13. října 2017 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Plíce jsou krásné, tvrdí špičkový hrudní chirurg Lischke. Říkají mu ‚nový Pafko‘

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Špičkový hrudní chirurg Robert Lischke. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Špičkový hrudní chirurg Robert Lischke. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

PRAHA Špičkový hrudní chirurg Robert Lischke o dýdžeji na operačním sále, černých plicích Pražáka a taky o natáčení s legendárním režisérem Františkem Vláčilem. S profesorem Lischkem, kterému se přezdívá „nový Pafko“, protože se po něm stal přednostou III. Chirurgické kliniky motolské nemocnice a také vedoucím českého programu transplantace plic, jsme se sešli v den státního svátku.

A co myslíte, že pan doktor dělal po rozhovoru? Odjel do nemocnice zkontrolovat jednu pacientku v těžkém stavu. Pravda, oklikou přes plavecký stadion, neboť kondice je pro chirurga důležitá. Ostatně se říká, že profesor Pafko si do svého týmu vybíral doktory i podle toho, jestli jezdili na kole. Po svém učiteli na sebe Robert Lischke ale musí chtě nechtě brát i mediální věhlas. S čímž má tento skromný tichý introvert, poslouchající klasickou hudbu, viditelně problém.

O své práci mluví rád, o sobě moc ne. Taky odmítá pozvání do televizních talk show i když slibují, že na něj budou hodní.

LN: Kolik chirurgů u nás umí to, co vy?
To je ne úplně přesně položená otázka. Protože to souvisí s úzkou specializací. Transplantace plic se v Česku provádějí jen na naší klinice. Ale to není vázáno jen na mě, to ani nemůže stát na jednom, dokonce ani na dvou lidech. Lékařů, kteří se na tom podílejí, musí být řada a musí být vzájemně zastupitelní. Je to týmová práce chirurgů, anesteziologů, intenzivistů... Transplantační program musí běžet 365 dní v roce.

LN: Na kolika transplantacích plic jste se osobně podílel?
Osobně... to nevím. Vím, že prvních sto transplantací udělal pan profesor Pafko. A my jsme jich teď udělali necelých čtyři sta - většinou se střídáme ve dvou s kolegou.

O své práci mluví Robert Lischke rád, o sobě moc ne.
Robert Lischke.

LN: Kolik z těch pacientů žije?
To samozřejmě pečlivě sledujeme, máme a musíme mít přesnou databázi, pacienti se k nám stále vracejí na kontroly. Pro nás je to nutná zpětná vazba. Sledujeme jednak přežívání v jednom a ve třech měsících – což vlastně vypovídá o naší práci. Třicetidenní a tříměsíční přežívání se u našich pacientů pohybuje nad 90 procenty. Pak záleží na tom, jak pacient akceptuje ten cizí orgán, jestli nebude mít nějakou komplikaci… A to předem nevíme. Jednoroční přežívání se pohybuje nad 80 procenty, pětileté mezi 55 a 60 procenty. Po deseti letech žije kolem 30 procent našich transplantovaných pacientů.

LN: Proč se transplantace dělají v noci?
Protože většinou to probíhá tak, že ráno se hodnotí, někde na JIP, stav nějakého kriticky nemocného pacienta. Na základě klinického vyšetření vznikne podezření na smrt mozku. A pak nastane velmi pečlivá a časově náročná procedura, která stanovuje smrt mozku – to většinou trvá do podvečera. Podstatné je, že odběr orgánů nelze odkládat. Když se zastaví krevní oběh, začíná takzvaná studená ischemie – orgány se propláchnou studeným roztokem a dárcova hrudní a břišní dutina se zasype ledem. Od té chvíle nám běží čas, máme šest, maximálně osm hodin, kdy musíme plíce přišít a obnovit v nich krevní oběh. Takže transplantujeme převážně v noci.

LN: Už se vám při tom začalo chtít spát?
Při operaci ne. Ale když dokončíme implantaci plic, při níž je pacient na mimotělním oběhu, a potom z toho mimotělního oběhu pomalu sestupujeme, vznikne asi půlhodinová pauza, kdy se můžeme jít třeba napít. A v ten moment to na vás padne – a je fakt občas těžké se vrátit. Někdy vůbec najít cestu zpátky na operační sál.

LN: V roce 1997 jste byl u první transplantace plic u nás, kterou vedl profesor Pafko. Bylo to riskantní?
Vzpomínám na to s velkým respektem a riskantní to bylo stoprocentně. Jednak zahájit ten program je hodně složité. Znamenalo to nekonečné množství administrativních kroků a vyjednávání. Taky se to musíte někde naučit a sestavit tým lidí, kteří se to budou učit. A pak přijde ten kritický moment, kdy musíte říct: Ano, jsme připraveni udělat první transplantaci plic v České republice. Teď. Odvezete pacienta na sál a jdete do toho. A i když je to týmová práce, absolutní odpovědnost měl jeden člověk – pan profesor Pafko.

LN: Kde jste se učili transplantovat?
Ve Vídni. My jsme potřebovali výborné centrum, které dělá velký objem transplantací a to bylo ve Vídni.A ještě tam potřebujete někoho, s kým se spřátelíte a kdo vám pomáhá trošku nadstandardně a to byl profesor Klepetko, světová star hrudní chirurgie. Obrovská výhoda taky byla, že Vídeň je blízko. Když nám zavolali, že budou transplantovat, sedli jsme do auta a jeli tam.

Celý rozhovor najdete v magazínu Pátek LN, který vychází 13. října.

V magazínu si dále přečtete:

  • Proč Češi neumí dávat ani přijímat komplimenty a jak správně pochválit kolegyním či kolegům v práci oblečení.
  • Rozhovor se sommelierkou Dianou Sixtovou o francouzském víně, moravských vinařích a o tom, proč dát za víno tisíce.

  • 3Diskuse




J. Tachovský Je to borec. 9:40 13.10.2017
J. Nový Je to Optik. 9:06 13.10.2017

REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz