ZADOV Zasněžená Šumava si oblékla kabát utkaný z vlezlé mlhy a zapnula si ho až ke krku. UFrühaufů v útulném domku na samotě pod Zadovem ale bylo příjemně. Paní Petra zrovna pekla vánoční cukroví a její choť Stanislav Frühauf (53), lyžařský trenér, který dovedl Kateřinu Neumannovou až na olympijský trůn, si zrovna stěžoval, že divočáci nahoře kdesi na Zhůří ke krmelci v čase předvánočním nepřijdou ani náhodou. „Při jihovýchodním proudění máme náš posed zavětřený, takže tam nejdou,“ mračí se. „Vánoce za dveřmi a není co do huby,“ rozesměje se rozverně. Pak ale přizná barvu: „Jelena jsem střelil a stromek už mám taky. Vybral jsem si pěkný probírkový, s pěti patry. Takže už může přijít Ježíšek.“
* LN Kdy jste toho svého vánočního jelena střelil?
V listopadu. Krásného jelínka první věkové třídy. Kolem čtvrté odpolední jsem si ho hezky našoulal a pěknou rankou ho slovil. Byla to radost, za pěkných podmínek. Vychutnal jsem si to.
* LN Neumannová ukončila kariéru téměř před dvěma roky a vy jste se záhy z médií vytratil. Nemrzí vás to?
Tak tohle mně tedy skutečně vůbec nechybí. Vždycky jsem se držel v ústraní, často se schovával za servismanskými buňkami a pokuřoval si tam. Nikdy jsem na sebe nechtěl upozorňovat. Na druhou stranu ale musím říct, že v určitých chvílích bylo příjemné si něco hezkého přečíst. Unavovaly mě ale prognostické otázky, jak který závod dopadne. Odpovídal jsem si, že je lepší nejdřív něco předvést a pak teprve mluvit.
* LN Třeba když jste po olympijském zlatu Neumannové v Pragelatu předstoupil před novináře a začal vyprávět o Karlu Klostermannovi a jeho črtách o Šumavě... Vzpomínáte?
Musím říct, že jsem novináře měl rád. Ale víte co, já jsem to olympijské zlato Kateřiny vůbec neviděl! Vyměnil jsem si před závodem svůj post na trati s příbuznou Radkou a vydal se na předposlední stoupání křiknout na Kateřinu, aby tam případně závod zbytečně netáhla. Když se blížil finiš, Venca Korunka hlásil do vysílačky, že Katka bude třetí. Já si říkal, no, dobrý. Sbalil jsem si věci a vydal se k cíli. Všude vlály české vlajky a já si myslel, bezva, tak ten bronz ujela. A pak se najednou na světelné tabuli objevilo -olympic winner: Katerina Neumannova. A já si říkal, tak tys pro... největší závod v životě. Ale na druhou stranu, asi to takhle mělo být. Kdybych si to svoje místo nevyměnil, třeba bych jí urazil hůlku, jak bych podél ní běžel a křičel na ni.
* LN Na jaký její závod, s výjimkou onoho olympijského zlata na třicítce, nejčastěji vzpomínáte?
Asi na klasickou desítku taky na olympiádě v Itálii. Její servisman Ulf Olsson jí dal měkké lyže, a navíc mizerně namazané. Posichroval mázu zradikalizovanou kombinací. Celý tým v servismanské buňce pomáhal Kateřině lyže připravovat, ale Ulf si tehdy postavil hlavu. Tenhle závod měla Kateřina vyhrát. Ale s těmahle lyžema sráčema, na nichž jí naměřili až 58. čas ve sjezdu, dojela pátá! Večer po závodě byl šílenej, manažerovi Kateřiny jsem říkal, pokud s Ulfem ihned nerozváže smlouvu, tak já jedu domů.
* LN Jak se vám žije bez Neumannové?
Se svojí ženou jsme si rozdělili pracovní úvazek na gymnáziu ve Vimperku, kde se staráme o sportovní třídy se zaměřením na běh na lyžích, přičemž všichni závodí za Sokol Stachy. A pak se na další úvazek starám o koordinaci lyžařského areálu na Zadově.
* LN Nestýská se vám po atmosféře Světových pohárů, světových šampionátů, olympiád...?
Vyložený stesk to není, ale s naším servisním týmem bych si klidně aspoň jeden závod zopakoval. Vždyť s Honzou Pešinou, který tenhle tým vede, a dalšíma klukama kolem něho jsem strávil patnáct let. Rád bych si s nima zase někde dal třeba i panáka.
* LN Poznamenal vás konec kariéry Neumannové po ekonomické stránce?
Určitě jsem byl dříve honorovaný trochu jinak než dnes, ale já vyznávám jiné hodnoty než peníze.
* LN Jaké?
Naše rodina žila vždy skromně, nikdy jsme nebyli nároční. Pro mě je důležité mít víc času i na duševní odpočinek. Duševno je pro mě moc důležité.
