Italský deník Corriere della Sera zveřejnil článek, v němž naznačuje, že Alberta Camuse, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1957, zavraždila KGB. Tento francouzský spisovatel, světově známý například svými romány Cizinec či Mor, zahynul v roce 1960 při autonehodě. S téměř týdenním zpožděním tuto hypotézu italského listu převzalo několik světových deníků včetně britského The Guardian.
Deník Corriere della Sera se opírá o sdělení italského akademika a básníka Giovanniho Catelliho. Ten si všiml, že v italském překladu deníku českého spisovatele a překladatele Jana Zábrany Celý život chybí zmínka o smrti Alberta Camuse.
Deníkový záznam Jana Zábrany:
„Od člověka, který leccos ví, má odkud, jsem slyšel prapodivnou věc. Tvrdí, že autohavárie, při níž v roce 1960 zahynul Albert Camus, byla naaranžována sovětskou rozvědkou. Poškodili prý pneumatiku vozu – technickým zařízením, které ji ve vysoké rychlosti prořízlo či protrhlo. Příkaz k likvidační akci prý dal osobně ministr vnitra Šepilov jako odplatu za článek ve France-Tireuru (z března 1957), ve kterém Camus v souvislosti s maďarskými událostmi zaútočil jmenovitě a přímo na něho. Tři roky prý trvalo, než se rozvědce podařilo úkol splnit. Ale nakonec se jí to podařilo tak dokonale, že svět dodnes žije v domnění, že Camus zemřel při banální autonehodě, jaká může potkat každého. Odmítl mi říct, jak se k téhle informaci dostal, tvrdil ale, že je naprosto zaručená, že ví s naprostou jistotou a bez jakýchkoli pochyb, že to bylo právě takhle, že Camuse mají na svědomí oni.“
Dle italského deníku Camus navíc rok po maďarském povstání v roce 1956 rozzlobil sovětské vrcholné představitele, protože se veřejně zastal ruského spisovatele Borise Pasternaka. Ten získal Nobelovu cenu za literaturu v roce 1958 za román Doktor Živago, jejž Stalin zakázal. Deník tvrdí, že to byly pro Moskvu dostatečné důvody, „aby nechala zavraždit Camuse profesionálním způsobem, jenž byl obvyklý pro její agenty KGB“.
K tomu několik poznámek. Uvedený Zábranův zápis je v v jeho deníku datován mezi 31. srpnem až 20. říjnem 1980, dvacet let po Camusově smrti. Zábrana zemřel v roce 1984, a proto se ho nelze zeptat na osobu, která mu informaci sdělila. Zábranův deník Celý život vydalo nakladatelství Torst poprvé v roce 1992. Od té doby informace nikoho nezajímala. Až v současnosti, kdy byl deník přeložen do italštiny. V článku Corriere della Sera se však nedočteme, proč italský nakladatel tento Zábranův deníkový záznam nezveřejnil.
Pro české badatele v archivech bývalé Státní bezpečnosti pak vzniká zajímavý úkol, zda ke Camusově smrti nevede nějaká česká stopa. O praktikách sovětských zpravodajských služeb, ať už byl jejich název jakýkoli, nelze mít žádné iluze. Své by o tom mohl říct například André Simon popravený v padesátých letech ve Slánského procesu, který pro ně dlouho dobu pracoval a jehož ruce určitě nebyly čisté.
Pravdu o smrti Alberta Camuse je však třeba především hledat v archivech bývalých sovětských tajných služeb. A dokud se zcela neotevřou, lze v době dovolených spekulovat od rána do večera. Možná, že rozumnější je přečíst si Zábranův deníkový záznam, který následuje po tom, který italský vydavatel vypustil:
„Má ňadra jak dva pahorky
Jako dva oblé pohárky
Nedělní noc, je v pondělí
Vstane jak mrtvá z Pompejí.
Komu se stýská po holce,
Ten bude holkou pohlcen.
Panna Maria
Přišla na zkoušku bez impresária.“
Související článek:
