Nicolas Jaar vystoupil v Česku vůbec poprvé a posluchači, kteří navštívili ve středu večer jeho koncert, na něj budou zřejmě dlouho vzpomínat. Show s jednoduchými efekty měla několik poloh - od jemnosti, přes exotiku až po ryzí techno.
Sám Jaar ale nemá rád škatulkování. Proto si se svou hudbou rád hraje a nechává ji ovládat vlivy z různých koutů země. Vlastní tvorbu před časem ironicky označil pojmem „blue wawe“. Ten definuje jako směs elektro jazzu, klasické hudby i techna. Nezapřou se ale ani jeho chilské kořeny. V Chile totiž vyrůstal do sedmi let, až poté se přestěhoval New Yorku.
Ačkoli hudebník tvrdí, že improvizace je při vytváření hudby největším dobrodružstvím, které si užívá, jeho živé představení bylo náhodě vzdálené. Díky ní se však dostal k hudbě a pochopil její principy. Učil se jim například v ulicích Španělska při společném jamování, ale i v dalších zemích světa.
Jaarova vědomá a do detailu promyšlená hra se strukturami přirozeně spojuje odlišné prvky a jazyk inovuje do takové míry, any vznikaly úplně nové a nezvyklé kompozice. Zde je možná cítit to, co se naučil během studia komparativní literatury, tedy spojování filozofických teorií a myšlenek, které směřují k jedinému - progresu.
Zároveň ale dává Jaar průchod emocím. Podléhá osobním náladám a reflektuje jevy, které ho bezprostředně obklopují. Experimentování pro něj hraje nejdůležitější roli, což ostatně předvedl jak na albu Space Is Only Noise, tak Sirens z loňského roku.