* LN Jak moc jste přísný na mladé lyžaře, o které se nyní staráte? Stejně jako na Neumannovou?
Zůstal jsem stejný, ale trochu se musím brzdit v objemech a náročnosti. Při tvorbě tréninkových plánů někdy ustřelím. Říkám na rovinu, že mladí lyžaři občas nejsou schopni absolvovat danou tréninkovou jednotku v potřebné kvalitě.
* LN Dá se už poznat, jestli z těch kluků a dívek mezi 15-18 lety, o něž pečujete, může vyrůst budoucí šampion?
V 16 letech nemůžete odepsat nikoho; těžko se v tomhle věku přesně odhaduje budoucnost lyžaře.
* LN Dá se předpokládat, že máte víc volného času než dříve. Jak s ním nakládáte?
Věnuju se rodině, svým klukům, které jsem spoustu let zanedbával. Trochu víc času mám taky na manuální práci, na myslivost. V říjnu a listopadu jsem dřív vůbec neměl čas se projít s flintou po lese, protože jsme trénovali ve Skandinávii. Nevím, jestli je to tím, že stárnu, ale zdá se mi, že toho už nestíhám tolik jako dříve. Přitom elánu mi zůstalo pořád víc než dost.
* LN Kam se s tou svou kulovnicí, s níž jste schopen i na 300 metrů trefit jelena, nejraději vydáváte?
Třeba do lesů u Zlaté studně. Rád chodím i do svého lesa, který mám kousek vedle. Je mi tam příjemně, cítím se v pohodě a odreaguji se.
* LN Do lesa chodíte sám?
Mám nejradši, když si věci řídím sám. Netrávím čas na posedech, ale spíše chodím v lese po ochozech. Jsem zkrátka šoulající člověk, pořád v obrovském střehu, protože zvěř můžu potkat všude. Projdu revírem, a když začne padat tma, tak se zastavím a v klidu se snažím vychutnat tu krásu kolem.
* LN Nechtěl byste se někdy k vrcholovému sportu vrátit? Jméno máte přece hodně zvučné...
Já to mám v hlavě srovnané a říkám ne. Manželka Petra mě ale tu a tam trochu nalomí, když říká, abych vzal český ženský mančaft. Na jaře jsem dostal nabídku, abych ho vedl, ale já se bojím, že bych zase spadl do toho života, jaký jsem žil předtím. To plahočení po světě totiž pro mě znamenalo skutečně očistec. Tahle práce mě ale pořád strašně baví a nikdy se jí zříkat nebudu.
* LN Jak pozorně sledujete Neumannovou ve funkci šéfové organizačního výboru mistrovství světa v Liberci?
Já tomu Liberci hned od začátku nepřišel na chuť. Tohle mistrovství mi připadá takový vyumělkovaný. Především z hlediska lokalit mi nic neříká. S Kateřinou ale tyhle věci neřeším.
* LN Překvapilo vás, že se pustila rovnou do téhle dost odpovědné funkce?
Já si myslím, že by se hodila třeba i na nějaké placené místo ve FIS. Čímž nemyslím, že by se tam z ní stal nějaký poskok. Umí dobře jazyky, je to persona. Docela klidně mohla dělat to co dnes šéf běžeckého lyžování FIS Capol.
* LN Potkáte se vůbec někdy?
Ale ano, občas ve stopě kolem Zadova.
* LN O čem si tak povídáte?
Zrovna minule jsem jí slušně vyštengroval, když jsem jí povídal, že by ve svěťáku jezdila pořád do deseti. Ona na to, že jsem blázen. Občas mi třeba zavolá, když se jede svézt, a zeptá se, co má namazat anebo kde jsou upravené tratě a tak. Nedávno se tady u nás i zastavila.
* LN Jak jí běžky uhánějí?
Hlavně po rovinách to pořád valí jako prase. Síla jí časem odejde, ale vytrvalost a morálka jí zůstanou navždy. S nějakým profilem by už asi měla problémy z hlediska síly, ale co se týče vytrvalosti, prohnala by ty nejlepší ještě dost škaredě...
* LN Kdysi jste vykládal, že se těšíte, až si jednou s Neumannovou sednete v hospodě U Ptáčků pod Zadovem na pivo a budete si povídat o tom, jak jste v tom báječném olympijském závodě na 30 kilometrů v Pragelatu posadili zbytek světa na zadek. Už se vám to povedlo?
Ještě ne, protože Kateřina se odtud trochu vytratila. Je dost akční a strašně zodpovědná. Co naplánuje a slíbí, to se snaží splnit. Takže kolikrát se tady jen na pár hodin otočí a už zase jede do Prahy nebo do Liberce. Takže o sobě teď moc nevíme. Jednou ale na to pivo spolu snad zajdeme.
***
Kolem čtvrté odpolední jsem si krásného jelínka první věkové třídy hezky našoulal a pěknou rankou ho slovil
Hlavně po rovinách to Kateřina na běžkách pořád valí jako prase. Ve svěťáku by mohla jezdit do deseti.
