Jeho lidé rozeslali úřadům oběžník, podle nějž se příspěvek, zůstane-li v rodinném rozpočtu, má považovat za běžný příjem.
Příspěvek na péči je nově koncipovaná sociální dávka, kterou od letoška zavedl zákon v rámci reformy sociální péče. Jeho výše se odvíjí od míry bezmocnosti příjemce a má sloužit k tomu, aby si hendikepovaný člověk mohl „nakoupit“ péči podle svých potřeb a představ. Peníze může využít na úhradu služeb sociálního ústavu, na najmutí profesionálních pečovatelů z agentury, nebo je může dát někomu z rodiny, aby se o něj staral on.
A právě v tomto případě se stát dostal s tělesně postiženými do konfliktu. Metodický pokyn vydaný ministerstvem totiž říká, že pokud takový příspěvek dostane osoba, která pečuje o příjemce dávky, jde se o opakující se příjem, který dotyčný musí zahrnout do svých příjmů. A tudíž i v případě rodinného příslušníka je třeba jej přičíst do daňového základu a do výpočtů případných dalších sociálních dávek.
„Metodický pokyn ministerstva je zlotřilé obcházení zákona o sociálních službách. Jde zcela proti smyslu toho, co zákon výslovně stanoví: že příspěvek na péči se za příjem nepovažuje,“ uvedl předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása. Částka, která má postiženému pomoci k lepší péči, by se díky povinným odvodům významně snížila a pro rodinu by bylo nevýhodné, aby se o hendikepovaného sama starala.
Podle Krásy to povede k paradoxním situacím. Pokud by třeba příjemcem byla matka, jako zákonný zástupce nezletilého hendikepovaného dítěte, a sama by o ně pečovala, o příjem rodiny by se nejednalo.
Pokud by ale o dítě pečoval otec a matka mu peníze předala, ten už by částku do svých daní zahrnout musel. Jakmile by dítě dospělo a nebylo zbaveno svéprávnosti, musela by příspěvek do svých oficiálních příjmů zahrnout už i matka.
„To je naprosto neudržitelný výklad,“ usoudil Krása. Je to podle něj stejný nesmysl, jako kdyby student se stipendiem, které také není považováno ze zákona za příjem, dával určitou část z něj rodičům jako příspěvek na bydlení a jídlo a ti by museli tyto peníze započítat do daní.
Ministerstvo tvrdí, že metodický pokyn je pouze interním doporučujícím materiálem pro úředníky. „Vychází z definice příjmů, jak je stanoví zákon o existenčním a životním minimu a o pomoci v hmotné nouzi. Proto zmíněný metodický pokyn není a ani nemůže být subjektivním výkladem zákona,“ napsala LN ředitelka odboru sociální politiky Marie Kudlová.
Nečas tvrdí, že jde o chybu v zákoně.
„Podle mého to není chyba zákona, ale jen jeho chybný výklad. A pouhý akt metodického řízení nesmí být v rozporu se zákonem ani cokoli odchylně od zákona upravovat,“ konstatoval Krása.
Příspěvek na péči je nově koncipovaná sociální dávka, kterou od letoška zavedl zákon v rámci reformy sociální péče. Jeho výše se odvíjí od míry bezmocnosti příjemce a má sloužit k tomu, aby si hendikepovaný člověk mohl „nakoupit“ péči podle svých potřeb a představ. Peníze může využít na úhradu služeb sociálního ústavu, na najmutí profesionálních pečovatelů z agentury, nebo je může dát někomu z rodiny, aby se o něj staral on.
A právě v tomto případě se stát dostal s tělesně postiženými do konfliktu. Metodický pokyn vydaný ministerstvem totiž říká, že pokud takový příspěvek dostane osoba, která pečuje o příjemce dávky, jde se o opakující se příjem, který dotyčný musí zahrnout do svých příjmů. A tudíž i v případě rodinného příslušníka je třeba jej přičíst do daňového základu a do výpočtů případných dalších sociálních dávek.
„Metodický pokyn ministerstva je zlotřilé obcházení zákona o sociálních službách. Jde zcela proti smyslu toho, co zákon výslovně stanoví: že příspěvek na péči se za příjem nepovažuje,“ uvedl předseda Národní rady zdravotně postižených Václav Krása. Částka, která má postiženému pomoci k lepší péči, by se díky povinným odvodům významně snížila a pro rodinu by bylo nevýhodné, aby se o hendikepovaného sama starala.
Podle Krásy to povede k paradoxním situacím. Pokud by třeba příjemcem byla matka, jako zákonný zástupce nezletilého hendikepovaného dítěte, a sama by o ně pečovala, o příjem rodiny by se nejednalo.
Pokud by ale o dítě pečoval otec a matka mu peníze předala, ten už by částku do svých daní zahrnout musel. Jakmile by dítě dospělo a nebylo zbaveno svéprávnosti, musela by příspěvek do svých oficiálních příjmů zahrnout už i matka.
„To je naprosto neudržitelný výklad,“ usoudil Krása. Je to podle něj stejný nesmysl, jako kdyby student se stipendiem, které také není považováno ze zákona za příjem, dával určitou část z něj rodičům jako příspěvek na bydlení a jídlo a ti by museli tyto peníze započítat do daní.
Ministerstvo tvrdí, že metodický pokyn je pouze interním doporučujícím materiálem pro úředníky. „Vychází z definice příjmů, jak je stanoví zákon o existenčním a životním minimu a o pomoci v hmotné nouzi. Proto zmíněný metodický pokyn není a ani nemůže být subjektivním výkladem zákona,“ napsala LN ředitelka odboru sociální politiky Marie Kudlová.
Nečas tvrdí, že jde o chybu v zákoně.
„Podle mého to není chyba zákona, ale jen jeho chybný výklad. A pouhý akt metodického řízení nesmí být v rozporu se zákonem ani cokoli odchylně od zákona upravovat,“ konstatoval Krása.
