme s Jirkou Mádlem byli čerstvé hvězdičky, tak nás při autogramiádách párkrát dav sedmdesáti pištících holek stolem natlačil na zeď. Přežili jsme, ale notně zpocení,“ usmívá se.
Coby asistent produkce byl v africké poušti při natáčení českého válečného filmu Tobruk. „Jako runner, běžec. jsem byl k ruce režiséru Václavu Marhoulovi. Točilo se třeba kilometr od základny a cokoli bylo třeba přinést, pro to jsem utíkal. První den jsem ještě netušil, že musím hodně pít, a po dvaceti krocích jsem málem omdlel. A když si dáte sedmkrát za den pětistovku do kopce, tak to taky dá zabrat,“ vzpomíná na svůj další sportovní výkon.
Kdysi fandil fotbalistům Liberce a hokejistům Vsetína. „A loni mě zaujal příběh Barbory Špotákové se všemi konsekvencemi. Potěšilo mě to, ale abych z toho měl druhé Vánoce, to ne,“ říká student filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. „Chci být režisérem.“
