Obstarejte si velkou dřevěnou tyč, takovou, kterou byste mohli vypáčit vrata od stodoly, pořádně ji uchopte, rozmáchněte se a vší silou jí majzněte o hlavu svého bližního. Je velmi předvídatelné, co se stane: hůl zůstane celá, zato hlava porušená. Jinak je tomu, provádějí-li stejnou činnost zkušení šaolinští mniši: hůl se po nárazu o mnichovu lebku tříští, zato hlava zůstává nepoškozená; mnichův výraz ve tváři je klidný, vyrovnaný, netknutý.
I skeptik a do své chřadnoucí civilizace pevně usazený pochybovač byl ve čtvrtek v Kongresovém sále značně překvapen, čeho byl svědkem. Od vystoupení Svatý vrch čínských mnichů, kteří se nazývají Shaolin Monks of China, neočekával víc než nějakou tu dobře provedenou orientální atrakci, nějaké ty přemety a salta, grimasy a cirkusové triky, to celé zabalené v jakémsi mystickém hávu. Jeho odborný poradce, osmnáctiletý syn, mladý cvičenec kung-fu, ho sice upozorňoval, že tito mniši jsou „fakt dobří“ a že to není žádné varieté a že umí opravdu mistrovské kousky, ale skeptik se tvářil poněkud ironicky a říkal, známe je, mistry čínského cirkusového umění, budou balancovat s miskou rýže na nose a u toho koulet očima, ale dobrá, půjdeme se na to podívat.
Šli jsme a já se za svou ignoranci upřímně zastyděl. Pravděpodobně jsem totiž viděl nejpodivnější věci, jaké jsem kdy na vlastní oči viděl. Především ti lidé se svými cviky zcela popírají anatomii, ba ji zrušili. Nevím, zda takové praktiky, kdy si natřikrát zalomíte nohu, strčíte si hlavu mezi nohy a odskáčete s úsměvem jako žába, doporučují ortopedové, ale můj poradce mi říkal, že tito plastičtí muži jsou nejzdravější lidi na světě. Když je prováděli oni, tedy mladíci, ještě jsem to jaksi chápal, pak se ale do balíku sbalil i sám „představený“ kláštera, skoro osmdesátiletý stařík, který se tvářil, jako by to pro něj byla nejpřirozenější věc, taková rozcvička, což možná byla. V únosné míře se při vystoupení choreograficky bojovalo. „Bojové umění“, různé ty hmaty, kopance a údery, tedy kung-fu, je de facto vedlejším produktem hlavní duchovní cesty oněch orientálních mnichů, jak je to dle tradice naučil Bódhidharma, zakladatel zen-buddhismu i kung-fu, jehož mytický život je opředen různými historkami o nekonečné trpělivosti a sebezapření (tři roky hledění do zdi, sedm let v jednom sedu etc.). Vystoupení jeho následovníků bylo zároveň školením o jejich mudrci. Decentní hlas (v češtině) vždy převyprávěl nějaké ponaučení z Bódhidharmova života a mniši to po svém předvedli. Vděčné byly imitace vybrané zvěře, byť se nedrželi jen ikonických zvířat, ale předváděli i žábu a škorpiona, což, jak mi řekl poradce, nebylo právě korektní.
Vrcholem ovšem byly scény, ze kterých by obyčejný člověk měl zřejmě smrt nebo silný úraz. Nevystačili si jen s přerážením dřevěných holí o hlavy, záda i břicho, ale rovněž na sobě lámali kamenné desky, bezkrevně se napichovali na oštěpy, nechávali se jako oběsit, čemuž vzdorovali zatnutím brady. Tím nejnepochopitelnějším se mi však jevil „kouzelnický trik“ spočívající v tom, že jeden z mnichů uchopil do ruky jehlu, rozmáchl se a prorazil jí skleněnou tabulku, na jejíž druhé straně byl balonek, který propíchl. Ve skle zůstala dírka právě tak na jehlu.
Odcházeli jsme, já kroutil hlavou a můj poradce mi řekl, že to je věc koncentrace a čchi. To jsem uznal.
***
Kung-fu cirkus
Čínští supermani Čínský létající cirkus, vystupující pod jménem Shaolin, je složen ze zhruba dvaceti Číňanů a tří Indů, kteří symbolizují původ Bódhidharmy. Světově populární jsou od pekingské olympiády, kde jejich výkony zastínily ty sportovní.
