Dávno nejde o úplatek, ale o souboj vlády a justice, říká před novým soudem Rath

V létě 2015 si vyslechl David Rath odsuzující rozsudek za to, že  jako středočeský hejtman za sedm milionů korun zmanipuloval zakázku na opravu zámku v Buštěhradu. Soud ho poslal na 8,5 roku do vězení, jenže od té doby se odehrály dva zvraty. 

Loni v říjnu nejprve odvolací soud verdikt zrušil. Podle něj byly odposlechy na Ratha a další pachatele povolené v rozporu se zákonem, čímž kauzu rozmetal. Druhý obrat přišel letos v červnu, když Nejvyšší soud vyhověl podnětu ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a důkazy nashromážděné operativní technikou vrátil do hry. 

„Kauza v tuto chvíli představuje nejvyšší stupeň právní vědy, protože tam vidíte, jak si vzájemně protiřečí výroky jednotlivých nejvyšších soudních instancí, jak si protiřečí i jednotlivé judikáty,“ vypráví bývalý středočeský hejtman a někdejší poslanec za ČSSD David Rath v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

Rozhodování nebylo podjaté, vzkázal Ústavní soud Rathovi. Zemanovy výroky ale byly na hraně

Lidovky.cz: Naposledy Ústavní soud zamítl vaši stížnost, že Nejvyšší soud byl při rozhodování o odposleších podjatý. Jen připomenu, že Nejvyšší soud vrátil důkazy získané odposlechy v kauze sedmi milionů korun v krabici od vína do hry. Co pro vás zamítnutí stížnosti znamená?
Tam je poměrně dlouhé zdůvodnění, z kterého něco vybrat je složité. Ale vybral bych konstatování, že kauza je pod velkým mediálním tlakem a že probíhala pod nátlakem prezidenta republiky, který Ústavní soud hodnotí jako hraniční. Těžko už si představit větší nátlak, to už by snad prezident musel na soud poslat hradní stráž, aby ten nátlak byl větší a aby ho Ústavní soud označil za překračující hranice (Zeman například pohrozil kárnou žalobu soudci Pavlu Zelenkovi, který označil odposlechy v kauze za nezákonné, pozn. aut.). Další zajímavostí je, aniž by toto bylo předmětem naší stížnosti, že Ústavní soud konstatoval, že rozhodnutí Nejvyššího soudu má pouze akademický charakter a na má práva nemá žádný dopad.

Lidovky.cz: Ztotožnil jste se s rozhodnutím Ústavního soudu?
Všiml jsem, že Ústavní soud byl vůči zásahům prezidenta republiky nemístně opatrný. Protože těžko si lze představit větší zásahy. Vůči Nejvyššímu soudu pak byl opět shovívavý. Omluvil to tím, že v podstatě napsal, že jeho výrok je akademický a do mých práv nemá jakkoliv zasáhnout. Ústavní soud se tedy k tomu vyjádřil, ale hodně eufemisticky.

Lidovky.cz: Zaujal mě váš výrok o tom, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o odposleších shledali strážci ústavy akademickým. Co z toho podle vás plyne pro nové řízení před pražským krajským soudem, jenž vaši kauzu údajného sedmimilionového úplatku v říjnu znovu otevře?
Předně je potřeba konstatovat, že sám Nejvyšší soud ve svém usnesení napsal dvě vzájemně si odporující pasáže. V jednom odstavci cituje dřívější rozhodnutí Ústavního soudu, že taková rozhodnutí jsou pouze akademická a nesmí mít dopad do práv konkrétních obviněných. Hned o odstavec později ale napsal, že jeho závěry jsou závazné pro futuro (do budoucna, pozn. aut.). Obě tyto podmínky ale nemohou platit najednou.

David Rath před budovou Nejvyššího soudu.

