Původně jsem zde dnes nemínil jako loni o adventu hořekovat, jak redakce Lidových novin zase o pár dnů zpět posunula uzávěrku vánoční ankety o Knihu roku, čímž zaručeně vyhnala čtenářskou horečku oslovených hlasujících osob do stavu prasečí či jaké chřipky. A zároveň s bolem v duši vypočítávat, které výborné knihy se mi opět nevešly do konečné tipované trojice.
Co však dělat. Byla to znovu tvrdá selekce. Když ne já, tak jistě někdo jiný z tuzemské produkce navrhne brilantní eseje Šťastný věk Vladimíra Macury, mapující socialistickou pakulturu. Rozhovory či memoáry Bav se s volem o sobotě předčasně zesnulého hudebního publicisty Jana Ivana Wünsche a dialog Karla Halouna s Lubomírem Martínkem Otrava krve. Nebo básnické debuty Chagallovo štěstí Nely Hanelové a Veselý smutek samorosta Jindřicha Tocksteina.
Z angloamerické prózy by neměl chybět Nouzový východ Richarda Yatese, Snuff Chucka Palahniuka, Krvavý poledník a Dítě boží možná největšího žijícího autora Cormaca McCarthyho, Motelové kroniky Sama Sheparda, Bel Canto Ann Patchettové, palčivé povídky Alice Munro Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel, Nick Cave a jeho neobyčejně vtipná Smrt Zajdy Munroa či naopak neskonale smutné dílo Philipa Rotha Jako každý člověk.
Nerad bych zapomněl na Nizozemce Arnona Grunberga s fascinující Tirzou, na Ravela Francouze Jeana Echenoze, Osamělost prvočísel Itala Paola Giordana či zjevení v podobě oprášených textů zapomenutého Švýcara Roberta Walsera Večerní čtení.
Chilanova výsostná překladatelka Anežka Charvátová mi snad již odpustila, že jsem nakonec do finále neposlal magické Divoké detektivy Roberta Bolaňa. Nevešlo se mi tam ani úchvatné Mlčení Portugalky Teolindy Gersaové a pozoruhodná španělská díla Bolševikova slabina Lorenza Silvy a Černá záda času Javiera Maríase.
Z východoevropských děl nejvýše čněl Rumun Norman Manea s Chuligánovým návratem, povídky Moldavana Iuliana Ciocana Než zemřel Brežněv a zaručeně depresivní Maďar Ádám Bodor s Návratem k sově.
A co tzv. globalizační autoři? Jak by bylo možné nezmínit Nigerijku Chimamandu Ngozi Adichieovou a Půl žlutého slunce, Afghánce Khaleda Hosseiniho a Tisíce planoucích sluncí, Malajsijce jménem Tan Twan Eng s mimořádným románem Dar deště či vynikající povídky Bengálky Jhumpy Lahiriové Tlumočník nemoci? Syté japonské občerstvení obstarali jmenovci Haruki Murakami dílem Sputnik, má láska a Rjú Murakami Čarami.
Slováci nám to letos nandali nejen ve fotbale. Pavol Rankov a Stalo sa prvého septembra, Marek Vadas a Liečitel’, Peter Pišťanek s Rivers of Babylon I. nebo Viliam Klimáček a Námestie Kozmonautov nemají v české literatuře protějšek.
A kdyby se volila Nejlepší detektivka či krimi 2009, těžko bych vybíral mezi skvělým debutem Johna Harta Král lží, Panem Klarinetem Nicka Stonea a Krysím hnízdem Michaela Dibdina.
Pozítří zvíte v tomto listě, jak Kniha roku dopadla. Jelikož na Štědrý den noviny nevycházejí, přeji předběžně požehnané Vánoce s knihami a hlavně s lidmi, blízkými vašemu srdci.
