Pokud zrovna kdesi neolympikoval, vždycky se dostavil na vystoupení hrdinů svých hudebních počátků. Kytaristů jako Alan Holdsworth nebo Scott Henderson, v jejichž sestavách byli ovšem pokaždé technicky i myšlením zázrační bubeníci – Gary Novak, Dennis Chambers a řada dalších. Jejich hru Milan druhdy studoval a rozebíral, také si od nich hodně bral.
To ovšem pak nemohl plně využít, když dostal ještě jako hodně mladý kluk nabídku přestoupit z amatérské scény rovnou k extraligovému Olympiku. Ale zřejmě se nad ní v půli osmdesátých let moc nerozmýšlel. Od jazz-rocku to sice bylo daleko, ale šance stát se ihned výtečně zajištěným profesionálem byla prakticky neodmítnutelná.
Přečtete si další Pohnuté osudy: |
V Olympiku našel otevřenou atmosféru. Těžko říct, jestli Petr Janda tušil, že je kapela už po tvůrčí stránce za zenitem. Ale ani tehdy by nebyl důvod, aby hrála utahaně. Stones také nepřekonají Jumping Jack Flash, a přesto ho provádějí impozantně. Však Peroutka Olympic jednoznačně nakopl. Tak jako deset roků před ním basista Milan Broum, pro Peroutku vítaná spřízněná duše. Milda, jak se mu pak říkalo (ještě později Ferda, skrze shodné příjmení s legendárním publicistou, o kterém ale do 90. let rockeři vesměs neslyšeli), navíc věřil, že ho lukrativní angažmá nesemele a bude dál bokem hrávat muziku svého srdce. Což se skutečně dělo, a tak jsem se s ním sešel po letech znova, v malém funkovém bigbandu Šavle meče.
V pátek mu bylo špatně, v sobotu ho našli mrtvého
Byl jsem až udivený jeho nezaprášenou energií a neomylnou hudební inteligencí. A pak – Milan byl okouzlující osobnost se speciálním druhem humoru. I sklonem k divokým příhodám, které bychom všichni, kdo jsme s ním kdy působili, tedy třeba i členové ASPM Honzy Spáleného, mohli sypat z rukávu.
Jako tu, když k našemu údivu přivezl na hraní do Polska i alternujícího bubeníka Pavla Razíma. A jelikož pojal cestu coby nevázaný mejdan, vyměnil si s ním soudně hned po pár taktech místo za perkusemi, kde už jen tak plápolal a tu a tam do něčeho – ovšem na dobu – majzl. K baterii nicméně už nesedl. Takže sice Šavle meče málem potopil, ale zodpovědně opatřil i záchranný kruh! Pak se až do Prahy jen chechtal a otvíral další a další plechovky. V pátek 3. května 2013 večer odehrál Milan Peroutka koncert s Olympikem v Karlových Varech a v sobotu ráno ho našla rodina na zahradě jeho domu v Praze mrtvého. V pátek mu prý bylo špatně, pak se ale prošel a byl v pořádku.