Lidovky.cz: Proč?
Tím, že už byly provedeny domovní prohlídky a sledování. Čili to byl zásah do mých práv, který uznal vrchní soud (zmíněný rozsudek soudce Pavla Zelenky z Vrchního soudu v Praze, pozn. aut.) jako nezákonný, ale Nejvyšší soud jako přípustný. Čili rozhodnutí Nejvyššího soudu nemá mít zásah do mých práv, ale má už tím, že uznává, že domovní prohlídky a odposlechy mohly proběhnout.

‚Státní moc využila zákon z 50. let, jinde nemá obdoby‘

Lidovky.cz: Za zhruba tři týdny znovu stanete na lavici obžalovaných. Co od nového projednání případu čekáte?
Myslím si, že soudce Pacovský (soudce Robert Pacovský, který Ratha v létě 2015 nepravomocně poslal na 8,5 let do vězení, pozn. aut.) je od začátku vybrán, určen a rozsudek mu byl dopředu nadiktován.

Lidovky.cz: Promiňte, ale tady vás musím přerušit. To jsou závažná tvrzení, můžete je nějak doložit?
Abych to mohl doložit, musel bych disponovat tajnými službami, odposlechy a sledovačkami, a těmi nedisponuji. Říkám svůj dojem, který beze změny takto ventiluji od začátku procesu. A myslím si, že soudce Pacovský mě nikdy nezklame. Jsem přesvědčený, že bude ignorovat stanoviska Ústavního soudu, bude ignorovat pravomocný rozsudek vrchního soudu a bude se tvářit, že jediné, co ho zajímá, je Nejvyšší soud.

Lidovky.cz: Zůstaňme u Nejvyššího soudu. Jak informoval Český rozhlas, minulý týden jste podal proti jeho rozhodnutí o vrácení odposlechů do hry ústavní stížnost. Na čem jste ji postavil?
Hlavní argument asi nejprecizněji vyjádřil profesor Holländer (bývalý místopředseda Ústavního soudu Pavel Holländer, pozn. aut.), který se k rozhodnutí Nejvyššího soudu vyjádřil kriticky. Jeho argumenty sdílí i mí obhájci. Státní moc využila zákona z 50. let, který nemá jinde v Evropě obdoby. Je to relikt, kdy výkonná moc může zvrátit pravomocné rozhodnutí. Tento nástroj má jen výkonná moc, ale strana obviněná ho nemá (Rath má na mysli stížnost pro porušení zákona, kterou v jeho neprospěch podal ministr spravedlnosti Robert Pelikán, pozn. aut.). To je jedna skupina argumentů.

Lidovky.cz: Jaká je další?
Druhá skupina argumentů vytýká Nejvyššímu soudu, že pominul judikáty, které zdůrazňují, že povolení k odposlechům musí být zdůvodněno zkontrolovatelnými důkazy. 

Lidovky.cz: Mluvíte o tom, jako kdybyste si byl úspěchem této ústavní stížnosti jistý. Jste?
V zemi, kde by byla předvídatelnost rozhodnutí podle předchozích rozhodnutí, by to platilo. Ale my žijeme v zemi, kde je předvídatelnost práva mizivá, a rozhodnutí stejných soudních instancí jsou pokaždé diametrálně odlišná. Tudíž netuším, jak se k tomu Ústavní soud postaví. Ale všechny tyhle stížnosti jsou nezbytné pro případné projednávání u soudu ve Štrasburku, protože pokud nevyčerpáte možnosti daného státu, tak nemáte nárok na to, aby se tím štrasburský soud vůbec zabýval.

Lidovky.cz: Takže vy si chcete těmito pojistit možnost, že váš případ projedná Evropský soud pro lidská práva?
Nepochybně.

