Lidovky.cz: Pustila jste se do vlastního podnikání úplně sama, skončila s kariérou a vrhla se na to, co vás baví? Jak dlouho jste se rozhodovala, než jste tento krok udělala?
Rozhodnutí, že se do projektu Lusito pustím sama, mi až tak dlouho netrvalo. Původní záměr byl začít ve dvou, a když to nevyšlo, vzala jsem si asi dva týdny na rozmyšlenou, jestli jsem schopná vytvořit vlastní návrhy a kolekce nábytku a doplňků a pak už to šlo ráz naráz. Zato předtím mi trvalo asi půl roku, než jsem si vůbec připustila, že bych mohla začít podnikat a dělat sama na sebe. A to už jsem téměř rok hledala novou práci a cítila, že potřebuji nějakou změnu. Že potřebuji dělat něco, čemu budu věřit, v čem uvidím smysl a hlavně kde bude vidět nějaký hmatatelný výsledek. Stále ale říkám, že kdybych neztratila zaměstnání, asi bych se sama nikdy nerozhodla. I když kdo ví?
Lidovky.cz: Nebála jste se, že to nezvládnete?
Bála jsem se moc, a bojím se pořád. Ne však toho, že bych nezvládla úkoly, které jsem si dala. Za sebou jsem naštěstí měla spoustu zkušeností a hlavně vědomí, že jsem vždy dokázala zvládnout to, co jsem si předsevzala. Nejdřív jsem se bála, jestli se to, co vytvořím, bude líbit. Pak přišly obavy, co když se to bude líbit, ale nikdo to nebude kupovat? Dělat krásné věci a být za to chválen bohužel nestačí. Je to milé, ale faktury se samy nezaplatí. Nyní vidím, že mám spoustu věcí za sebou a zase se bojím. Aby to, co jsem již vytvořila, nepřišlo vniveč. Ale je to zdravý strach. Takový, co mě posiluje a žene dál.
Lidovky.cz: Když jste před dvěma lety zakládala značku Lusito, pod kterou jste navrhovala dětské pokojíčky, přemýšlela jste dopředu i o tom, že se jednou vrhnete na design interiérů?
Taková byla od začátku moje představa, postupně se věnovat celému interiéru. Začít dětským konceptem byl záměr, tam byla největší mezera na trhu. Nabízelo se vytvořit kolekci, která by barevně i stylově spojovala různé zařizovací prvky do dětského pokoje a navíc přinesla nová nápaditá i funkční řešení. Poté jsem chtěla ukázat, že velká část dětského konceptu, jen v jiném barevném či materiálovém provedení skvěle funguje i jinde v interiéru. Zákazníci často oceňují, že mohou ve stejném stylu vybavit celý byt či dům.
Lidovky.cz: Dominanty vaší nové kolekce je křeslo, lampa a polštáře. Proč zrovna tato kombinace?
Pro mě tato kombinace vyjadřuje pohodu, relax, útulný interiér. A právě kvůli tomu naši zákazníci často přichází. Někdy už třeba mají nově zařízený interiér, ale nebydlí se jim v něm dobře. Chybí jim tam atmosféra, pocit teplého domova a to právě světlo a měkké textilní doplňky vytvoří. Tato kombinace nevznikla prvoplánově, ale postupně se vyvíjela. Na začátku celé kolekce byla stojací lampa jako solitér. Sama o sobě působí skvěle, ale pro dotvoření nálady tomu něco chybělo. Polštářky se nabízely automaticky, jsou použity stejné materiály jako na stínidlu lampy a ještě bylo potřeba se někam pohodlně posadit. Hodilo se pohodlné houpací křeslo.
Lidovky.cz: Jak vás napadlo vytvořit zrovna takové křeslo - co se do výrobků snažíte vtisknout?
Křeslo původně vznikalo v naší kolekci Teens, určené pro mladé bydlení, jako další pohodlný a veselý kus sedacího nábytku. Bavilo mě pracovat s křivkami a od začátku jsem věděla, že chci vytvořit jednoduchý čistý tvar, který bude dobře fungovat i v ostatních kolekcích a při použití luxusních látek bude působit elegantně. Křeslo je celočalouněné, a tak nechá vyniknout dřevěným nohám lampy.
Lidovky.cz: Čím jste chtěla být jako malá, tíhla jste k designu odjakživa?
Když jsem byla malá, slovo design nebylo tak často skloňované. Ale vždy jsem ráda tvořila, kreslila a malovala. Jako malá jsem si kreslila plánky domu, který jednou budu mít a zařizovala interiér. Ze základní školy jsem si dávala přihlášku na UMPRUM. I když jsem nakonec zvolila ekonomický směr, snažila jsem se s uměním i designem zůstat ve spojení.
Lidovky.cz: Vaše kolekce je útulná a příjemná. Máte i doma své vlastní kousky?
U lidí, kteří něco tvoří a vyrábí, často platí pořekadlo o kovářově kobyle. Se mnou to je podobné, ale už se polepšuji. Stojací lampa už se v mém obýváku zabydlela a stínidlo z nové kolekce u mě mělo svoji premiéru.
 |
Lidovky.cz: S jakými materiály a barvami pracujete nejraději?
Ráda pracuji se dřevem a textiliemi. Hledám různé kombinace materiálů i barev, netradiční užití a spojení. Pro dětskou kolekci jsou typické výrazné pestré barvy, které se objevují na nábytku, čalounění, osvětlení a dalších doplňcích. Dřevo jako přírodní materiál je zastoupeno překližkou, která nádherně vyniká ve velkých plochách i v malých detailech. Masivní dřevo používám v dospělé kolekci Di’sign, zatím hlavně na podnožích stojacích lamp, postupně budou přibývat i další kousky. Využívám látky, které mají různou strukturu, matné i kovově lesklé efekty, baví mě je kombinovat. V barvách pak vévodí mé oblíbené pudrové tóny, krémové, smetanové, oříškové i čokoládové palety, padesát odstínů nejen šedi a k nim se mi hodí úžasná petrolejová.
Lidovky.cz: Pracujete ráda i s paletami? Dřevem?
Dřevo miluju. Je z něj cítit energie. Je to úžasný materiál, který krásně vyzní v každém stylu interiéru. Má svoje kouzlo, pro mě zejména když je čistě a jednoduše opracované. S paletami pracuji ráda, ale nábytek z nich nevyrábím. Využívám je k stylingu při focení, v showroomu či na veletrhu. Ty, které používám, jsem si sama obrousila. Práci se dřevem mám ráda, v minulém bytě jsem renovovala staré parkety i různé kousky nábytku.
Lidovky.cz: Kdybyste měla popsat jednou větou váš vztah k práci?
Již opakovaně několik let zpátky, ještě dávno před Lusitem, dostávám k narozeninám přáníčko s horoskopem, kde stojí: „Pro kozoroha je práce na prvním místě...“
