Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Podvodník ředitelem

Česko

ÚHEL POHLEDU

Z volby historika Jiřího Pernese do čela Ústavu pro studium totalitních režimů se definitivně stala fraška. Kritici vytýkali dosavadnímu řediteli neprofesionalitu a zpolitizování ústavu. Jak tedy vypadá ona kýžená nezávislost a profesionalita v podání nově zvoleného ředitele Jiřího Pernese?

Pernes byl nejen v odborné komisi ČSSD (aby prý zjistil, „o co jde“), ale především kandidoval ve volbách za nacionalistickou moravskou stranu. Místo nestranného odborníka byl tedy zvolen angažovaný straník.

Plagiátorství Ještě zajímavější je Pernesova odborná způsobilost. V diskusích kolem Pernese nikde nehrálo roli zjištění občanské Iniciativy neustrčených, která se staví proti jeho zvolení za ředitele. Členové iniciativy si dali práci a porovnali Pernesovu publikaci o Emanuelovi Moravcovi s diplomovou prací studenta Josefa Vytlačila na stejné téma. Ukázalo se, že Pernes ve „své“ knize použil celé pasáže z Vytlačila, aniž by uvedl pramen – de facto vydával cizí text za svůj. Na výše uvedeném nemění nic fakt, že Vytlačilovu diplomku uvedl v přehledu použité literatury. Zde by ovšem byla na místě spíše literatura „okopírovaná“. Proto také kniha není opatřena poznámkovým aparátem, protože plagiátorství a jeho rozsah by byly zřejmé na letmý pohled.

Mezi prameny, z kterých měl údajně čerpat při psaní své práce, Pernes uvádí dobový tisk – mimo jiné Lidové noviny, když už jsme u toho. Srovnáme-li Pernesovy citace z tisku s originálem, co čert nechtěl, zjistíme, že Pernes cituje dobový tisk se stejnými chybami jako student Vytlačil. Místo vlastního vytěžení pramenů Pernes zneužívá studentskou práci. Výsledky bádání někoho druhého si navíc přivlastnil z důvodů zištných: narychlo spíchnutá, odfláknutá Pernesova práce za jiným účelem, než je zisk s minimem námahy, vydána být nemohla.

Nejtristnější na celé věci ovšem je, že výše uvedené není nic nového. Už v roce 2006 poukázal kolega Jan B. Uhlíř v časopise Historie a vojenství na to, že Pernesův Moravec je „minimálně z poloviny převzat z diplomové práce Vytlačilovy“. Historická obec tedy o podvodu ví a mlčí, nebo dokonce Pernese podporuje. Mají snad všichni akademici obdobné máslo na hlavě? Je snad obec historická mafie podobná té na plzeňské právnické fakultě?

Nepochopitelná byla reakce části historické obce už při samotném vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů. Místo toho, aby byli profesní historici rádi, že vzniká nová instituce, kde mohou najít další uplatnění a volně bádat bez nepříjemného komerčního tlaku a omezení, řada z nich vystupovala proti projektu jako proti konkurenci, ačkoli ústav je financován z jiné položky rozpočtu než ostatní historické ústavy. Malost, podrazáctví a závist jistě nejsou závislé na stupni dosaženého vzdělání.

Historikovy bláboly Samotný Jiří Pernes se v současné aféře vyznamenal hned několikrát. Když na něj vytáhli citace z jeho knihy o Slavkově, ve kterých píše o únoru 1948 jako o vítězství obětavosti dělnické třídy atp. atd., lhal, když tvrdil, že inkriminovanou pasáž do knihy „zpracoval okresní nebo regionální výbor strany. Prostě to takto vyšlo.“ Jistě, vyšlo to tak, s jeho jménem. Podobných blábolů z jeho pera ovšem našli Neustrčení v dobových historických časopisech celou kupu.

Když Pernes opomněl ve svém životopise uvést, že absolvoval Večerní univerzitu marxismu-leninismu, pověstný VUML, tvrdil, že ho to nenapadlo, protože za komunismu to bylo stejné jako dýchat vzduch. „Není o čem mluvit,“ ohradil se Pernes, když to na něj prasklo: „Pokud bych měl být zcela čistý, pak bych musel být o dvacet let mladší, anebo se živit celou dobu jako dělník.“

To je impertinence. Pernes absolvovalVUMLproto, že chtěl dělat kariéru – v tomto případě ředitele okresního muzea. Kdyby zůstal řadovým historikem, nikdo by to po něm nechtěl. Byla to čistě jeho volba.

Pernes chce vést historický ústav, a přitom není s to sine ira et studio nahlédnout ani vlastní minulost. Podvádí, mlží a minulost dezinterpretuje. Jeho problém je už v tom, že se do výběrového řízení na post ředitele ústavu přihlásil.

V celém případu Pernes jako by bylo přítomno zprimitivnění veřejného diskurzu za bolševismu přežívající v přesvědčení, že k minulosti se může kompetentně vyjadřovat jenom historik, k sexuální výchově sexuolog atd. atp. Jako by tady stále strašila modifikace vědeckého světového názoru – ideologie, která napáchala nedozírné škody.

Vyškolený historik není sebemenší zárukou nestrannosti a objektivity. Ústav by měla vést především osobnost, která je mravně nezpochybnitelná a bude odolná proti jakýmkoli vnějším tlakům, někdo, jako byl nedávno zemřelý muzikolog Ivan Medek nebo jako je archivář autodidakt, politický vězeň Jiří Gruntorád nebo třeba spisovatel a diplomat Jiří Gruša, který na protest proti vývoji v ÚSTR odstoupil z vědecké rady ústavu.

***

Pernes absolvoval VUML proto, že chtěl dělat kariéru. Kdyby zůstal řadovým historikem, nikdo by to po něm nechtěl.

O autorovi| PETR PLACÁK, historik

Autor: