Hollis Albright, otec olympijské vítězky v krasobruslení a osobní lékař rodiny Owenových přijel brzy ráno 15. března 1961 do jejich domu za osmdesátiletou Grammy Vinsonovou. Stará paní byla matkou slavné trenérky Maribel Vinsonové-Owenové a babičkou středoškolačky Laurence a vysokoškolačky Maribel, dvou hvězdiček amerického a světového krasobruslení. Všechny tři se předcházejícího dne vydaly do Evropy, přes Brusel cestovaly na mistrovství světa v Praze. Rovněž Grammy bruslením žila, starou fordkou z roku 1938 dovážela denně dívky na kluziště. Albright jí nejprve zalhal: „Maribel mě požádala, ať vám dám injekci na chřipku.“ Místo ní jí píchl sedativa. Když zabrala, přiznal: „Přišel jsem kvůli Maribel a děvčatům.“ Grammy k němu vzhlédla: „To letadlo... spadlo, že?“ Přikývl. „Všichni jsou mrtvi?“ Opět přikývl. „Tak... Nemohly by žít jedna bez druhé,“ vzdychla Grammy.
Jako výbuch bomby
Dodnes zůstává tragédie letu Sabena 548 z New Yorku záhadou. Boeing 707 nalétal v 9.59 belgického času na přistání v Bruselu. Obloha byla jasná, piloti hlásili: Vše je o. k. Pak dostali zprávu, ať počkají, než jejich ranvej opustí malé letadlo. Boeing tedy třikrát obkroužil letiště. Postupně vystoupal z 270 do 460 metrů. Najednou však začal rychle ztrácet výšku a řítil se nosem k zemi. V 10.04 dopadl na pole u samoty Berg, tři kilometry od ranveje. „Vypadalo to z dálky jak výbuch bomby,“ líčil letištní komandér. Vrak vzplál, všech 72 osob na palubě bylo na místě mrtvých. Farmář Theo de Laet, kterého na poli zasáhl úlomek trupu, zahynul též. Dalšímu farmáři museli lékaři amputovat nohu.
Příčina nehody nebyla nikdy spolehlivě objasněna. Vyšetřovatelé pouze vyslovili domněnku, že ji mohla způsobit závada na mechanismu stabilizátoru. Na palubě sedělo všech 18 krasobruslařů USA pro šampionát v Praze, šest trenérů a deset rozhodčích, funkcionářů a rodinných příslušníků.
Paul George byl tehdy 19letým studentem na Harvardu a juniorským párovým bruslařem. V bruselských plamenech ztratil trenérku Maribel Vinson-Owenovou i pět kolegů z bostonského klubu. „Jel jsem tehdy ráno do klubu. Led byl připraven, ale nikdo po něm nebruslil. Byl to den, kdy hudba přestala hrát,“ vzpomíná. Mladičká 12letá krasobruslařka Peggy Flemingová se onoho dne chystala do školy, když jí máma řekla: „Víš, Peggy, oni jsou mrtví.“ Talentovaná dívka přišla o svého kouče Williama Kippa. „Připadalo mi to tak nereálné, nepochopitelné,“ vyprávěla později. Sedmnáctiletá Linda Leaverová se o tragédii dozvěděla z telefonu. Na čtyři dny se zavřela v pokoji a odmítala vyjít. Bill Hickox, její věrný druh z večírků po krasobruslařských závodech, byl na palubě. Stejně jako sourozenci Hadleyovi, s nimiž se při tréninku dělila o led. „Nevěděla jsem, jak se s tím vyrovnat,“ říkala. Desítky let odmítala o neštěstí s kýmkoliv hovořit.
V Bílém domě zasáhla zpráva z Bruselu i rodinu prezidenta J. F. Kennedyho, tehdy necelý měsíc v úřadu. Dudley Richards, mistr USA dvojic, bydlel na Harvardu s prezidentovým mladším bratrem Tedem a často za ním jezdil do sídla Kennedyů v Hyannis Port. Také on byl teď mrtvý. Někteří z krasobruslařů či členů jejich doprovodu se v letadle ocitli vlastně jen shodou náhod.
