Headlinery večera měli být jednak islandští Sigur Rós, jednak rakouští Parov Stelar. V rámci objektivity je nutno uznat, že obě seskupení přilákala velký zájem diváků a ti se bavili, či přesněji řečeno chovali tak, jak bylo zřejmě očekáváno. To znamená, že při chladných, do sebe zahleděných a - s prominutím - zoufale nudných Sigur Rós polehávali, a ti, na které nevyšlo místo na trávníku, se na betonové ranveji kolébali se zavřenýma očima. K čemuž byly stěny, vyluzované z kytar, vynikajícím soundtrackem. Problém je ale v tom, že po dvaceti minutách na kontinuálně neměnném koncertě Sigur Rós má posluchač na výběr jen dvě možnosti: usnout nebo jít o dům dál.
Festival Pohoda, Trenčín, 8. 7. 2016 (Sigur Rós)
Parov Stelar jsou vlastně svým způsobem pravý opak: buď jste tanečník a máte šanci si takový koncert užít, anebo preferujete poslech, a v tom případě vás stále jedna písnička, která byla před pár lety ve svém spojení totálního retra a současného tanečního zvuku zajímavá, ale od té doby se nepohnula, znudí k smrti. Nehledě na to, že kabaretní show Parov Stelar je poněkud vyčpělá i ve smyslu lehké parodie nablýskaných estrád, kterou snad kdysi byla.
Festival Pohoda, Trenčín, 8. 7. 2016 (Parov Stelar)
Britští The Vaccines, kteří na hlavní scéně zahráli, když se lámal podvečer do večera, mají některé docela dobré písničky a jejich britský poprock má příjemně lehké nohy. Druhá věc je, že na pódiu působí, jako by si potřebovali odkroutit něco hodně nepříjemného, než budou kýmsi propuštěni za onačejšími radovánkami. To jejich krajané Eagulls, kteří hráli odpoledne na jednom z menších pódií, vypadali naopak, že jsou ve svém živlu, i když všude kolem nich praží slunce a kouká na ně relativně pár diváků. Jenže co naplat: znějí stejně jako všechny britské indie kapely, jejichž zpěváci se zhlédli v Robertu Smithovi a kytaristé si koupili delay.
Čímž přecházíme k dění na menších pódiích a tedy k tomu nejzajímavějšímu na páteční Pohodě. Tak například nizozemští My Baby, kapela, která přímo vzorově klene most nad taneční hudbou a těmi nejhlubšími blues a boogie kořeny. Výborné, neutuchající groovy, pěkně poskládané party dvou kytar a více než solidní dívčí zpěv se, složeny a zaklaplé do sebe, vyznačují dynamikou, která v průběhu jedné skladby dostane do tranzu i zarytého realistu.
 |
Bizarní mexické sdružení Sonido Gallo Negro zní, jako kdyby Carlos Santana hrál surf rock. Bohaté perkuse vířily v latinských rytmech, elektrické varhany s šedesátkovým zvukem a la legendární nástroj farfisa vrněly v jásavých harmoniích a stylově červené elektrické kytary vyhrávaly melodická sóla. Parádní retro, střižené jakýmsi jihoamerickým voodoo, to když si muzikanti nasadili masky - aniž by ovšem změnili svůj styl.
Festival Pohoda, Trenčín, 8. 7. 2016 (Sonido Gallo Negro)
Kapely s různými přesahy a „mixy energií“ jsou vůbec pro Pohodu příznačné. Třeba polská Hańba, která se sice tváří jako klezmer, ale výrazově je to vlastně punk. Tedy jakási židovská obdoba například irských Pogues v nejlepších letech. Stejně tak bylo důsledkem „křížem-krážem“ vedené dramaturgie festivalu vystoupení amerických Easy Star All-Stars. Ne že by na předělávání písniček Pink Floyd nebo Radiohead do reggae bylo něco třeskutě invenčního a neobvyklého, ale kolemjdoucího jejich vystoupení nepochybně zastavilo a v mnoha případech jistě i udrželo na místě.
Festival Pohoda, Trenčín, 8. 7. 2016 (Easy Star All-Stars)
Pohoda samozřejmě nepatří jen zahraničním kapelám, bohaté zastoupení mají také domácí. Poprockoví Walter Schnitzelsson jsou obvykle klubová kapela, zde ale celkem hravě ustála zařazení na hlavní pódium v odpoledním čase. Naopak třeba stále slavnější Korben Dallas si zahráli víceméně neplánovaně v jednom ze stanů. Slovenskými hvězdami dne ovšem byli Longital s projektem Longital Suita, ve kterém základní trio doprovází smyčcové kvarteto. Výborné skladby, zajímavá aranžmá i plastický pohyb mezi křehkostí a „nářezem“ naživo fungují ještě lépe než nedávno vydané album s týmž programem.
Festival Pohoda, Trenčín, 8. 7. 2016 (Longital Suita)
Sobota, závěrečný den Pohody, bude zřejmě ve znamení The Prodigy, jimž na paty budou šlapat Róisín Murphy a Savages. Není ale pochyb, že živo bude i na vedlejších scénách. A v neposlední řadě: ve větší míře se představí i zástupci české scény: David Koller, Lenka Dusilová či Midi Lidi.
