Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

POHNUTÉ OSUDY: Filosofii učil v bytech. Chartistu Patočku zabil policejní výslech

Lidé

  7:00
PRAHA - U vstupu na hřbitov policie filmovala a lustrovala účastníky pohřbu, za zdí se konaly závody policejních motorek, nad prostorem kroužila policejní helikoptéra, takže nebylo slyšet kněze. Byl to jeden z nejpodivnějších pohřbů v Čechách. Zemřel největší novodobý český filozof.

Jan Patočka foto: Reprofoto

Charta slaví výročí, před 35 lety začala nahlodávat komunismus

Dva roky před svou smrtí poznamenal Jan Patočka na jednom z bytových seminářů, že intelektuál má v této době před sebou tři možnosti: vnitřní emigraci jako Platón, cestu kompromisů jako sofisté, anebo důsledný život v pravdě, konflikt s mocí a smrt jako Sokrates. Tenkrát se ještě mohlo zdát, že pan profesor si trvale zvolil cestu Platónovu. Poslední rok jeho života byl překvapením pro mnohé.

Zrání filozofa

Jan Patočka se narodil v Turnově, v rodině klasického filologa, 1. června 1907. Vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii s romanistikou a slavistikou. Při stáži na pařížské Sorbonně (1928–29) ho filozof Alexandre Koyré osobně seznámil se zakladatelem fenomenologické metody ve filozofii, prostějovským rodákem Edmundem Husserlem. Po obhajobě doktorské disertace Patočka studuje dva roky v Berlíně a ve Freiburgu, kde se důvěrně seznamuje s Husserlem a jeho žáky Eugenem Finkem a Martinem Heideggerem. Husserl věnoval Patočkovi jako znamení přátelství čtenářský pultík, který mu kdysi za studií v Lipsku daroval jeho kolega Tomáš Masaryk.

V roce 1937 Patočka habilitoval, pracoval v Cercle philosophique de Prague, psal do Kritického měsíčníku, České mysli a od roku 1939 poprvé krátce působí na pražské filozofické fakultě. Následuje uzavření vysokých škol nacisty. Do roku 1944 pak učí na gymnáziu. V letech 1945–50 se na fakultu vrací jako docent a později přednáší na Pedagogické fakultě MU v Brně. Tentokrát mu univerzitní činnost znemožní komunistický režim. Odchází do Ústavu T. G. Masaryka a po jeho zrušení do Pedagogického ústavu J. A. Komenského.

Mluvčí Charty 77: Václav Havel, Jiří Hájek, Jiří Dienstbier, Ladislav Hejdánek, Václav Benda, Zdena Tominová

Patočka je demokrat, který se kriticky zabýval Masarykovým odkazem. Tváří v tvář komunismu, který ho připravil o univerzitní dráhu, si však nepřestává klást otázku, zda se i v marxismu a poválečných přeměnách středovýchodní Evropy neohlašuje něco pozitivního. Podobá se tím některým evangelickým teologům, jejichž myšlenkovému světu se právě tehdy silně přibližuje. Patočka nebyl praktikující křesťan, byl však lidsky, morálně i intelektuálně velmi blízký řadě křesťanských intelektuálů, jako byl v padesátých letech evangelík J. B. Souček a v sedmdesátých letech katolík Josef Zvěřina. Během práce v Komenského ústavu obohatí komeniologická bádání: v díle českého reformátora objevuje alternativu k Descartesovu založení novověké filozofie na rozumovém subjektu.

Návrat na univerzitu

Politické tání v šedesátých letech umožňuje Patočkovi nejprve působení ve Filozofickém ústavu ČSAV, získání doktorátu věd prací o Aristotelovi a pak občasné přednášky v Brně, Praze i na řadě evropských univerzit. Za pražského jara přichází, již jako profesor, zpět na Filozofickou fakultu UK.