Pokud prezident může tlačit na soudce, jsme v minulém režimu, míní Rath

Lidovky.cz: Jak jsme zmínili, za pár týdnů začíná nový proces ve věci údajného sedmimilionového úplatku, který jste měl převzít za ovlivnění zakázky na rekonstrukci zámku Buštěhrad. Bude se lišit vaše obhajoba od prvního projednání kauzy?
Jistě tam nějaké nové argumenty budou, ale asi nelze čekat revoluci. Ale přibyli tam tři noví účastníci, kterými jsou můj bratr, moje manželka a správce majetku otcova dědictví. Vrchní soud je uznal jako oprávněné účastníky řízení, tak už to pochopil i soudce Pacovský. Ale nevím, s čím tito tři noví účastníci přijdou, co vyvolají a jaký to bude mít vliv na chod procesu. Čili v dílčích věcech mohou být novinky. Ale do té nejvyšší právničiny už se moc nepletu, je to hodně složitá věc.

Lidovky.cz: Co si slibujete od nových účastníků řízení?
Stran bratra a správce otcovy pozůstalosti se to týká otcových (Ratmír Rath) peněz. Otec deklaroval, že jsou jeho (má jít přibližně o 20 milionů korun, které po Ratmíru Rathovi zůstaly, přičemž podle exhejtmanova bratra by to ve skutečnosti mohly být také peníze z korupce Davida Ratha, pozn. aut.). A soudce Pacovský, aniž by uvedl důkazy, řekl, že tvrzení mého otce neuvěřil. Takže tímto byl můj bratr zkrácen na svých právech, protože to jsou peníze spadající pod dědictví, takže on by z nich měl dostat nějakou část jako dědic. Zkrácen na právech je i správce, který je povinen dbát o to, aby dědictví neutrpělo úhony. A moje paní tam je proto, že soudce Pacovský navrhl k propadnutí peníze ze společného bankovního účtu, kam chodila výplata mé manželky, čímž jí sebral dvacetileté úspory.

Lidovky.cz: O jak vysokou jde částku?
To jsou peníze ze společného vlastnictví, byl to společný účet. Chodil tam její plat, část mého platu. Ty peníze navíc byly prakticky do koruny po dohodě odeslány na advokátní účet doktora Černého (právní zástupce Ratha Adam Černý, pozn. aut.) jako peníze určené na obhajobu. A to je, tuším, částka řádu, jestli se nemýlím, čtyř milionů korun.

Lidovky.cz: Soud tuto kauzu kolem korupce při zakázce na opravu buštěhradského zámku poprvé začal projednávat už v srpnu 2013, čím se tento případ pro vás za ty roky stal?
Kauza v tuto chvíli představuje nejvyšší stupeň právní vědy, protože tam vidíte, jak si vzájemně protiřečí výroky jednotlivých nejvyšších soudních instancí, jak si protiřečí i jednotlivé judikáty. Dnes už je to boj právních pohledů na věc, boj o ústavu a její interpretaci a boj o to, jestli se v české právním řádu povolí aplikace zákona z 50. let. Mám na mysli zákon umožňující ministrovi zvrátit pravomocné soudní rozhodnutí. Tento případ už přerostl rozměry toho, jestli tam byl úplatek, za co, proč a jak, a dostalo to rozměry poměrně zásadního právního boje o charakter vztahů mezi mocí výkonnou a mocí soudní. Pokud tento souboj vyhraje moc výkonná, to znamená, že prezident, potažmo ministr mohou zasahovat do chodu soudů a více či méně tlačit na soudce, aby rozhodovali tak, jak oni chtějí, tak si myslím, že se vracíme do minulého režimu.

Lidovky.cz: Jak jste se naučil pracovat s pocitem, že už tak dlouho žijete s bezprostřední hrozbou vězení?
Život je tím deformovaný poměrně značně, trvá to už pět a půl roku (Ratha policie zatkla s údajným úplatkem v ruce v květnu 2012, pozn. aut.). S řadou slabších povah by to asi hodně zacvičilo. Myslím si, že jsem docela odolný, tak se mnou to cvičí relativně málo. Ale samozřejmě vám to zásadním devastuje život. Sice chodím do práce, dělám nějaké věci, ale kupříkladu pouštět se do něčeho složitějšího a plánovat něco dlouhodobého nejde. I pro okolí je to do značné míry nepříjemná věc, protože také jim to zasahuje do života. Neví, co bude za půl roku nebo za rok. Je to do značné míry takové polovězení.

