Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Poklady z utajené země

Česko

Revue Plav představuje literární terru incognitu – současné albánské spisovatele

Literární měsíčník Plav (Překladatelé – Literáti – Autoři – Vykladači) vychází už řadu let. Od dob, kdy se jeho snovatelé scházeli k literárním večírkům v pražské hospodě U Bubeníčků a vydávali ho jako „večerník“, se stal uznávaným odborným magazínem. Po číslech věnovaných polským a ruským literátům Plav zalovil mimo středoevropský prostor a představuje Albánii, čili literární kontinent českému čtenáři téměř neznámý.

Jazyk, který stojí mimo Podtitul aktuálního čísla tedy stylově a dobrodružně zní „V zemi Škipetarů“ a časopis přináší překlady děl z prazvláštního jazyka, stojícího mimo všechny evropské jazykové rodiny.

Orientačním bodem mezi cizokrajnými jmény tu je světově proslulý Ismail Kadare, zastoupený povídkou Prométheus.

Autor je u nás známý románem Generál mrtvé armády (česky 1990) a neméně silnou knihou Krvavý duben (česky 2007). Krvavý duben je zasvěcen albánskému pojetí cti, do kterého patří též kajun, čili krevní msta, smrtící stroj, podemílající život generací bez ohledu na to, jak vražedný režim v zemi zrovna panuje.

A na domácí poměry albánští literáti neměli štěstí snad nikdy.

Z doslovu Hany Tomkové se dozvídáme, že pět set let trvající útlak Osmanů přeťal vazby Albánců na Evropu, literáti žili často v diaspoře, zejména v Itálii, na Sicílii a v Kalábrii, kde si tehdejší exulanti podnes zachovali rodný jazyk.

Literáti 19. století byli, tak jako jinde v Evropě, vesměs romantici, horující pro národ.

Zem zavřených kohoutků Po druhé světové válce ale diktátor Envera Hodža definitivně zavřel kohoutky, kterými mohl do spisovatelských mozků přijít občerstvující kyslík, a jedinou povolenou linií se stal socialistický realismus. Nepohodlní, mezi nimi i významní spisovatelé, zmínění v Plavu, Kasem Trebeshina či Etehem Haxhiademi, se octli v „albánském gulagu“, mnozí v něm zemřeli. Albánské číslo Plavu je ale spíše zaměřeno na literaturu současnou, na „knihy, co se čtou“, Satira Dritera Agolliho Soudruh Zylo působí v Africe je stále k popukání, neboť zavádění socialismu albánského typu do Afriky prostě má své kouzlo. Duše strýce Suly od Dhimitera Xhuvaniho je magické vyprávění o smrti, příliš pomalu zabíjející venkovského starce.

A Těžký rok Ylljeta Alicka plyne z černohumorné vzpomínky na nedávné roky anarchie, kdy zem ovládaly gangy. Úředníci ukryjí výplaty do pohřebáku a jako truchlící křižují zemi, která se zmítá v chaosu a násilí. Jak to s nimi dopadne, prozradit nelze. Jisté ale je, že pokud chtěl Plav představit albánskou literaturu v tom nejlepším světle, povedlo se to.

Plav 6/2010

Ročník VI, 48 stran

Autor: