Neúspěchy wehrmachtu na frontách druhé světové války začaly být stále zřetelnější. A tak se nelze divit, že když se na konci března 1944 do Hitlerova hlavního stanu doneslo, že ze zajateckého tábora Stalag Luft III hromadně uteklo 76 spojeneckých důstojníků, zuřil.
„Začal vykřikovat, že všichni musí být zabiti,“ popisuje Jiří Rajlich, expert Vojenského historického ústavu. Hitlerově hysterickému chování se ostatně není co divit. Množící se útěky představovaly obrovské zatížení pro nacistický bezpečnostní aparát. Stovky mužů nasazené při pátrání na domácí půdě pak chyběly jinde. Proto Hitler žádal, aby útěk skončil exemplárním trestem – tak, aby si jej každý ze zajatců propříště rozmyslel.
Dva Češi smrti unikli
Ze 73 zadržených jich nakonec Němci popravili rovných padesát. Dva čeští vojáci – Ivo Tondera a Bedřich Dvořák – zabití unikli, rychlý konec ale potkal Arnošta Valentu, příslušníka 311. československé bombardovací perutě. Dne 31. března jej spolu s dalšími devíti spojeneckými vojáky zastřelilo šestičlenné komando vratislavského gestapa.
S odstupem více než sedmdesáti let od jeho smrti se dá říct, že Arnošt Valenta zpečetil osud rodiny. Zatímco jeho otec padl v uniformě rakousko-uherské armády hned po začátku 1. světové války, on sám zemřel třicet let na to během druhého světového konfliktu. Přitom když se 25. října 1912 narodil v malé vísce Svébohov na Zábřežsku, rodiče Arnoštovi vysnili jinou kariéru.
Arnošt Valenta létal jen krátce
Sen se rozplynul v roce 1933, kdy odmaturoval na zábřežském reálném gymnáziu. Protože rodině chyběly peníze, další studium šlo stranou. Arnošt musel narukovat na vojnu. Jak ve své knize Na nebi hrdého Albionu popisuje historik Jiří Rajlich, mladý Arnošt hned od první chvíle v uniformě věděl, že se chce stát letcem.
„Ale mělo trvat ještě mnoho let, než se skutečným letcem stal,“ glosuje to kniha. Ve vyfasování modré letecké uniformy mu bránily zdravotní problémy. A proto když se přerodil do profesionálního vojáka, musel vzít za vděk „pouze“ pěchotou. Po absolvování vojenské akademie v Hranicích na Moravě nastoupil do služby na Slovensku.
Filozof v pěchotě
„Byl intelektuálem v uniformě. Jeho všeobecný rozhled a všestranné zájmy očividně převyšovaly obzory průměrných absolventů hranické akademie. Sebevzdělávat se nepřestal ani po jejím absolvování, neboť vojenská služba samotná neuspokojovala jeho hloubavého ducha. Již na gymnáziu si oblíbil filozofii, historii a z jazyků francouzštinu.
POHNUTÉ OSUDY: Generál Husák přežil obě světové války, Buchenwald i věznění komunisty |
Ihned po skončení vojenské akademie se tedy nechal zapsat k řádnému studiu na bratislavské Universitě Komenského. Absolvoval šest semestrů historie, francouzského jazyka a literatury – nejprve v Bratislavě, pak i v Praze. Ač vojákem z povolání, soukromě studoval také filozofii, a to až do roku 1939. Události mu však nedovolily studium dokončit,“ popisuje Rajlich Valentovu osobnost ve své knize. Všechny své dovednosti a bystrost pak důstojník využil při přípravách masového útěku. Ale nepředbíhejme.
Dopady mnichovské dohody jej v roce 1939 zasáhly i osobně. Rodný Svébohov se totiž stal součástí Německa. Po pěti dnech od zahájení okupace Československa prchl do Polska. Na bleskové rychlosti jeho odchodu do zahraničí měl podíl strach i zdravý rozum. Dne 10. března 1939 totiž na Slovensku pomáhal zajišťovat stanné právo, které mělo zabránit agresi ľuďáckých radikálů. Po změně poměrů hrozilo, že se bude nový režim vojákům mstít.
Ruské vystřízlivění
Jenže po několika týdnech se Arnošt Valenta do protektorátu vrací. Tentokrát už jako spolupracovník polské zpravodajské služby. Přes Český Těšín pronikl domů a zjišťoval umístění německých jednotek a další informace. Díky jeho umu jej nikdo neodhalil. Až na konci srpna se vrací do Polska. Tehdy už se tam rodí vojenská skupina kolem Ludvíka Svobody. Jednotka po vypuknutí války ustupuje, až nakonec padne do sovětského zajetí. Půlroku pak tráví v internaci a do svého deníku si zapisuje: „Rusko. Zblízka je poznávám, to v tom všedním životě. Pozorujeme to všichni, nejen já, a poznáváme, jakou dobrou cestou jsme šli my doma.“
POHNUTÉ OSUDY: Natočil Přednostu stanice. Režiséra Svitáka vinili z kolaborace a zlynčovali |
Vystřízlivěl. Obrovskou vzpruhou pro něj bylo, když se Sovětský svaz a československé orgány dohodly na odesílání zadržených vojáků na západ. Valenta se dostává do první skupiny a 17. března 1940 je připraven k odjezdu. „Máme šest měsíců zkušeností z pobytu v komunistickém státě a odcházíme odtud s trapnými pocity snad všichni, bez rozdílu – zklamáni. Je jen několik těch jednotlivců posedlých idejemi, jejichž splnění není vidět ani zde,“ píše si do deníku.