‚Od bratra je to ubohé chování‘

 Lidovky.cz: Vy před soudem nebojujete jen s českou justicí, ale také s vlastním bratrem Michalem. Soudíte se ním o platnost závěti vašeho otce, který bezprostředně před smrtí odkázal všechny své peníze vám. Proč jste vaše spory neurovnali dohodou?
Heleďte, já nerad mluvím o rodinných vztazích. Já vůči bratrovi žádný problém nemám. Bratr má problém se závětí otce. Oni měli napjaté vztahy. Bylo to proto, že otec měl pocit, že bratr se k němu nechová dlouhodobě dobře. Měli spolu konflikty, do kterých se mě snažili přivřít. Já jsem se snažil tyto konflikty spíše tlumit. Nicméně ony vyústily v to, že se otec rozhodl napsat závěť. Já jsem na něho nijak netlačil. Dokonce jsem se ho ptal, jestli to myslí vážně. A on na tom trval a to dlouhodobě, nebyla to jen záležitost nějakého chvilkového hnutí mysli (Ratmír Rath měl sepsat závěť po utrpěném infarktu, když čekal na sanitku, pozn. aut.). A teď bratr hledá cesty, jak tu závěť anulovat. Myslí si, že nejlepší cestou je mě pomluvit, poškodit a pošpinit. Myslím si, že je to dost ubohé.

Lidovky.cz: Váš bratr o vás v médiích nemluví lichotivě. Například o vás prohlásil, že vám nevěří nos mezi očima. Jaké to je číst si podobná vyjádření od nejbližšího příbuzného?
Já se tomu usmívám, protože svého bratra znám. Je to čistě účelové tvrzení, o kterém si myslí, že si pomůže v rámci dědického sporu. Ale tímhle si asi těžko pomůže, protože závěť je, jsou na ni už dnes znalecké posudky a je k ní i svědecká výpověď. Takže od bratra jsou to jen takové výkřiky. Ale jistě mediálně mohou být zajímavé v tom, že si je někdo přečte a pobaví se, že i u Rathů se mezi sebou hádají.

Zemák 2.0 (banner).

Lidovky.cz: Jste spolu schopní normálně mluvit?
S bratrem se nevídám, protože tohle, co začal dělat, je hodně přes čáru. Kdo něco takového dělá, tak musí počítat s tím, že druhá strana už ho asi nikdy nebude chtít vidět ani slyšet.

Lidovky.cz: Kromě kauzy sedmi milionů korun v krabici od vína jde za vámi ještě jeden velký případ. Podle policie jste se měl spolu s několika lidmi a firmami podílet na manipulaci se zakázkami ve středočeských nemocnicích, údajně jste si dohodli úplatky ve výši 66 milionů korun. Už byl podána obžaloba, ale soud letos v lednu případ vrátil do rukou policie k došetření. Máte informace, jak jsou vyšetřovatelé daleko?
Probíhají tam úkony a výslechy v souvislosti s těmi firmami, ale podrobnosti netuším. Ale z mého pohledu je to to samé, co už vůči mě probíhá v té první větvi. Je to jen opsáno a tváří se to, jak by to byla nějaká novinka. Dokonce je tam kuriózní situace, že se tam objevují peníze, které přitom byly předmětem nepravomocného rozsudku soudce Pacovského, jako peníze, o kterých by mělo být u soudu znovu rozhodnuto. Přiznám se, že si připadám jako Alenka v říši divů. Baví mě, že žijeme v zemi, kde vám peníze mohou zabavit dvakrát. Tato kauza je skutečně z mého pohledu padlá na hlavu.