Jakou jste měl pleš ve dvaceti, ve třiceti a ve čtyřiceti letech? Na tuto podivnou otázku odpovídali pacienti Paula Girauda z Evropské nemocnice George Pompidoua v Paříži. Zvídavost francouzského vědce přinesla překvapivé zjištění. Kdo měl už ve dvaceti hlavu jako koleno, tomu hrozí, že v pozdějším věku dostane rakovinu prostaty. Riziko je u holohlavých ve srovnání s vlasatci dvakrát větší.
Tým francouzského vědce získal informaci o porostu na hlavě od 388 mužů léčených na rakovinu prostaty. Poté je srovnal s kontrolní skupinou 281 stejně starých mužů. Z výsledků výzkumu, zveřejněných v časopisu Annals of Oncology, vyplynulo, že vyšší náchylnost k rakovině vůbec nezávisí na způsobu vypadávání vlasů. Je lhostejné, zda pleš začne „svatozáří“ či vysokým čelem.
A k čemu je takové zjištění užitečné? Profesor Giraud chce výzkum zopakovat na větším počtu osob a zároveň odhalit možné příčiny až na úrovni molekul. Mladistvá pleš by se pak dala považovat za levné vodítko, jak odhalit ohroženější skupinu mužů, u které je preventivní vyšetření prostaty více než potřebné.
Medvěd baribal zpravidla prospí celou zimu. Občas se ale některý probudí dříve než obvykle. Jeden takový nedospavec zamířil k lidským obydlím a dostal se do rukou vědcům z aljašské univerzity ve Fairbanksu. Badatelé nelenili a umístili medvěda do umělého doupěte, aby ve spánku pokračoval. Chtěli zjistit, jak může ve stavu hibernace vydržet pět až sedm měsíců bez jídla, pití a vyměšování. Brloh vybavili infrakamerou pro noční vidění. Zvířeti implantovali do těla snímače dechu, srdečního rytmu a svalové činnosti. Dospěli k pozoruhodnému odhalení. Medvědovi klesla tělesná teplota jen o pět stupňů, ovšem chemická a biologická aktivita klesla o celých 75 procent. To je o čtvrtinu více, než doposud vědci předpokládali.
Poznatky z výzkumu, uveřejněné v časopisu Science, lze podle šéfa týmu Řivinda Třiena jednou využít i v praxi. Například těžce nemocní by mohli ve stavu hibernace čekat, až medicína přijde na způsob, jak je vyléčit. Další možností pro aplikaci jsou lety ke vzdáleným planetám.
Když už jsem u toho kosmu, zajímavé je v této souvislosti bádání biologa Vladimira Mironova na lékařské univerzitě v Jižní Karolíně. Vyvíjí zde postup, jak vyrobit umělé maso v laboratoři. Posledních deset let mu pokusy financovala NASA, ale tento zdroj financí vyschl. Nyní se Mironov zviditelnil prohlášením, že umělý steak už brzy představí na talíři. Maso ze zkumavky by podle jeho představ mohlo vyřešit stravování astronautů.
Ovšem patrně jde o činnost sisyfovskou. Vyrábět maso v laboratoři je mnohem nákladnější než odchovat stádo prasat. Kromě finanční náročnosti je dalším problémem chuť. Nikdy nedosáhne takové úrovně, jakou má normální maso. Zvíře přijímá v potravě mnoho látek, které se ukládají ve svalové tkáni a ta pak dostává charakteristickou vůni a chuť. Dospět ke stejnému efektu pouze pomocí chemických látek dodaných do umělého masa lze jen velmi těžko.
NEPŘEHLÉDNĚTE
Příloha Věda&Výzkum o rozsahu čtyř tiskových stran vychází v Lidových novinách každé úterý.
O autorovi| JOSEF MATYÁŠ redaktor LN
