Dle první z nich, dle mého poněkud přehnané, je IKEA ďábelským švédským vtipem založeným na ochotě lidí papouškovat slova, jejichž pravý význam neznají, a vznikla coby součást vládního programu prevence sebevražd. Díky ní si každý Švéd ve chvílích trudnomyslnosti může zajet za hranice, postavit se ke kase a tak dlouho se kochat nad zástupy lidí, objednávajících si noční stolek Vemeno, osušku Jsemdebil a Prdy s krémovým stínítkem, dokud smutek neodvane. Druhá verze dává trochu více logiky, zvlášť pokud alespoň – jako já – trošku znáte realitu světa tajných služeb, například z knih Toma Clancyho anebo z bondovek. Názvy všech výrobků musí být celosvětově totožné, aby švédští agenti mohli v nouzi vyhledat modrožlutou základnu a v ní sestavit balistickou raketu z komponentů maskovaných za konzoli na záclonu, nádobku na tekuté mýdlo a nohu slunečníku Mörkö. Obě teorie bohužel mají vážné trhliny: tu první vám zničí pouhé nahlédnutí do švédsko-českého slovníku (i selský rozum napoví, že národ, který by si dokázal vytvořit dost sprostých slov na to, aby pokryl 9814 katalogových položek, by se asi nezabýval prodejem nábytku). Druhou je možno ověřit pouze tím, že tento fejeton vyjde tiskem. Takže naleznouli vzápětí šéfredaktora Lidových novin v kanceláři mrtvého s vidličkou Förnuft zabodnutou v jícnu, měl jsem pravdu.
Bojím se však, že pravda bude mnohem prozaičtější, že Švédové pomocí IKEA sice plánují svou světovou dominanci, leč pouze v rovině psychologické. Je to snadné – když v mužích konkurenčních států chytře vzbudíte dojem méněcennosti tím, že je nejdřív donutíte vydávat ponižující hrdelní zvuky a pak jim pod záminkou efektivity dodáte skříň složenou v krabičce od sirek a přiložíte nefunkční šroubovák, získáte pak v potenciálním konfliktu velkou výhodu – a to nejen v momentech sborky a rozborky čehokoliv. A divil bych se, kdyby tuto strategii Švédové používali jen u nábytku. O gripenech, mimochodem, se napsalo ledacos, ale v kolika papírových krabicích je našim pilotům dodali, se nedozvíte! A jestli vás jako zajímá, k čemu tímhle vším mířím, jestli tu haldu prkýnek a vrutů na podlaze v kuchyni dokážu v závěru fejetonu zobecnit a napasovat na ni nějaké poselství, tak vás asi zklamu, protože já bych to snad i rád udělal, ale tenhle švédský krám zobecnit nejde, ta zkušenost s vyžvechtaným imbusovým klíčem je příliš konkrétní na to, aby z ní vytřískal nějaké poselství i lepší fejetonista, ale já vůbec nechci být lepší fejetonista, chci se mstít, chci deptat a ničit, chci být bezohledně a jedovatě ironický, chci zpátky ty tři hodiny ztraceného času!
A chci zpět svůj nehet!
Pfff... no je to lepší.
Bojím se však, že pravda bude mnohem prozaičtější, že Švédové pomocí IKEA sice plánují svou světovou dominanci, leč pouze v rovině psychologické. Je to snadné – když v mužích konkurenčních států chytře vzbudíte dojem méněcennosti tím, že je nejdřív donutíte vydávat ponižující hrdelní zvuky a pak jim pod záminkou efektivity dodáte skříň složenou v krabičce od sirek a přiložíte nefunkční šroubovák, získáte pak v potenciálním konfliktu velkou výhodu – a to nejen v momentech sborky a rozborky čehokoliv. A divil bych se, kdyby tuto strategii Švédové používali jen u nábytku. O gripenech, mimochodem, se napsalo ledacos, ale v kolika papírových krabicích je našim pilotům dodali, se nedozvíte! A jestli vás jako zajímá, k čemu tímhle vším mířím, jestli tu haldu prkýnek a vrutů na podlaze v kuchyni dokážu v závěru fejetonu zobecnit a napasovat na ni nějaké poselství, tak vás asi zklamu, protože já bych to snad i rád udělal, ale tenhle švédský krám zobecnit nejde, ta zkušenost s vyžvechtaným imbusovým klíčem je příliš konkrétní na to, aby z ní vytřískal nějaké poselství i lepší fejetonista, ale já vůbec nechci být lepší fejetonista, chci se mstít, chci deptat a ničit, chci být bezohledně a jedovatě ironický, chci zpátky ty tři hodiny ztraceného času!
A chci zpět svůj nehet!
Pfff... no je to lepší.
