Poslední dobou na tom František Nedvěd nebyl zdravotně dobře. Léčil se s rakovinou plic, jejíž první atak vloni odvrátil, podstoupil operaci srdce a nevyhnul se ani onemocnění covid-19. Přesto pevně doufal v návrat na pódia.
  |
Na svých webových stránkách jako poslední vzkaz fanouškům uvádí: „Tak jsem zase zpátky. Skoro zdravý, ale nemocný touhou po hraní, zpívání a hlavně po vás, divácích a posluchačích. Byla to opravdu těžká doba. Ale jak se zdálo v březnu a v dubnu, že je to nekonečné, je to tady. Moc se těším a doufám, že i vy. Tady je několik termínů mně i vám pro radost.“ A připojuje šest koncertních termínů jen do konce července.
Nový útok nemoci přišel nedávno, Nedvěd nicméně ještě koncertoval v pátek 9. července v Olomouci na zahájení festivalu Pohoda u Trojice. „Necítím se úplně dobře. Ale dnes jsem utekl z nemocnice, abych tu mohl být s vámi,“ cituje zpěvákova slova na začátku vystoupení Olomoucký deník. Po koncertě se však Františku Nedvědovi přitížilo, jeho syn a spoluhráč Vojta Nedvěd jej odvezl do nemocnice a v neděli ve večerních hodinách už jenom na Facebooku konstatoval smrt svého otce.
Folk, spirituály i country
Přestože s o rok starším bratrem Janem začínali – jako snad každý muzikální teenager v 60. letech – s bigbeatem, prorazit se jim podařilo až s akustickými kytarami v rukou. V první polovině sedmdesátých let založili trampskou kapelu, kterou pojmenovali názvem osady, na kterou jezdili: Toronto. Ta po změně sestavy dostala jméno Brontosauři a otevřela se před ní velká budoucnost spojená s mnoha táborákovými šlágry, které se hrají dodnes.
František Nedvěd (vlevo) šel Pavlíně Jiráskové za svědka. Jeho bratrovi Janu Nedvědovi svědčila jejich sestra.
Hudební talent bratří Nedvědů neušel kapelníkovi slavného Spirituál kvintetu Jiřímu Tichotovi. Nenechal jej ostatně chladným ani krásný hlas a půvab zpěvačky Brontosaurů Zdenky Toskové, kterou pojal za manželku, a všechny tři přijal do své skupiny. Příchodem „brontosauří frakce“ se datuje nejpopulárnější období Spirituál kvintetu. Všichni tři byli značnou vokální posilou, měli svá sóla v mnoha velkých hitech a skvěle doplňovali sborové vokály, které v této kapele byly vždy zásadní složkou projevu. František Nedvěd navíc přispěl jako velmi zdatný instrumentalista: zejména ve hře na dvanáctistrunnou kytaru výborně zaplnil místo po Karlu Zichovi, který roku 1973 skupinu opustil.
Růže z papíru nebo Stánky. Připomeňte si největší hity Františka Nedvěda |
Bratři Nedvědové odešli ze Spirituál kvintetu krátce před sametovou revolucí, pokračovali jako členové Brontosaurů a roku 1992 založili veleúspěšné duo, jehož sláva vyvrcholila 21. června 1996, kdy s počtem šedesáti tisíc diváků vyprodali pražský stadion na Strahově, a dodnes tak mezi českými hudebníky drží rekord v počtu diváků na jednom koncertě.
Vztahy mezi Janem a Františkem Nedvědovými se posléze staly pro fanoušky poněkud nepřehlednými, dvojice se několikrát rozešla i znovuspojila, naposledy při nahrávání posledního společného alba Souhvězdí jisker (2011).
František Nedvěd založil albem Neváhej a vejdi v roce 1998 úspěšnou sólovou kariéru, jež se nesla víceméně ve stylu country hudby. Zpíval převážně převzaté písně, miloval zejména kanadského písničkáře Gordona Lightfoota, z jehož skladeb sestavil svá první dvě alba. Takřka výhradním textařem mu byl s vkusem sobě vlastním bývalý kolega ze Spirituál kvintetu, vloni zemřelý Dušan Vančura. Poslední sólové album Pátá vydal v roce 2006.
