Na svém posledním albu Beyond Now jste zdůrazňoval inspirace Davidem Bowiem, i když hudebně zůstalo osobité a navázalo na vaše předchozí tituly. Jaká bude nová deska, ohlášená na letošek?
V posledních třech měsících jsem začal vnímat myšlenky, které mě odvedly zase trochu jiným směrem. Jde o vzrušující, ale zároveň v některých ohledech velmi nepohodlný proces vykročení ze zaběhnutých kolejí. Cítím, že vstupuju do nové arény myšlenek a jejich hudebního provedení.
Lze chystaný repertoár popsat konkrétněji? Mezi muzikanty, kteří s vámi v poslední době vystupovali na koncertech, byl i zpěvák Jeff Taylor. Znamená to, že na dalším albu můžeme očekávat i písně?
Můžete. Ale já o nahrávce ještě nechci mluvit konkrétně. Nechal jsem se pohltit novými nápady, jenže sám ještě nevím, kam mě dovedou. Jenom cítím, že se ve mně něco pohnulo a táhne mě jinam, než bych sám čekal.
Ve studiu a na amerických turné tvoří vaši kapelu Mark Guiliana, Jason Lindner a Tim Lefebvre, známí i jako „Black Star Band“. Na evropských turné se obsazení obvykle liší. S kým budete hrát tentokrát?
Těším se, že budu sdílet pódium s klávesistou Jasonem Lindnerem, baskytaristou Jonathanem Maronem a bubeníkem Natem Woodem (stejná sestava jako loni na Colours of Ostrava – pozn. aut.). Každý z muzikantů, se kterými pracuji, je výjimečný a my všichni spolu hrajeme v různých kombinacích už řadu let. Kdokoliv se mnou vyrazí na cestu, má za sebou kvanta odehraných hodin na scéně se všemi ostatními momentálními členy kapely. Protože sdílíme společnou historii, jsme schopni udržet tu samou estetiku, stejné směřování. Každý z nás je zvyklý vnímat ostatní, interagovat s nimi a vnášet do muziky vlastní hlas.
Nedávno jste dokonce vystoupil jen v duu s Jasonem Lindnerem kvůli požadavkům na komorní vystoupení v Greenwich Library. Jak se vám hrálo?
Duo s Jasonem byla velmi zajímavá zkušenost! Objevili jsme, že část z našeho hlasitého elektrického repertoáru lze hrát akusticky a velmi intimně. V Greenwich Library jsme to vyzkoušeli poprvé. Myslím, že jde o něco, co bychom chtěli v budoucnu rozvíjet. Jsem otevřený čemukoliv, kam mě vede instinkt.
Dovedete si představit, že se vrátíte třeba i k akustickému straight ahead jazzu, který jste hrál na svých raných deskách i v roce 2009 živě v ČR?
Když mi to onen instinkt někdy v budoucnu napoví, proč ne. Ale momentálněmě láká spíše hybridní fúze hudebních stylů, které jsem začal objevovat.
Po úspěchu alba Beyond Now jste dost vytížený vlastní kapelou. Máte čas ještě spolupracovat třeba s Marií Schneiderovou?
Snažím se hrát s Marií co nejčastěji. Už nejsem schopen podílet se na všech jejích koncertech, ale stále se cítím silně napojen. Maria teď podle mého názoru píše vůbec nejzajímavější hudbu svého života. Jsem nadšený, že se toho mohu účastnit.
Etabloval jste se na newyorské scéně, ale pocházíte z Kalifornie. Stojí newyorské „hudební klima“ za snášení klimatu zimního?
Rozhodně ano. Mám v New Yorku přístup do neuvěřitelného muzikantského ekosystému, což plně vyváží snášení zimních měsíců. Je tady tolik inspirace, žije zde tolik skvělých muzikantů z celého světa. Je opojné mít blízko ke všem zdejším kulturním aktivitám. A ještě jedna věc. Když vzpomínám na dobu, kdy jsem poprvé opustil Kalifornii a začal studovat v Bostonu, bylo pro mě mnohem snazší zavřít se do zkušebny a začít pořádně pracovat, když byla zima a počasí mě netáhlo ven, než když jsem předtím bydlel jen pár bloků od pláže, kde slunce hřeje po celý rok.
Jak se vám vlastně hrálo loni na Colours of Ostrava?
Byl jsem tím koncertem nadšený! Nepamatuji, že bych hrál na zajímavějším festivalu. Publikum reagovalo na naši muziku fantasticky, velmi intenzivně. Což je zkušenost, jaká se nezapomíná.
