Stále není jasné, zda se počká, až voda opadne, anebo se je potápěči pokusí z jeskyně dostat nelehkou, zatopenou cestou. Většina ze zachráněných chlapců zřejmě ani neumí plavat. Na sklonku týdne se v oblasti očekávají silné deště. Období monzunů v Thajsku končí až v říjnu. Zvažuje se také vytvoření jiné přístupové cesty.
Drama nekončí. Záchranáři našli v jeskyni malé fotbalisty, před evakuací podstoupí čtyřměsíční potápěčský výcvik |
Zatímco variantu, že chlapce z místa dostanou potápěči, zvažují spíše thajské úřady, mezinárodní jeskynní záchranáři se shodují, že taková akce by byla velmi nebezpečná. Ačkoli bylo z jeskynního komplexu dlouhého deset kilometrů vypumpováno za poslední tři dny 120 milionů litrů vody, je jasné, že z některých částí komplexu vodu zkrátka odstranit nepůjde.
Komplikovaný úsek vedoucí k fotbalovému týmu se klikatí nahoru i dolu, v některých místech plavou potápěči proti proudu. Pokud by se přikročilo k tomu, že chlapci z místa vyplavou, každý z nich by dostal potápěčské vybavení a doprovázeli by ho dva profesionálové, řekl thajský ministr vnitr Anupong Paočinda.
Přesto si uvědomuje riskantnost takové akce. „Pro někoho, kdo se nikdy nepotápěl, to nebude snadné. Není to jako potápění v bazénu, v jeskyni jsou úzké chodby. Kdyby se něco uprostřed cesty stalo, mohlo by to vést k ohrožení života.“ Přikročí-li se přesto k této variantě, počítá se s užitím provazů pro orientaci, rozmístěním tlakových lahví s kyslíkem a s osvětlením celého komplikovaného úseku.
Zkušení jeskynní záchranáři se domnívají, že by bylo bezpečnější dodávat chlapeckému fotbalovému týmu přezdívanému Divočáci zásoby a počkat, až voda opadne, což by - pokud se tedy nepodaří najít, nebo vytvořit jinou přístupovou cestu - mohlo trvat i několik měsíců.
  |
Stejného názoru je i náčelník českých speleologických záchranářů Roman Šebela. „Pro zkušeného potápěče to může být na několik hodin. Záchrana dětí může být na více hodin i den a více. Láhev s kyslíkem vydrží na hodinu či dvě, pokud je člověk pod stresem a dýchá více, může ji vydýchat i za půl hodiny. Čtyři kilometry zatopených jeskyní jsou náročné pro zkušené potápěče, ne pro děti, které neumějí plavat,“ přiblížil možné problémy Šebela. Za nejlepší považuje počkat, až voda opadne.
Britský tým jeskynních záchranářů se domnívá, že chlapci se nacházejí zhruba dva kilometry od vchodu do jeskyně a 800 až 1000 metrů pod povrchem. Jiné odhady chlapecký fotbalový tým umísťují až čtyři kilometry od vchodu.
Záchranáři hledají další vchody, v sobotu hrozí prudké deště
Na hoře, v níž se jeskynní komplex rozkládá, hledají další záchranáři alternativní vchody. Nalezli několik puklin, ale dosud nevědí, kam vedou. Na horu byla sice dopravena potřebná technika, ale vyvrtání dostatečně velké šachty, kterou by se chlapci dostali ven, může být komplikované a časově náročné, napsala agentura AP. Britští záchranáři upozornili na to, že místo, kde se Divočáci nacházejí, je relativně malé.
„(Nejsnazší možností by bylo) pokračovat v čerpání vody z jeskyně. Je potřeba odčerpat dalších 90 až 120 centimetrů, a pak budou moci proplavat ven jen v záchranných vestách,“ myslí si jeskynní potápěč Ben Reymenants, člen záchranného týmu.
Na tuto eventualitu ale nezbývá příliš času. V sobotu mají podle meteorologů začít prudké deště, které budou trvat přinejmenším do příštího úterý. Stoupne-li kvůli monzunovým dešťům hladina vody, mohlo by to zkomplikovat zásobování a ohrozit vzduchovou kapsu.
Zdravotní i psychický stav uvězněných je dobrý
Zdravotní stav uvězněného chlapeckého týmu je podle lékařů dobrý. Chlapci jsou sice pohublí a zesláblí, ale na skupině se zatím uvíznutí psychicky výrazně nepodepsalo. Udržení dobré psychická kondice je nyní klíčové. Z toho důvodu se potápěči pokoušejí instalovat telefonní linku, aby se chlapci mohli spojit se svými rodinami.
„Pokud by jediný z nich začal panikařit, mohl by vystresovat všechny ostatní,“ Mike Timpon z univerzity z Portsmouthu, který se zabývá lidskou fyziologií v extrémních podmínkách.
„Dosud měli tři základní věci k přežití: kyslík, snesitelnou teplotu a pitnou vodu,“ říká Timpon. Teď se podle něj můžeme ptát na věci pro přežití méně podstatné, ale stále zásadní: „Kam chodí na záchod? Jsou dostatečně disciplinovaní, aby zamezili vypuknutí epidemie?“ Nejdůležitější je, aby si neznečistili zdroj pitné vody. Důležitou roli také hraje místo, kde se nacházejí. „Omezený prostor a sezení mohou vést k atrofii svalů, hrozí problémy s klouby i kostmi,“ dodává Timpon.
