Zbytky černobylské elektrárny sice leží na ukrajinském území, ale to neznamená, že největší díl následků havárie nese právě tato země. Přibližně 80 procent radioaktivního spadu z havárie v roce 1986 skončilo vlivem převládajícím větrům v Bělorusku.
Na území o rozloze necelé poloviny Česka (40 tisíc km2) najdeme v půdě řadu radioaktivních izotopů a prvků, jako je stroncium 90, cesium 137 či plutonium. Nejhůře postižené oblasti byly evakuovány, ale na kontaminovaném území žije přibližně osm milionů lidí.
Hladina zamoření se mění relativně pomalu. Každý z radioaktivních prvků (a jejich izotopů) se rozkládá jinou rychlostí. Pokles pod zdraví škodlivou úroveň může trvat celá staletí. Běloruská vláda spolu s irskou společností Greenfield Project Management (GPM) ale tvrdí, že se podaří potřebný čas podstatně zkrátit – snad na 30 let.
Klíčem k úspěchu má být pěstování zemědělských plodin na biopaliva. Rostliny jsou totiž schopny navázat množství radioaktivních látek z půdy. Protože ale v zasažených oblastech nemohou sloužit k výrobě potravin ani ke zkrmování, většina kontaminace se vrací do půdy.
Energetické plodiny – v Bělorusku to bude cukrová řepa – se naopak beze zbytku využijí. Z cukrů v ní obsažených se bude vyrábět líh v linkách, které by měli Irové začít stavět už příští rok. „Při tom se s párami uvolní jenom lehčí látky,“ řekl časopisu New Scientist Basil Miller z GPM.
Radioaktivní látky by pak měly se zbytkem rostlinné hmoty směřovat do tepelných elektráren, kde se spálí.
Vznikne přitom vysoce radioaktivní popel, který by se pak zpracovával ve stávajících provozech na zpracování a ukládání radioaktivního odpadu. V tomto ohledu by mohl být projekt poněkud problematický, varují odborníci Mezinárodní komise pro atomovou energii. Biopaliva jsou podle nich bezpečná, ale ani Irsko, ani Bělorusko v současnosti nemají úložiště, jež by mohla radioaktivní popel přijmout. Projekt se však kvůli tomu podle všeho nezastaví. Spíše naopak: nabere časem vyšší obrátky. Zvláště pokud se objeví na trhu technologie výroby biopaliv druhé generace – tedy umožňující zpracování celulózy, která tvoří největší část těla rostlin. Právě tato technologie skutečně umožní odstranit kontaminaci v řádu desítek let.
A především: mohla by udělat ze zamořeného Běloruska „zelený“ zlatý důl. Jde o jediné místo v Evropě, kde energetické plodiny nemusí soutěžit s potravinami. A EU stále hledá zdroje, které by jí umožnily dodržet plány na zvyšování podílu biolihu v palivech.
