Pátek 19. dubna 2024, svátek má Rostislav
130 let

Lidovky.cz

Pomsta puberťačky

Česko

Když mi moje třináctiletá dcera Viktorie onehdy řekla, ať se smířím s tím, že se s nadcházející čtyřicítkou blížím k přechodu (rozuměj starobě), pomyslela jsem si, že z ní mluví žárlivost dcery na svou svěží a mladou matku. Před pár dny nám totiž v tramvaji úplně cizí paní řekla, že vypadáme jako sestry. Zatímco já jsem se rozzářila jako slunce, Viki si odfrkla, že paní asi potřebuje silnější brýle. Výsledek? Moje puberťačka mě nenávidí ještě víc než předtím. Bylo jasné, že udělá cokoli, aby mě dostala na kolena. Odveta na sebe nenechala dlouho čekat. V Troji jsme na kolečkových bruslích vrazily do mého spolužáka z gymplu Kryštofa. Neviděli jsme se dobrých deset let. Na škole jsme spolu chodili, říkával mi, že jsem jeho femme fatale – ovšem jen do té doby, než jsem se s ním rozešla kvůli šífákovi Michalovi, co jezdil do Hamburku a vozil mi odtud mýdla Fa, žvýkačky Wrigley’s a levisky. Zatímco já svoji bývalou lásku identifikovala okamžitě, on trochu váhal. „Jsi to opravdu ty? No jasně! Promiň, že jsem tě hned nepoznal, jsi pořád stejná, jen taková… zralejší.“ ZRALEJŠÍ?

„Blbec. Ať se podívá na sebe, přibral nejméně deset kilo, vypadá jako fotřík a taky jsem mu to neřekla,“ líčila jsem do telefonu svoje ponížení Klaudii, zatímco Viki se poťouchle usmívala. Ať mě Klaudie uklidňovala sebevíc, uzrálo ve mně rozhodnutí, že před maturitním srazem po třiadvaceti (!) letech se sebou musím něco udělat.

Návrat domů. Pohled do zrcadla při ostrém světle. Podrobná inspekce obličeje, u níž mi Viktorie přeochotně asistuje. Šermuje ukazováčkem pět milimetrů od mého obličeje a upozorňuje mě na všechny nedokonalosti: vrásky kolem očí a znatelné počínající rýhy od nosu k bradě. Panika. Takhle se před spolužáky (spolužačky jsou mi ukradené) rozhodně ukazovat nechci.

Rozhoduji se pro vyplnění nosoretních vrásek kožním implantátem. Zní to hrozně, ale prý po té proceduře budu vypadat o deset let mladší. Půjdu na zákrok, kde mi budou píchat do obličeje nějaké kyseliny. Já, která budu raději třikrát za sebou rodit, než abych si nechala dát injekci!

Ráno před akcí do sebe hodím panáka slivovice na uklidnění a rozjařená usedám do křesla v ordinaci. Když se nade mnou skloní lékařka, leknu se. Vypadá jako nafukovací panna ze sexshopu. Evidentně to s těmi botoxy, restylany a face-lifty přehnala. Pokusila se usmát (nešlo to). Po čtyřech znecitlivujících injekcích do tváří pak následovalo dalších pět vpichů se zázrakem proti vráskám. Obličej mám umrtvený, takže „roztomile“ šišlám a nemohu se ubránit dojmu, že i trochu slintám. Po dvou hodinách mě obětavá Klaudie veze domů a jásá, že tu změnu musí vidět každý. Je prý patrná na první pohled. Lehčí o 18 tisíc a se ztuhlou bradou se zmůžu jen na souhlasné zahučení. Vyčerpaná spadnu do postele. Usínám. Probudí mě Viktorie. „Matko, kdy mi konečně dáš tu tisícovku na koncert Green Day? A kdy že to vlastně jdeš k té doktorce?“

***

Rády si přečteme vaše zkušenosti. Můžete psát buď do diskuse pod článkem na www.lidovky.cz, nebo na naši stránku Kamarádky z Letné na Facebooku.

Kamarádky z Letné

Helena 39 let, rozvedená matka dvou dětí, které jí přerůstají přes hlavu. Děsí ji nadcházející čtyřicítka, a tak se snaží užít si života, dokud to jde. Miluje snídaně do postele, svoji práci a sex.

Klaudie 33 let, svobodná, někdy až moc. Perfekcionistka, která chce všechno – skvělou práci, partnera i děti. Jenže s nikým dlouho nevydrží. Miluje čerstvý chleba s máslem, svoji práci a sex.