Z šedesátých let pocházejí mé živé vzpomínky na Patočku. Nejprve mne jako středoškoláka uchvátila jeho přednáška o Komenském kdesi v břevnovském kulturním domě. Pak jsem na jaře 1968 zažil návrat slavných profesorů na pražskou univerzitu. Václav Černý svou první přednášku pojal jako velkolepou show, vyprávěl o svých osudech v padesátých letech a ostrovtipně si vyrovnával účty s odpůrci. Následovala první přednáška Patočkova. Tradovaná verze, že Patočka začal větou, „kdeže jsme to v roce 1950 skončili?“, je sice legenda, ale není příliš daleko od pravdy. Pan profesor vzal křídu a řekl: „Aristoteles definuje v Knize metafyzik filozofii takto...“ A začal psát řecky na tabuli.

Patočkovy přednášky otvíraly naší generaci zcela nové obzory; zakusili jsme, že se tu nemluví „o filozofii“, nýbrž že se tu filozofie před námi a s námi děje. Byly pozoruhodné nejen svým obsahem: jeden divadelní teoretik se později přiznal, že na Patočkovy přednášky chodil, aby studoval Patočkovu gestiku a dikci. Jiní přečkali těžké pasáže čekáním na osvěžující bonmoty, např.: „Schopenhauer prohlásil, že nemůže číst jiného filozofa než Arthura Schopenhauera. Dlužno dodat – nevybral si špatně.“

Bytové semináře

Hostina Patočkova univerzitního působení však netrvala dlouho. Normalizační režim filozofa na vrcholu tvůrčích sil penzionoval. Patočkovy přednášky se stěhují „do ilegality“ soukromých bytů a stávají se jádrem celé rozvětvené kultury bytových seminářů, z nichž po celá sedmdesátá a osmdesátá léta čerpají v Praze a Brně intelektuální, morální i politické podněty dvě generace Patočkových žáků. Někdy se používal název „Patočkova létající univerzita“. Plody tohoto úsilí jsou patrné dodnes, a to nejen v akademické sféře.

Kdykoliv jsem slyšel některé (zejména zahraniční) filozofující projevy Václava Havla, vzpomněl jsem si na Havlovo vyprávění o jeho hovorech s Patočkou (včetně těch, jež se konaly o přestávce policejních výslechů v závěru Patočkova života) a na Havlovu pozornou účast na seminářích, které jsme ve volné návaznosti na Patočkovy bytové semináře pořádali po celá osmdesátá léta.

Ve své prvotině Přirozený svět jako filosofický problém Patočka rozlišil dvojí svět, v němž žije moderní člověk: umělý svět vědeckých konstrukcí, který zastiňuje svět našich přirozených zkušeností a aktivit.Teprve znovuobjevením prvotního „žitého světa“ můžeme najít vztah k celku světa, který zakládá autenticitu lidské existence. Po třiceti letech dovršuje Patočka toto své dílo „meditací“, která vrcholí úvahou o Sokratově oběti života.

Starost o duši

Jedním z ústředních Patočkových témat je rozlišení tří typů „pohybu“ lidské existence: Prvý je pohyb zakořenění, přijetí v rodině a tradici, a vztažený tedy k minulosti. Druhý je pohyb sebeprosazování ve světě, orientovaný na přítomnost a ohrožený propadlostí člověka do světa věcí, konzumu a pohodlného přežívání. Třetí je pohyb „sebezískání v sebevydanosti“, jímž se prolamuje budoucnost. Zatímco prvé dva pohyby nás poutají k zemi, oddělují nás navzájem a dávají zapomenout na konečnost naší existence, v onom třetím pohybu nastává průlom – „je otřesena vláda země v nás“ a my jsme schopni přijmout na sebe svou konečnost, nést vědomě svůj osud. Už se nemůžeme odevzdat silám země, obracíme se k druhým, věnujeme se jim a tak, překračujíce a ztrácejíce sebe sama, nově sami sebe nalézáme.

Na této filozofii pohybu rozvíjí Patočka svou filozofii dějin, zejména své úvahy o Evropě a evropském duchovním dědictví. Podstatu Evropy Patočka vidí v platónské „starosti o duši“. Kritikou novověké snahy nahradit „péči o duši“ zájmem o vnější svět a orientací na manipulující moc „vědotechniky“ se Patočka zařazuje mezi autory snažící se překonat jednostrannost osvícenského racionalismu – k tradici vedoucí od Nietzscheho přes Heideggera a Arendtovou k Levinasovi.

