Lidovky.cz: Vaše nová kniha pojednává o vztahu dcery a její umírající matky. Jaký máte vztah se svou matkou vy?
Odpovím velmi jednoduše, ta kniha není autobiografická a se svými rodiči mám normální vztah. Dokonce jednou novinář dělal rozhovor u mě doma a když uviděl mou maminku, vypadal, že se mu moc ulevilo, a řekl mi „máte krásný vztah“.
Lidovky.cz: Proč takové téma? Kde jste čerpala inspiraci?
Co se může stát nejhoršího v životě takové ženy, jako je Elisabeth? To byla otázka, kterou jsem si pokládala. Ona jen toužila po tom pokojně v klidu zemřít, ale v tom se objevuje postava její dcery Coco a matka nemůže jen tak říct, „raději bych tě tu neměla“. Měla jsem v hlavě ty dvě osobnosti a stále jsem se nemohla rozhodnout, o které psát, tak jsem je nakonec postavila do takovéhoto kontrastu úplně k sobě, kdy se nemohou navzájem vystát, ale ani se neumí rozdělit. U tohoto tématu je navíc rozhodující, že jsou jedna rodina, a tu si nevybíráme. Kdyby Coco nebyla dcerou, ale kamarádkou, nabízely by se úplně jiné situace a odmítnutí by bylo mnohem jednodušší. Tyto postavy mi ale dovolily velmi kontrastní pohled na tu situaci.
Esther Gerritsenová (*1972)Od svého debutu Bevoorrecht bewustzijn, (Privilegované vědomí) z roku 2000 se Esther Gerritsenová řadí k nejlepším mladým autorům Nizozemska. Její díla De kleine miezerige god (2008, Ubohý malý bůh) a Superduif (2010, Superholub) byla nominována na několik literárních cen. Román Dorst (Žízeň) byl v užším výběru čtyř ocenění.  Esther Gerritsenová |
Lidovky.cz: Myslíte si, že rodiče vždy mohou za komplexy svých dětí?
Samozřejmě, že rodiče jí svou výchovou trochu pokřivili hodnoty, ale po chvíli se život stává vaší vlastní odpovědností, takže si nemyslím, že by z toho měli být rodiče jakkoliv viněni. Hlavně se mi nelíbí použití slova vina. Samozřejmě, že to, co rodiče dělají, se promítá do charakteru jejich dětí, ale nenazvala bych to jejich vinou.
Lidovky.cz: Vztah rodičů a dětí prochází neustálou změnou. Jak si tyto změny v pochopení či míře lásky vysvětlujete?
V mé knize je určující, že postava Matky se vlastně nevyvinula, je velmi odlišná od svého okolí, které si myslí, že by mohla být třeba autistkou. A je velmi izolovaná. Vztahy okolo ní se prakticky nevyvíjí. Dcera je naopak velmi proměnlivá osoba, která stěží komunikuje se svým okolím, vyjma toho když je opilá. Obě dvě k sobě nemohou dobře najít cestu a uchylují s k extrémním řešením. Setkávají se tu dvě naprosto rozdílné energie a temperamenty.
Esther Gerritsenová
Lidovky.cz: Patříte k autorům, kteří příběh posouvají dopředu trefnými dialogy - konverzací, která má spád. Jaké knihy máte ráda vy?
Mám ráda pomalé knihy a popisné romány, což se velmi liší od knih, které sama píšu. Zde se opět objevuje kontrast, který tak ráda popisuji i ve svých knihách.
Lidovky.cz: Někde jsem si přečetla, že často hledáte mezi normálním a abnormálním chováním. Jak se vám to daří?
Lidé často shrnují, že píšu o „bláznech“, což je velmi zobecněné, ale vždy jsem se zajímala o tom, jak naše mysl formuje vztahy a okolí. Třeba deprese, autismus. Hodně jsem se tím zabývala, a má oblíbená kniha je o psycholožce, která je schizofrenní a sama sebe popisuje. Ve svém okolí neustále hledá znamení a symboly, její logika funguje perfektně, a proto postupně umí svou nemoc a sama sebe perfektně analyzovat. Mám moc ráda literaturu faktu a neustále se jí zabývám.
Kam pro Žízeň?Novinku Esther Gerritsenové Žízeň najdete se slevou na Knihy.iDNES.cz. |
Lidovky.cz: Manipulace je v současné době denním chlebem nás všech. Setkávám se s ní v médiích, policie, ale i v běžným mezilidských vztazích. Zajímá vás i tento fenomén?
Existuje mnoho forem manipulace, to je velmi složité téma. I v mé poslední knize se manipulace vyskytuje. Manipulace je většinou vědomá činnost, ale může být i nevědomá, všichni se snažíme své okolí přesvědčit o tom, co máme rádi, je to manipulace? Já nevím, ale každopádně je to velmi aktuální téma, lidé se bojí být otevření a neustále se něco zkresluje. To je velmi těžká otázka.
