Tahle povedená skupina politiků ilustruje všechny neduhy současného veřejného života – nejraději vyhlašuje něco, co bude za mnoho let a za co neponese žádnou odpovědnost. Naposledy jde o zrušení tzv. autopilota, který stanovuje postupně se zvyšující hranici odchodu do důchodu, nově má být hranice nastavena pevně na 65 let. Ovšem jen do odvolání. Je to podobné „vítězství“, jako když předchůdci těchto dam a pánů vyhlásili spolu s ústavou v roce 1960 v Československu socialismus.
O tom, co bude za dvacet třicet let, debatují s vášní nekonečnou, ale rozhodnout o pravidlech pro příštích deset let a neměnit je? To nikoho z politiků nepřinutíte. To by nemohli ukazovat, jak jsou starostliví a jak jim záleží na důchodcích. Ve skutečnosti jim jsou senioři jen prostředkem více či méně tupé kampaně. Důchodce na své penzi nic nezmění, A dnešní padesátník či čtyřicátník, může promyslet nějakou důchodovou strategii, když se pravidla mění spolu s každou novou garniturou? A co lidé, kteří si odkládat nastáro prostě nemohou?
Vše lhostejno, nakonec budeme stejně všichni závislí na státu, který se v průběhu dalších let ještě víc zadluží, a každý budoucí důchodce se jen bude modlit, aby systém zbankrotoval až po jeho smrti. Dnešní členové komise jsou od starostí současných i budoucích důchodců bezpečně izolováni. V okamžiku, kdy by se jejich nápady měly proměnit v realitu budou mrtví.
