Lidovky.cz: Na Febiofestu se bude promítat také mimořádný snímek Last and First Men. Premiéru měl na Berlinale dva roky po náhlé smrti svého režiséra. V jakém stavu film byl, když Jóhann Jóhannsson zemřel?
Po jeho smrti nějakou dobu trvalo, než jsme o tom filmu začali zase přemýšlet. Tím „my“ myslím lidi, kteří s tím projektem byli spojení od začátku. Jóhann za sebou nechal spoustu nevydané hudby i tento film, který byl pro něj hodně důležitý, věnoval se mu posledních deset let svého života. Proto jsme nakonec usoudili, že by ho měl spatřit svět.
Probírali jsme, jestli film máme dát do kin tak, jak byl, jako napůl dokončený projekt, nebo s ním máme udělat něco nového. Během těch konverzací jsme došli k jasné vizi a pak šlo hlavně o její vytvarování. Má role v tom procesu byla něco jako kreativní producent, dohlížel jsem na střih, zvukový design, hudbu. U střihu jsme strávili asi čtyři týdny, hudba byla dokončená nejméně, ne proto, že by chyběla, ale spíš nám zůstaly jen nápady, nic nebylo nahraného. Yair Elazar Glotman nad ní strávil rok, i proto je v titulcích napsaný spolu s Jóhannem.