Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Poklesek velkého dramatika

Česko

Po velmi zdařilé inscenaci hry Tennessee Williamse Kočka na rozpálené plechové střeše se Divadlo pod Palmovkou rozhodlo vrátit k velkému americkému dramatikovi titulem mnohem méně populárním.

Báječná neděle v parku Creve Coeur patří mezi texty z posledního období života Tennessee Williamse, a i když se zde opakují některé motivy pro něj typické, k vrcholům jeho tvorby zrovna nepatří.

Libeňská dramaturgie Divadla pod Palmovkou měla ambici představit Williamse také jinak než jako autora rozvrácených lidských duší. I když jistě nelze popřít, že v jeho hrách se často komika střídá s tragikou, aby tím ještě výrazněji vynikla jejich existenciální podstata, většinou při nich diváka mrazí. Právě proto, že dramatik mu dává nahlédnout do zákoutí lidského nitra, které v sobě skrývá hloubky nejen netušené, ale často i nepříliš příjemné. Ostatně motiv lidské samoty a vytváření iluzorního světa je obsažen i v Báječné neděli v parku Creve Coeur, která má představovat komediální linii ve Williamsově díle.

Ve skutečnosti však většinu toho, co dělá dobrou komedii, postrádá. Chybějí zde situace, dějová zápletka je od začátku průhledná, charaktery neměnné, snad jen dialog občas zaperlí vtipem. Bohužel i výše zmíněné motivy stručně řečeno psychologické jsou jen odvarem dřívějších velkých titulů. Jsou zde rozmělněny a stereotypně opakovány, takže příliš velkou empatii ani vzbuzovat nemohou. I méně zkušený divák jistě hned tuší, že naivní sen Dorothei nedojde naplnění a v lineárním kontrastu s exaltovanou, povrchní mondénou Helenou zvítězí tak zvaný obyčejný život. Opravdu tak schematický happy end je velkého dramatika svou „člověčí“ sentimentalitou až nehodný.

Režisér Petr Kracik se snaží ze všech sil o komediálnosti textu přesvědčit. Dokonce tak urputně, že občas vzniká dojem, jako by se nad scénou vznášel šamberkovský duch. Vytváří se tu třeskutá fraška, zápolí se s rohlíky, kuřaty, vodou a dalšími neselhávajícími „zábavnými“ pomůckami.

Kracik v případě vyšinuté slečny Gluckové dokonce volí komiku až drastickou, které ostatně její představitelka Hana Seidlová vychází víc než ochotně vstříc. Všechno je tu zveličeno, natřeno tlustou barvou, od scény (dáno textem) do ulítlých kostýmů. Inscenace se řítí dopředu, ale nic to nepomáhá, nic se tu neděje, těch několik vtipných momentů celek zachránit nemůže. Ztroskotaný sen o štěstí V závěru režisér přece jen dává větší prostor kontrastu mezi bujarou komikou a ztroskotáním snu o štěstí, ale tahle snaha už přichází pozdě. Jistě, nelze popřít, že Kracik dokáže vyostřit některé groteskní prvky nebo proměnit reálný okamžik v absurdní. Na celovečerní plochu je to však málo. Zvláště, když herečky vlastně nemají co hrát. Jejich postavy jsou dané, mohou je sem tam jen vyšperkovat nějakým rádobygagem, charakteristickým gestem či přehnanou mimikou.

Nezbývá než obdivovat energii Zuzany Slavíkové, s níž její německá hausfrau ovládá suverénně celé jeviště, nebo litovat Miroslavu Pleštilovou, která se alespoň v náznacích snaží nepojímat postavu Dorothei jen jako přerostlou naivku. Simoně Vrbické pak zbývá pro Helenu jen karikatura jako vystřižená z barevných časopisů pro ženy.

V Kočce na rozpálené střeše Kracik ukázal, že živé interpretaci „Kočky“ rozumí, místo Báječné neděle v parku Creve Coeur však měl raději sáhnout po klasické frašce nebo solidním bulváru.

***

HODNOCENÍ LN ***** Tennessee Williams: Báječná neděle v parku Creve Coeur

Režie: Petr Kracik Překlad: Věra Šedá Scéna: Jaroslav Milfajt Kostýmy: Zita Miklošová a Lucie Morávková Dramaturgie: Ladislav Stýblo Divadlo pod Palmovkou Premiéra 26. září 2008

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.