Astronomie je věda především pro oči: jen málokterý odborník z tohoto oboru má možnost dostat do rukou předmět, který se zájmem sleduje na obloze. Týká se to samozřejmě především těch, kdo sledují velmi vzdálené objekty, ale nejen jich.
Na přebytek „hmatatelných“ důkazů si nemohou stěžovat ani vědci zabývající drobnými tělesy v naší soustavě. Takzvané planetky jsou předmětem zájmu nejen proto, že mohou ohrozit Zemi (či spíše život na ní). Jsou také cenným dokladem o historii sluneční soustavy.
Ve většině případu je ovšem vědci mohli pozorovat jenom v jedné fázi jejich „života“: buď ve vesmíru, v okamžiku srážky s atmosférou Země (meteory či jasnější bolidy) nebo jako zbytky, které srážku přežily (meteority).
Během posledních několika měsíců se to však změnilo, jak popisuje studie zveřejněná ve včerejším čísle časopisu Nature. Jsou pod ní podepsaní také čeští odborníci.
Příběh začal 6. října 2008. Tehdy se podařilo teleskopu v Arizoně objevit těleso překřtěné na 2008 TC3, které kvapilo k Zemi. Pozorování rychle potvrdila další pracoviště. „Kdo měl volný pozorovací čas, snažil se ho využít,“ popisuje situaci český astronom Petr Pravec. „Díky tomu se povedlo několik pozorování ještě ve vesmíru.“
Zachytit se podařilo i další dějství: vstup tělesa do atmosféry, který nastal 19 h po objevu. Kromě řady náhodných očitých svědků, včetně posádky jednoho letadla, kterou informovali meteorologové, zamířily na místo i objektivy kamer.
„Průlet náhodou zachytila jak americká zpravodajská družice, tak meteorologická družice Meteosat 8,“ říká další spoluautor článku z Nature Jiří Borovička, také z Astronomického ústavu. Spolu s ním se údaji z Meteosatu zabýval ještě Zdeněk Charvát z Českého hydrometeorologického ústavu.
Planetka přesně podle propočtů zazářila jako bolid (jasný meteor) nad Súdánem a zhasla. Ozvěnu exploze zachytila i stanice v Keni určená k monitorování jaderných výbuchů. Podle ní 2008 TC3 vybuchla se silou asi 10krát menší než jaderná puma nad Hirošimou. Zdálo se, že tím představení skončilo.
Ale někteří odborníci nehodlali jen tak zapomenout. Peter Jenniskens z ústavu SETI byl odhodlaný doplnit chybějící díl skládanky. Vyrazil do Súdánu a s pomocí několika desítek studentů se mu nakonec podařilo najít v poušti několik set úlomků z 2008 TC3.
Dohromady několik kilogramů. „Když si vezmeme, že původní objekt měl průměr metrů a hmotnost něco pod sto tun, není to mnoho,“ říká Petr Pravec. Přesto - spolu s ostatními pozorováními - o planetce leccos prozrazují.
Rozhodně se jednalo o pevný objekt, ne jen shluk kamenů. „Mohli ji přiblížit jako křehkou skálu,“ říká Petr Pravec. „Byla křehká, rozpadla se ve výšce nad 30 kilometrů pod relativně malým tlakem,“ dodává Jiří Borovička.
2008 TC3 patřila mezi vzácné tmavé planetky. Její albedo bylo jen 4,5 procenta, tj. při osvícení tělesa se od ní odrazilo 4,5 procenta světla. „To je na úrovni uhlí,“ vysvětluje Petr Pravec.
I přes svou relativní vzácnost však není význam 2008 TC3 v tělese samém. Především se ukázaly možnosti systému zjišťování malých těles. Snad ho nebudeme potřebovat.
