Kdysi jsme neznali americké thrillery, zato jsme se bavili vtipy o policajtech. Teď ty vtipy vymizely, zato policisté se chovají jako v amerických thrillerech, těch béčkových. „Na kolik si ceníš své svobody?“ Ta věta přece zní jak z béčkového filmu, tu přece policajt nepochytí v hospodě, na zábavě či diskotéce. Ale funguje. Nešťastník bez řidičáku, zato v policejním obklíčení, rád za svou svobodu zaplatil.
Klasická korupce Czech Made, ta, na kterou si všichni stěžují, která se dotýká každého. Ne jako v Japonsku či Koreji, kde špičky koncernů uplácejí v miliardách dolarů, ale řadoví policisté jsou poctiví jako skauti. Ten český pocit drobné, leč všudypřítomné korupce je kultivován tím, že žádný zdejší Giuliani nedohlíží na její spodní patro.
Na kolik si ceníš své svobody? Ta věta ilustruje poměry, kdy pro různé lidi platí různá pravidla, kdy svoboda není nedělitelná, neodvíjí se od lidského individua, od zákona, ale od částky, již jsme ochotni zaplatit. Je to jako s prostitucí. Mohou za ni ty holky u silnic, nebo ti, co ochotně platí? V tom koření velká část problému, kdy pro auta v ceně nad milion platí jiná pravidla. „Na kolik si ceníš toho, že ti dávám úplatky?“ Takhle po pasácku si mohou podávat policisty ti, co už předem počítají, že se ze svých hříchů vykoupí. Musí to být krásný pocit.
Čtěte „Běží ti čas...“ na str. 1 a 4
