Podívejte se, jak Praha hrála Paříž. Do kin vstupuje Marguerite, film o falešné zpěvačce

Vizuální stránku filmu Marguerite měl na starosti architekt Martin Kurel, který má na kontě dvě nominace na Českého lva za filmy Tři sezony v pekle (2009) a Postel (1998) a podílel se také na projektech a Micimutr či na televizním cyklu České století. Ve filmu si zahrálo ve vedlejších rolích také několik českých herců, například Boris Hybner nebo Petra Nesvačilová.

V jedné z vedlejších rolí si ve filmu zahrál i Boris Hybner (v popředí).

Příběh je volně inspirován osudy Američanky Florence Foster Jenkins, operní zpěvačky známé jako „královna kraválu“, která se ve 40. letech minulého století proslavila svým příšerným hlasem.

„Asi před deseti lety jsem v rádiu slyšel neskutečný hlas operní pěvkyně, která zpívala Mozartovu Královnu noci, ale naprosto falešně. Bylo to velmi legrační, působivé... V nahrávce to praskalo, byla stará a tajemná, jako by byla z jiného světa,“ říká ke vzniku filmu režisér Xavier Giannoli. „Zjistil jsem, že pěvkyně se jmenovala Florence Foster Jenkins a žila ve Spojených státech ve 40. letech. Byla bohatá, milovala hudbu a operu a hlavně si vůbec neuvědomovala, jak úžasně falešný má hlas. Pravidelně zpívala v kruhu obvyklých hostí a ze společenského pokrytectví, kvůli finančním zájmům nebo z prostého slabošství jí nikdo z jejího okolí nikdy neřekl, že zpívá naprosto falešně... Už jen ta situace samotná byla velmi zábavná a zároveň v tom bylo něco krutého, co jsem měl chuť prozkoumat.“

V hlavní roli hraje ve Francii oblíbená herečka Catherine Frot, u nás známá například ze snímku Z prezidentské kuchyně (Les Saveurs du palais, 2012) o přátelství prezidenta Francoise Mitterranda a jeho kuchařky. Kvůli roli Marguerite absolvovala Catherine Frot hodiny zpěvu a několik árií se musela naučit nazpaměť - například píseň Královny noci „Voi che sapete“ z Mozartovy Kouzelné flétny nebo árii „Casta Diva“ od Belliniho. Původní záměr byl, že herečka bude jednoduše zpívat falešně, ukázalo se ale, že vzhledem k vysokým tónům to není možné, protože by si zničila hlasivky. Musela tedy být v pěveckých scénách dabována a sama se musela naučit perfektně zpívat na playback.

Za Českou republiku se na filmu podílela společnost Sirena Film, která má za sebou už účast na projektech jako Královská aféra (Stříbrný medvěd na Berlinale 2012), Serena (režie Suzanne Bier, 2014), Plamen a citron (režie Ole Christian Madsen, 2007), Setkání v Praze (režie Ole Christian Madsen, 2006) nebo Harrisonovy květy (2001).