Zamyšlení nad efemérností světa. Daniel Pitín si hraje s prvky a fantazií

Daniel Pitín, představitel současné české malby, se nebál kombinace zdánlivě nekompatibilních prvků. Výsledkem je efektní celek, pestrá a neobvyklá mozaika, která zároveň nepostrádá ideu a estetiku. Nejzajímavější je použití detailů a čar, jež si divák spojuje spíše s architekturou. Jejich zakomponováním dostala plátna téměř hororový nádech. Pitín tak nutí pozorovatele k zamyšlení a rozkrytí příběhu. I proto zřejmě dostala expozice, prezentující autorovu nejnovější tvorbu vzniklou během dlouhé doby pandemie, název Inkorporace.

Petr Vaňous, kurátor minimalistické, pojetím a uměleckým ztvárněním silné instalace, označil Pitínův umělecký přístup k vystaveným obrazům jako „postup iluzivního odkouzlení“. Podle Vaňouse se Pitín dobírá mizející identity, kterou nalézá v dosud přehlížených lokalitách, meziprostorech a záhybech. Možná právě pojem „záhyby“ by mohl být vodítkem pro návštěvníky, pokud budou hledat výraz pro pojmenování viděného, zejména u prací s názvem Jonáš, Velryba, Po bouřce. Další obrazy, například Kompozice, Žlutý trojúhelník, Kompozice s máky, ale i Soumrak v lese obsahují ještě výraznější architektonické a geometrické prvky.

Z prvotního dojmu se vymaňují tři obrazy, přestože i u nich převládají temné síly vynořující se z ještě temnějších zákoutí. Opět nechybí strohé linie a tvary, tentokrát ovšem jinak rozložené. Patří k nim Rozhovor s Houellebecqem a Objetí. U prvního díla zastupují dvě osobnosti – spisovatele a anonymního zpovědníka – dva jehlany vyvedené ve světlé a černé barvě. Možná i do volby právě těchto barev zašifroval umělec nějaký význam.

Směsicí architektonických prvků a lidských znaků vytvořil Pitín dílo nazvané Objetí. Představuje dívku a muže, jejich postavám nechybí obličej a ruce, tělům však malíř vtiskl robotický vzhled. Tajemnou atmosféru výjevu podtrhuje salonní pozadí s pohovkou a vázou s květinami.

Obsah děl nemusí být pro každého čitelný, plátna jsou však vizuálně přitažlivá barevným sladěním i zajímavou kompozicí. Absolvent pražské Akademie výtvarných umění dokázal vstřebat a uplatnit zkušenosti s klasickou malířskou technikou i konceptuální tvorbou.

Výstavu završuje obraz, který se vztahuje k Pitínově „přímé zkušenosti s filmem a videem“, o čemž se zmiňuje i text kurátora. Autor dílo nazval Nicole a na první pohled není pochyb, že se jedná o herečku Nicole Kidmanovou. Ani zde se Pitín nevzdal záměru razantně zkombinovat realitu s fantazií. Hereččinu štíhlou postavu znázornil jako ovál postavený na dlouhých jehlách. Toto malířovo pojetí vybízí k mnoha různorodým úvahám. Jedna z nich může vést k zamyšlení nad efemérností světa filmu a jeho idolů.