Lidovky.cz: Když jste dokončila dvojici prototypů Hangisi, řekla jste, že dosud jste nic podobného nedělala. Bylo to složité?
Jistě, po výtvarné i řemeslné stránce to byla nesmírná výzva. Dokonce za celou takřka stoletou existenci školy, kdy se tady už z krajky vytvářilo opravdu takřka vše, co si lze představit, se kompletní střevíček z krajky dělal poprvé. A to ještě z tak komplikované.
Lidovky.cz: Co je na nich použito za krajku?
Do Londýna jsme Manolu Blahnikovi zaslali výběr krajek z našeho archivu. Vybral si drobný fragment z doby kolem roku 1900. Bylo třeba přijít na to, jak se vlastně taková složitá nádhera vytvářela. Když se mi to povedlo, trvalo 150 hodin udělat krajku na jeden pár. To bylo neúnosné i pro tak věhlasnou značku jako Manolo Blahnik.
Lidovky.cz: Jakto?
Bylo by to příliš drahé. Nakonec jsem vytvořila manuál pro zcela jiný způsob krajkování, krajku páskovanou, a dobu práce zkrátila na 70 hodin.
Lidovky.cz: I to je dost…
To máte pravdu. Bylo toho hodně, paličkovala jsem i dvanáct hodin denně. Navíc, jak jsem později zjistila, měla jsem tou dobou šedý zákal. Praskla mi při práci žilka v oku, tak jsem šla na rychlou kontrolu, kde mi paní doktorka řekla, že na jedno oko jsem takřka slepá. Objednala jsem se hned na operaci a dnes už zase vidím jako rys. Ačkoli to přímo s paličkováním Hangisi přímo nesouvisí, vyprávím to jako takovou vtipnou historku.
Lidovky.cz: Teď se ale bude dělat 20 párů. To všechno zvládnete sama?
Kdepak, já jsem teď už jen garant a záchrana v případě, že mnou vytipovaný tým těch nejlepších českých krajkářů nějak selže. Může přijít nemoc a další zdržení. To si nemůžeme dovolit. Všechny ty, kdo budou Hangisi paličkovat, osobně znám. Část jsou moji někdejší studenti, další jsou moji dlouholetí známí. Jejich technika je prvotřídní.
Lidovky.cz: Jak tak jemný materiál jako krajka zvládne udržet celou botu?
Len je hodně pevný. Stačí ho naškrobit a nažehlit a perfektně drží. Na jediné botě je 200 metrů příze, vyrobené mimochodem také v Česku.
Lidovky.cz: Umíte si představit, že byste Hangisi nosila?
To si pište! Díky tomu lnu budou i pohodlné. Já už mám přece jen svůj věk a nejlépe se cítím v teniskách, abych mohla pěkně běhat, ale kdybych byla mladší, toužila bych po nich. Mimochodem, jestli na něčem opravdu nešetřím, jsou to právě boty.
Lidovky.cz: Když jste poprvé viděla hotové střevíčky s vaší krajkou, byla jste spokojená?
Já jsem taková povaha, že jsem hned hledala nějaká vylepšení a úpravy. Ozdobný rantl kolem nohy budeme nově paličkovat do ztracena, jinak se bude dělat i takový dekorativní oblouk. Celý technický návrh jsem zgruntu překreslila, i když jde vlastně o drobnosti. Mimochodem, pro každou velikost teď budeme muset dělat nový technický nákres, při každém zmenšení či zvětšení se všechno mění.
Lidovky.cz: Jak dlouho paličkujete, je to celoživotní koníček?
Vlastně ne. Když jsem vystudovala gymnázium, hlásila jsem se na institut tělesné výchovy a sportu. Závodně jsem dělala gymnastiku. Jenže při zkouškách jsem se zranila a nezvládla se dát dohromady. Takže jsem rychle hledala náhradu. A protože jsem už od útlého dětství chodila do lidušky na Žižkově kreslit, řekla mi tam kantorka o nové škole, kde se vyučovala všechna tahle krásná řemesla a umění. Vzali mě a jsem tu dosud. Právě tady jsem se naučila paličkovat.
  |
Lidovky.cz: Vy jste studovala na škole, kde dnes učíte?
No jasně, odkroutila jsem si tu tři roky, absolvovala. Asi dva měsíce po prázdninách mě pan ředitel kontaktoval s tím, jestli bych tu nechtěla i pracovat. Já kývla. Nejdřív jsem dělala v depozitáři a od roku 1974 začala učit. Příští rok budu ve škole už půl století.
Lidovky.cz: Máte po práci chuť paličkovat i ve volném čase?
Kdybych nějaký volný čas měla, asi bych paličkovala. Ale to je škola, kurzy… A moc volna není. Mám ale krajku nesmírně ráda a ráda se jí obklopuji i doma. Některé svoje domácí ubrusy jsem si paličkovala sama. A třeba na Vánoce paličkuju pro kamarádky a rodinu takové malé andělíčky, to mi dělá velkou radost.
Lidovky.cz: Takže krajka se vám nepřejedla..
Kdepak! Já ji vyhledávám i všude, kam jezdím. Mám velkou sbírku paliček a starých motivů. Kdyby to šlo, tak bych pro radost paličkovala ještě víc. Ale vlastně mám radost, že ten čas není. Když mají lidé zájem se učit, tohle úžasné řemeslo nevymizí.
„Král bot“ Manolo Blahnik navrhuje střevíčky barevné a hravé |
Lidovky.cz: Co vás nejvíc baví na učení?
To, že zůstávám mezi mladými. Je to jako kouzlo. Díky tomu zůstávám mladá i já. A taky mě baví dělat pořád něco nového, pokořovat výzvy.
Lidovky.cz: Vybavíte si to nejtěžší, co jste upaličkovala?
To je složité. Já si nemyslím, že bych byla nějak zvlášť talentovaná. Určitě ne výtvarně. Jsem spíš technický typ a těm to vždycky jde. Nahodíme to a jedeme.
Lidovky.cz: Takže držíte pořád stejnou techniku?
No to vůbec, já často ani nevím, jak to dělám. Tvořím. Jsem ráda, když vznikají krásné věci.
Lidovky.cz: Ale přece je něco, co je obecně přijímané jako těžší…
Ale jo, vzpomínám si na nádherné náhrdelníky z krajky. To bylo složité. Nebo když jsme restaurovali sbírky krajek muzea ve Valašském Meziříčí. To jsem pronikla do toho, jak se krajka dělala v opravdu dávných dobách. Nebyly tak složité návrhy, podle nichž se paličkuje, jako dnes. Lidi si vystačili jen s tečkami. Musela jsem hodně dedukovat v podstatě každý aspekt těch složitých krajek. To byl kumšt! A nebo lístečky!
Lidovky.cz: Lístečky?
No jo, mně to teda přijde hrozně jednoduché, ale někdo neudělá pěkný lísteček celý život. A teď si představte, že na jediné Hangisi je těch lístečku 136!
Lidovky.cz: Takže jste zázračná krajkářka?
Ale kdepak! To, že lidi za mnou chodí, že ani podle sebelepšího návodu to po mně nezopakují, často nechápu. Asi je to dar. A já jsem ráda, že ho mám.