Z Oděsy se přes několikaměsíční zastávku ve Francii dostal na začátku července 1940 do Anglie. A tam se mu konečně splnil sen. Alespoň nakrátko. Jako příslušník rodící se 311. československé bombardovací perutě se specializoval na telegrafistu. „Valenta byl zajat při svém šestém bojovém letu,“ sumarizuje Rajlich.
Ukořistěný bombardér
Dvoumotorový stroj Wellington kapitána Františka Cigoše se nevrátil z útoku na doky v Boulogne probíhajícího v noci ze 6. na 7. února 1941. Po ztrátě orientace a paliva bombardér nouzově přistál jižně od Caen v Normandii. Tedy v oblasti patřící Němcům. Celá šestičlenná posádka skončila v zajetí, letoun si nacisté přemalovali vlastními symboly a používali proti spojencům. Gestapo s nimi nejdříve chtělo naložit kvůli jejich českému původu jako s velezrádci, ale na základě iniciativy jednoho z chycených britských důstojníků se dostali do zajateckého tábora.
Po několika dnech tak dorazili do lágru Stalag Luft III v Saganu (dnešní Ziagań v Polsku). Valenta se chtěl rychle dostat zpátky do letadla a bojovat proti Němcům, bleskově se proto zapojil do činnosti útěkového výboru. „Protože to byl strašně chytrý chlap, měl na starosti zpravodajskou službu a kontakt s dozorci,“ popisuje Rajlich. Pro „útěkáře“ získával peníze, podklady po mapy či části civilního oblečení. V táborech chyběla káva i cigarety, Valenta si takhle strážce kupoval. Když jednou přijali úplatek, museli dál spolupracovat. „Obchod se zajatci se trestal východní frontou,“ zdůrazňuje Rajlich.
V zajetí přednášel
Angličané mu začali říkat Wally. Oblíbili si jej hlavně díky jeho přednáškám o situaci na frontě nebo připravovaných útocích. A také díky jeho aktivitě – pomáhal razit tajný tunel Harry, kudy chtěli zajatí spojenci utéct za ostnatý drát do lesa. Osm měsíců se pracovalo, až mohl být den útěku stanoven na noc z 24. na 25. března 1944. Usilovná práce na přípravách a jeho aktivita přispěly k tomu, že Valenta měl se svým parťákem Johnnym Marshallem utéct mezi prvními z celkových 220 vojáků. Nakonec se jich dostalo ven jen 76 včetně tří Čechů.
S falešnými doklady chtěl Arnošt Valenta dojet do Švédska. Když se v noci dostali z tunelu v lese, chvíli jim zabralo, než se zorientovali. Kvůli tomu jim ujel vlak ze saganského nádraží. Co teď? Rozhodli se pro pěší pochod až do protektorátu. Úsvit je zastihl u vratislavské dálnice, v nohách měli dvacet kilometrů vyšlapaných v těžkém sněhu. Přes den se schovali a dál pokračovali opět až ve tmě. Za polskou vesnicí Wegliniec je zastavili tři ozbrojení Němci. Netrvalo dlouho a zjistili jejich pravou identitu.
POHNUTÉ OSUDY: Vymyslel slovo ‚robot‘. Josef Čapek zemřel v koncentračním táboře |
Celkem 36 uprchlíků pak nacisté svezli do policejní věznice ve Zhořelci. Po skupinkách je odvážely nákladní vozy. Řada na Valentu a dalších devět zadržených přišla 31. března. Šestičlenné komando pod vedením vrchního kriminálního tajemníka Luxe je pak chladnokrevně zastřelilo. Celkem muselo zemřít na přímý rozkaz Adolfa Hitlera pět desítek důstojníků.
Krvavou stopu zanechal útěk i v protektorátu. Jedna skupina byla zavražděna u Mostu, druhá na kraji Ostravy. Do cíle nakonec došli po dlouhém útěku jen tři spojenci. Když se s několikaměsíčním zpožděním o běsnění dozvěděl západní svět, reakce byla rychlá. Na londýnském Trafalgar Square se sešly tisíce lidí k tryzně, ve Westminsterské katedrále se sloužila zádušní mše. Za vraždy čtrnáct poprav Po válce se věc řešila i u tribunálu v Norimberku, britský vojenský soud později vedl své vlastní řízení. Třetího září 1947 vynesl za saganské vraždy čtrnáct trestů smrtí, dvě doživotí a tři desetileté žaláře.
Arnošt Valenta získal řadu ocenění, dvakrát byl in memoriam povýšen – v letech 1947 a 1991. Ve svém rodném Svébohově má na kulturním domě pamětní desku. A znalci jeho bystrou povahu poznávají i v jedné postavě hollywoodského trháku The Great Escape (Velký útěk) z roku 1963, který vznikl na základě událostí z roku 1944.