V letadle zahynula celá americká výprava
Douglas Ramsay, čtvrtý muž z mistrovství USA, cestoval jen proto, že bronzový medailista Tim Brown onemocněl a on byl náhradníkem. Sharon Westerfeldová doprovázela mladší sestru Stephanie místo matky, protože Stephanie prohlásila, že máma ji u ledu znervózňuje. Do letadla nastoupila i 18letá Diane Sherbloomová. Její konkurentka Marilyn Meekerová, na mistrovství USA 1960 s Larrym Piercem stříbrná v tancích na ledě, si v prosinci zlomila kotník. Pierce zavolal Sherbloomové, zda by ji mohla nahradit. Šest týdnů poté, co spolu začali bruslit, se kvalifikovali na mistrovství světa – a tím také do letu Sabena 548. V něm naopak chyběla Barbara Rolesová, bronzová medailistka z her ve Squaw Valley 1960. V 19 letech se vzdala reprezentace, když zjistila, že otěhotněla. V jejím případě nový život vyhrál nad smrtí.
Laurence, ty zaujmeš mé místo
Těmi, o nichž se hovořilo nejvíce, však byly matka a dcery Owenovy. Tvář 16leté Laurence Owenové se přece o týden dříve ocitla na titulní straně časopisu Sports Illustrated. „Nejúžasnější krasobruslařka Ameriky,“ stálo tam. Na olympiádě ve Squaw Valley sdílela pokoj s vítěznou krajankou Carol Heissovou, která jí oznámila: „Končím, chci si založit rodinu. Ale nemám strach, ty totiž zaujmeš mé místo.“ Laurenčina matka Maribel byla už tehdy v americkém krasobruslení legendou. Devítinásobná mistryně země (bohužel pro ni v době, kdy ve světě vládla Sonja Henie) a později trenérka mnoha šampionů, včetně olympijské vítězky Tenley Albrightové.
POHNUTÉ OSUDY: Čerepanovovi selhalo srdce v 19 letech. Zemřel na ledě po boku Jágra |
Tak odhodlaná a tak rázná, žena v mužském světě vládnoucí jadrným jazykem, která o krasobruslení sepsala tři knihy a na kluzišti bývala od pěti ráno do půlnoci. V autě neměla topení ani rádio, oblečení nosila ze second handu, na svůj vzhled kdovíjak nedbala, doma neuklízela. Zajímalo ji jen, jak vychovat budoucí šampiony. „Byla jako býk,“ vzpomínal na ni choreograf Tom NcGinnis. Trpěla chronickou laringitidou, jak na svěřence neustále křičela. Hodila kovovou židli na rozhodčí, když se jí nelíbily známky. Poprala se při tréninku na olympiádě s kanadským koučem o magnetofon, když chtěla pustit hudbu svých bruslařů nejdřív ze všech. „Jednou mě praštila chráničem přes obličej, až jsem měl podlitinu, protože měla pocit, že nedávám na tréninku pozor,“ líčil Frank Carroll, tehdy junior, později kouč Kwanové, Lysacka a dalších velikánů. „Nazítří mi pak Maribel koupila sodovku. To byla její forma omluvy.“
Maribel se lidé báli – ale zároveň ji všichni uznávali. Tvrdá byla i na dcery, ječely na sebe navzájem. Jednou přinutila Laurence pokleknout na ledu a prosit Boha za odpuštění, že flákala trénink. Laurence potom chodila za choreografem McGinnisem a četla mu své básně. To byl její únik. „Ale sledovat ji, jak bruslí, bylo jako sledovat rozvíjející se květinu,“ říkala budoucí olympionička Tina Noyesová. „Stala se herečkou a sportovkyní v jedné osobě. Jak ta si uměla podmanit publikum!“ V roce 1961 dominovala Laurence Owenová na mistrovství USA a na šampionátu Severní Ameriky porazila favorizovanou Kanaďanku Grinerovou. Měla životní formu a poprvé vyrážela do Evropy. Ta cesta jí vzala život i zlaté sny...