Chartisté při výročí vzpomínali na Patočku

Nejoriginálnějším Patočkovým dílem je jeho poslední kniha Kacířské eseje o filosofii dějin, zejména kapitola Války 20. století a 20. století jako válka. Zde Patočka staví do protikladu k „světu dne“, racionality, která vedla k úsilí o moc a manipulaci, „svět noci“, zkušenost těch, kteří tváří v tvář katastrofám 20. století byli konfrontováni se zkušeností nicoty, vykloněnosti lidského života do noci nebytí. Patočka připomenul na postojích otců atomové bomby, Oppenheimera a Sacharova, kteří se stali obhájci lidských práv, potřebu „solidarity otřesených“. Volá po rozpomenutí se na hodnoty, pro něž stojí za to obětovat i život.

Konflikt s mocí

Studujeme-li pozorně motiv oběti v Patočkově myšlení, porozumíme motivům a smyslu závěru jeho života. Patočka, který nikdy nebyl politickým aktivistou, se sbližuje s politickým disentem v okamžiku, kdy jej Václav Havel požádá o podporu petice za perzekvovanou skupinu Plastic People of the Universe.

Ve věku 90 let zemřel Radim Palouš. Bývalý mluvčí Charty 77

Poté následuje vznik Charty 77 a Patočka se spolu s Václavem Havlem a bývalým ministrem zahraničí Jiřím Hájkem stává jedním z trojice jejích prvních mluvčích. Režim označí iniciátory této občanské iniciativy za samozvané elitáře a ztroskotance.

V březnu navštíví Prahu holandský ministr zahraničí a jeho setkání s Janem Patočkou je prvým veřejným kontaktem západní diplomacie s politickým disentem – je to výmluvné znamení toho, že lidská práva, vtělená v důsledku helsinských jednání do právního řádu komunistických zemí, se stanou jedním z bodů světové politiky.

Po setkání s holandským diplomatem je sedmdesátiletý Patočka vystaven nepřetržitému jedenáctihodinovému policejnímu výslechu a na jeho následky o několik dní později umírá na cévní mozkovou příhodu a selhání srdce.

DALŠÍ POHNUTÉ OSUDY:

Koně ovládal, opilého řidiče ale dostihový šampion Smolík přecenil

S registrem kostní dřeně pomohl zachránit tisíce lidí. Primáře Kozu zabila rakovina

Učil tenis George Bushe. Karel Koželuh zahynul po záhadné autonehodě

Poslední vzpomínku na svého učitele mám z doby těsně před jeho smrtí. Čekal jsem v hustém dešti na autobus v davu na náměstí I. P. Pavlova, když jsem uslyšel: „Kolego! Kolego Halíku!“ Jan Patočka se vyptával, čím se zabývám, co čtu, zda se ještě schází seminář u manželů Brázdových – jako by vůbec neexistovalo režimní běsnění vůči jeho osobě. Než jsem stačil vykoktat několik poznámek ke Kacířským esejům, jejichž samizdatové vydání jsem právě dočetl, pan profesor už nastupoval do autobusu a z jeho zavírajících se dveří na mne volal: „Tak někdy přijďte a pohovoříme si o tom! Lidé, kteří přemýšlejí, se přece musejí scházet, ne?“ Už jsem ho nikdy potom neviděl, a tak mi tato obyčejná věta uvázla v mysli jako důležitý odkaz. Kdykoliv jsem potom před dveřmi domů, v nichž se konaly bytové semináře a podobná setkání, zahlédl stín tajných a byl v pokušení vrátit se raději domů a nevystavovat se potížím, vytanul mi v mysli Patočka a jeho poslední věta. Lidé, kteří přemýšlejí, se musejí scházet!

Krásný byt 3+1 v RD
Krásný byt 3+1 v RD

Fučíkova, Náměšť na Hané, okres Olomouc
12 800 Kč/měsíc