Kultura
Japonci se představili sympaticky neokázale. Zahájení olympiády osvěžila přehlídka živých piktogramů
Slavnostní zahájení letních olympijských her v Tokiu. Na snímku pohyblivé piktogramy. | foto: Reuters
A postupně tato výchozí situace umožnila rozehrát působivé výtvarné řešení, založené na promyšleném light designu, rafinované hře barevných kontrastů, světel i stínů. Třeba když se geometrické čáry, rudé cévy lidských těl, spojovaly v efektní obrazce, mezi nimiž se proplétaly postavy tanečníků.
Prostor stadionu se proměňoval v moře barev jednou živých a proudících jako lidská krev, jindy vyvolávajících pocit plynoucího toku, který dokáže odplavit vše špatné a bolestné. Naděje a víra v dobrý obrat a lidskou soudržnost vlastně procházela celým ceremoniálem, neokázale a přesvědčivě. Ostatně později se na ploše olympijského stadionu objevilo nové heslo – společně.
Oheň zapálila vzdorující tenistka, v japonském Tokiu odstartovaly olympijské hry |
Na scéně po celou dobu stabilně zůstala jediná dekorace: stylizovaná pagoda, která měnila barvy. Další část programu pak byla spojena s japonskými tradicemi, otevřelo ji tanečně-výrazové sólo japonského performera, které opět symbolizovalo znovuzrození, nalezení nové síly a zjevně bylo také inspirované starým bojovým uměním. Na něj navázala připomínka olympiády v Tokiu roku 1964, tanečníci přinesli na scénu dřevo ze stromů zasazených v tehdejší olympijské vesnici a z něj při zpěvu staré pracovní písně ze 17. století symbolicky budovali stavby – stoly. Tyto rytmizované, stylizované výstupy pak skončily vztyčením dřevěných olympijských kruhů.
Po zhruba dvouhodinovém slavnostním defilé výprav jednotlivých zemí a olympijském slibu se slavnostní otevření her posunulo k závěrečné části. Otevřel ji komický výstup: hektický televizní štáb číhající na sportovce a na plochu se následně vrátily tanečnice. Bíle oblečené, část z nich měla paruky ve stylu holčičích mikád. Přesouvaly dřevěné boxy různých barev a stavěly je podle předem daných schémat. Postupně vzniklo několik obrazců a tím posledním bylo logo tokijské olympiády, indigově modrý kruh, který vzápětí našel svůj pandán na tmavém nebi ve stříbrném provedení. Kruh se pomocí dronů proměnil v plastický obraz zeměkoule a zazněla píseň Johna Lennona „Imagine“. Tu ze záznamu interpretovali zpěváci ze všech světadílů.
Po proslovech, olympijské hymně a vztyčení olympijské vlajky patřil závěr divadlu kabuki, jedné z tradičních japonských dramatických forem. Za doprovodu klavírní virtuózky vystoupil potomek zakladatelů kabuki Ebizó Ičikawa jedenáctý, ve velkolepém kostýmu a s výrazným, hrozivě vyhlížejícím líčením.
Tvůrci slavnostního zahájení chtěli především proklamovat, že olympiáda, která se jednou odložila a nakonec se přece jen koná, může být novým začátkem. Zahájení nemělo obvyklou, někdy až monstrózní ambaláž a bylo také bez diváků, což je významné ochuzení, ale přesto se podařilo i pomocí různých předtočených vstupů stvořit pestrý program, třeba přehlídka olympijských piktogramů v pohyblivé verzi byla živá i vtipná.
Japonci se vcelku představili sympaticky neokázale, ukázali, že na své kultuře si považují hlavně tvořivosti a pracovitosti.
Mají chytří rodiče chytré děti? Inteligence je dědičná, úspěch nezaručí, říká psychometrik Cígler
Unikátní grafiky od Toyen. Dával jsem je dohromady třicet let, říká sběratel, jež díla prodal ostravské galerii
Prodej bytu 2+KK, 63 m2, Smiřice u Hradce Králové
Jiráskova, Smiřice, okres Hradec Králové
2 100 000 Kč