Podruhé narozeni
Také Otto a Marie Jelinkovi měli s nimi letět. Rodiče emigrovali z Československa, když jim bylo osm, nyní se coby reprezentanti Kanady v kategorii dvojic vraceli – linkou Sabena 548. Ale... Jejich kouči Bruci Hylandovi se toho dne narodil potomek. Nechtěl, aby cestovali samotní, proto jim do New Yorku vzkázal: „Počkejte na mě, poletíme příštím letadlem.“ Podruhé se tak narodili. „Trenér nám zachránil život,“ vzpomíná Otto Jelinek, dnes kanadský velvyslanec v Praze. Rodiče však o změně plánů nevěděli! Zděsili se, když uslyšeli o tragédii a prožívali hodiny hrůzy, než zjistili, že děti cestovaly až později. Mezinárodní bruslařská unie ISU den po neštěstí z piety rozhodla, že světový šampionát v Praze se pro rok 1961 ruší a uskuteční se o rok později. Jelinkovi na něm vybojovali pro Kanadu v českých krojích zlaté medaile.
Konec zlatého věku
Pro krasobruslení USA však znamenala bruselská tragédie konec zlatého věku. Trval od roku 1948, kdy na olympijský titul dosáhl Dick Button, tvůrce nového sportovního stylu, který vnesl do krasobruslení originální prvky a jako první předvedl v soutěži trojitý skok. Od něj přebrali štafetu Hayes a David Jenkinsové, a tak američtí muži pobrali v letech 1948–1960 všechny olympijské i většinu světových titulů, zatímco v ženách podobně panovaly Tenley Albrightová a Carol Heissová. Generace, která cestovala do Bruselu a Prahy, na ně měla navázat. „Nyní musíme začít zase od začátku, s juniory a žáky. Bude to dlouhá cesta zpět,“ říkal tehdy zdrcený sekretář asociace Carl Gram. Nemýlil se. „Zhroutila se pyramida. Ztratili jsme nejen závodníky, ale i dvě generace koučů,“ připomněl krasobruslař Cuck Foster.
POHNUTÉ OSUDY: Závodník Vincent Junek jako první nepřežil Zelené peklo |
Teprve roku 1965 získali Američané na mistrovství světa opět medaili. A až světový titul Peggy Flemingové v roce 1966 a její olympijské zlato z Grenoblu 1968 je vrátily na pozice, kde si navykli být: na zlaté stupně. Společnost ABC přenášela hry v Grenoblu poprvé v barvě a půvabná a milá Flemingová se stala symbolem nové éry i počátku televizního věku krasobruslení. „Dospěla jsem předčasně,“ říkala. „Kdyby tehdy letadlo s reprezentanty nespadlo, má kariéra by se možná neodehrála tak rychle.“ Coby juniorka si koupila nový pár bruslí i díky příspěvku z nadace, kterou po tragédii založila Krasobruslařská asociace USA, aby tak uctila památku obětí.
Dodnes nadace podporuje nadějné bruslaře. Michelle Kwanová a Evan Lysacek s její pomocí platili kouče Franka Carolla, stipendium pobírali i Meryl Davisová a Charlie White, olympijští šampioni ze Soči. „Tato nadace se stala odrazovým můstkem pro každého, kdo přišel po bruslařích z roku 1961. Každý z nás reprezentoval i jejich sen,“ říká Scott Hamilton, dvojnásobný vítěz her. Od chvíle, kdy sen jedné generace shořel v bruselském pekle, však už nikdy nelétal tým USA na mistrovství světa jedním letadlem.
