Lidovky.cz: Váš film se dotýká demence, kterou diagnostikují jednomu z hrdinů. Jak vás doba, kdy jste tuto nemoc zkoumal, ovlivnila jako člověka?
S rodinami a páry, kteří se s podobnou situací jako Sam a Tusker ve filmu vyrovnávají, jsem strávil hodně času. Bylo to velmi dojemné a v mnoha ohledech mi to změnilo život. Naučil jsem se hodně o té nemoci, o manželství, o důchodu i o lidském údělu obecně, potkal jsem neuvěřitelné lidi, kteří mě pustili do svých životů. Mohl jsem pozorovat, jak páry tráví čas, když vědí, že jeden z nich umírá. Film není založený na jednom konkrétním osudu, ale doufám, že věrně odráží reálné zkušenosti.
  |
Lidovky.cz: Jak jste pak vytvářel vztah mezi Samem a Tuskerem, který nenávratně ovlivňuje Tuskerova nemoc?
Byl jsem velmi opatrný, i v detailech jsem vycházel ze svých rešerší a zkušeností. Každý se s takovou situací vyrovnává jinak. Důležité bylo ukázat všechny stránky, smutek a náročnost, ale i krásu a nové ocenění života. Doufám, že můj příběh odráží všechny odstíny. Nemluví totiž jen o demenci, ale i o univerzálních věcech jako láska, smrt, konec vztahu. Tato témata vlastně určila i charaktery hlavních hrdinů.
Nezáleželo na jejich pohlaví, mohlo jít o dvě ženy i o muže a ženu. Já se nakonec rozhodl pro homosexuální pár. Chci točit originální a progresivní snímky a filmy o gayích, v nichž se jejich orientace nijak neřeší a neovlivňuje příběh, stále tak časté nejsou. Už jen tím je Supernova jiná.
Lidovky.cz: Jak těžké bylo u tak citlivého tématu udržet emoce na uzdě, aby nepřešly do laciného sentimentu?
Ten film musel být upřímný a soucitný a stejně tak jeho hrdinové. Jinak by vše mohlo lehce sklouznout k poučování a kázání a to jsem nechtěl. Soustředil jsem se proto na přirozené maličkosti, nuance vztahu, třeba jak se objímají, jak spolu potichu sedí. Když bude tohle vypadat přesvědčivě, pozvete diváky do určitého mikrokosmu a ta velká témata jako volby ohledně konce života najednou budou vedlejší. Ale vlastně o to důležitější, když k nim přistoupíte jemně, aby film příliš nezatížila.
Lidovky.cz: Podstatná je i rovnováha mezi humorem a dramatem. Jak jste vytvářel tu?
Nechtěl jsem natočit film, který by byl jen depresivním zkoumáním smrti a demence. To by ani neodpovídalo mé zkušenosti s touto nemocí. Jako scenárista usilujete o to, aby se divák zamiloval do hlavních postav a do jejich vztahu. K tomu jim musíte ukázat pozitivní i negativní stránky toho vztahu, jeho tragédii i veselí, specifika a zvláštnosti. Já mám Sama i Tuskera moc rád a chtěl jsem, aby divák toužil po stejném vztahu. Aby tam s nimi chtěl být taky. Pokud se to povede, pak ani obecenstvo nechce, aby ten vztah skončil.
Lidovky.cz: Bylo těžké sehnat do hlavních rolí Colina Firtha a Stanleyho Tucciho?
Naopak. Vím, že to tak vždycky nebývá a možná už se mi to nikdy nestane. Tady to šlo ale opravdu lehce. Nejdřív jsme scénář poslali Stanleymu, potkali jsme se osobně a rozuměli si. Pak jsem zjistil, že Colin je jeho nejlepší kamarád, tak jsme zkusili i jeho. Možná v tom scénáři viděli něco z vlastního přátelského vztahu. Hned chápali, o co mi jde, jak chci o těch velkých tématech vyprávět. Spolupráce s nimi byla snadná.
Lidovky.cz: Rozhodnutí, kdo z nich bude hrát koho, bylo také snadné?
Na začátku jsme se nemohli rozhodnout, což se často nestává. Ocitl jsem se v úžasné pozici – mohl jsem oba zkoušet na obě role, obě postavy měli rádi. Colin dokonce v rozhovorech hodně mluví o tom, jak ho mrzelo, že neměl šanci hrát Tuskera, i když rozhodnutí hrát Sama považuje za správné. Jako scenáristovi mi to nesmírně lichotí. Vtipkovali jsme, že film natočíme znovu a Stanley s Colinem si vymění postavy.
Lidovky.cz: Stanley Tucci dostal roli umírajícího, on sám ovšem bohužel zažil roli Sama, jeho první žena zemřela v roce 2009 na rakovinu. Ovlivnilo to jeho výkon?
Určitě to mělo vliv na způsob, jakým Stanley svou postavu pojal, a tvarovalo to jeho výkon. Dodalo mu to určitou specifickou váhu. Především když jsme natáčeli některé ty obtížné scény z konce filmu, cítili jsme, že se tato zkušenost vznáší ve vzduchu.
Lidovky.cz: Film se zabývá také otázkou volby jedince, jak chce skončit svůj život, která je stále kontroverzní. Jaký je váš názor?
Mám silný názor, ale doufám, že můj film jen předkládá situaci, kterou tisíce lidí v Británii musí každý rok zažívat. U nás zatím právo nutí lidi k tomu, aby podvedli své milované a dělali věci v tajnosti, v době, kdy nechcete tajně dělat nic. Nechtěl jsem, aby se film přikláněl k nějaké straně té debaty, ty otázky by si měli diváci odnést z kina. Ale určitě jsem chtěl ukázat, jak náročná taková situace je.
Lidovky.cz: Myslel jste na vaše vlastní reakce, kdybyste sledoval milovanou osobu umírat?
Hodně. Když děláte výzkum o demenci, nedokážete nemyslet na to, jak byste se choval vy. Zvlášť když moje matka už má svůj věk. Zjistil jsem ovšem, kolik pomoci se vám může dostat. V Británii existuje velká podpůrná síť, která vám poskytne rady i odborné vedení. Myslím, že to platí i pro další země. Díky tomu se toho procesu bojím o dost míň než dřív.
Lidovky.cz: Název filmu poeticky shrnuje jeho hlavní témata, zánik i krásu. Jak jste jej vybral?
Vymyslel jsem ho už před dlouhou dobou. Všichni víme, co je supernova, umírající hvězda. Když ale zanikne, vybuchne a ten výbuch je ta nejjasnější věc v galaxii. A to je svým způsobem i Tusker, člověk, který umírá, ale je plný života.
