Všechno má svůj čas. Všechno má své místo. Soumrak večer, rozbřesk ráno. Zavítá-li politik do hornického města, musí vyjádřit obavy o osud těžkého průmyslu, třeba o hnědouhelné doly. Zavane-li ho však vítr náhodou mezi zelené, je na místě náležitě procítěná jeremiáda, respektive tiráda, o nebezpečí fosilních energetických zdrojů prošpikovaná třebas zavíráním dolů.
Co chce kdo slyšet, co chce kdo vědět, kdo je co ochotný vzít na vědomí a kam až je ochotný zajít a zabřednout do detailů, to vše jsou, dá-li se to tak říct, speciální požadavky. Spotřebitelů? Skoro. S tím rozdílem, že různé požadavky spotřebitelů se vzájemně nevyvracejí. Neexistuje žádný logický rozpor mezi zahradním grilem a mobilním telefonem.
Požadavky spotřebitelů jsou „paralelní životopisy“ – copyright Plútarchos. Způsoby čtení té samé události nebo tendence v závislosti na různých požadavcích však mohou být v příkrém rozporu. A to i v případě, že si jsou ony způsoby čtení tendenčně vzájemně zatajované!
Masový požadavek
Ohleduplnost k životnímu prostředí se v současnosti stala masovým požadavkem. Existuje však sféra, ve které je speciálním požadavkem, aby pokud možno zase zmizela. Aby se aktuálně nijak neprojevovala. Aby odvrátila hlavu a dívala se jinam. Tou sférou je světové hospodářství. Co se týče životního prostředí, snoubí se v něm požadavky na ohleduplnost k němu i na jeho ničení.
Firma Sino-Forest ztroskotala, protože vyšlo najevo, že není fyzicky možné vyprodukovat jí uváděné množství dřeva
Při prohlížení deníků mě nedávno zaujal následující článek: „Společnost Sino-Forest svedla investory na scestí. Kalvárie skandální čínské lesnické firmy dostoupila vrcholu. Kanadská dozorčí firma bez slitování zakázala obchodovat s jejími akciemi a nařídila odstoupit jejímu vedení.“ Tak pozor! Dostane-li se do vašeho zorného pole nějaká kauza, chce to nejdřív ji pochopit. To je často nad slunce těžký úkol. Podstatu je třeba oddělit od detailů.
I mně chvíli trvalo, než jsem pochopil, oč jde. Proč klesl kurz akcií čínské společnosti Sino-Forest za tak krátkou dobu o 67 procent. Pořád stejná písnička. Management firmy zainteresované v čínském dřevařském průmyslu podvodně zveřejnil zavádějící údaje týkající se tržeb a nadsadil výši zásob dřeva. Pro stromy nevidí les? Tak to je.
Případ firmy Sino-Forest
Věta, která je z hlediska ochrany životního prostředí tak otřesná, však následuje až nyní. Jen se račte podívat: „Analytická společnost poukázala kromě několika znepokojivých účetních operací rovněž na to, že údaje týkající se těžby dřeva, které společnost vykázala, nemohou odpovídat skutečnosti, neboť silniční síť dané oblasti by dopravu dřeva v množství uvedeném v jednotlivých hlášeních nevydržela. Rovněž fond šéfa renomovaného hedgeového fondu Johna Paulsona utrpěl až do červnového prodeje vlastního podílu 12,5 procenta na celém obchodu významnou ztrátu ve výši 458 milionů dolarů.“ Chápete? Já ano.
Firma Sino-Forest ztroskotala, protože vyšlo najevo, že není fyzicky možné vyprodukovat jí uváděné množství dřeva. Dokud měl trh za to, že se odehrává fyzicky proveditelné plundrování, bylo všechno v pořádku. Do té doby si akcie Sino-Forestu vedly výborně. Problém nastal, až když se ukázalo, že plundrování je fyzicky nemožné a cesty by dopravu papírově vytěženého obrovského množství dřeva nevydržely. Chápete? Já ano.
Trh toleruje plundrování, má na něm zájem, odměňuje ho, a přestože tvrdí pravý opak, hraje mu do karet. Protože je výnosné. A proto za něj platí. Prostě se vyplatí. Nic naplat, dvojí metr je zkrátka na programu, nejen je-li řeč o bolševických nebo nacistických genocidách.
Záleží jen na poptávce
Všechno má svůj čas. Všechno má své místo. Záleží jen na poptávce. Objeví-li se zrovna zvýšená poptávka po ohleduplnosti k životnímu prostředí, jsou v nabídce obraty, jako je „udržitelný rozvoj, obnovitelná energie, zelené hospodaření, úspora energie“, které lze kdykoli sundat z police spolu s příslušnými technologiemi, solárními kolektory a úspornými svítidly.
Bio a natur až do července, kdy je teplo, a proto je nějaká úspora energie úplně jedno. Pak už je všem ukradený proud, který se údajně ušetří zaváděním letního času. Je-li poté poptávka po mrazírně, rozběhnou se klimatizace, i kdyby se měl globální účet za elektřinu třeba pominout a člověk nakonec jen nastydnout.
I klidné ekologické svědomí je produkt! A jaký! Dokonce patří k nejžádanějšímu druhu spotřebního zboží.
Kdy a kde, vše podle požadavků zákazníka. Kunčaft je svatý! Houkne-li si stavební průmysl, že potřebuje dřevo na stavbu, nebo japonské restaurace, že potřebují hůlky, bude dřeva dost. Jen je třeba přerušit na dobu jeho přepravy veřejný diskurs na téma udržitelné lesní hospodaření. Toť vše. Není třeba nijak zvlášť mlčet, jen v době spedice.
Všechno má svůj čas. Všechno má své místo, když se ten druhý požadavek hezky obejde. Požadavky, které se nikdy neberou na vědomí a také si teoreticky odporují, je možné hravě uspokojit. Všichni mohou být klidní. Svědomí i spotřeba si přijdou na své. I klidné ekologické svědomí je přece produkt! A jaký! Dokonce patří k nejžádanějšímu druhu spotřebního zboží. Systém je schopný pohodlně fungovat.
Kdy přijde velký třesk?
Vážnější problémy nastávají, pouze pokud se někdo zaměří i na spedici samotného zboží. Koukne se a vidí. Vidí, že – kupříkladu – příběh Sino-Forestu příliš nezapadá do zeleného obrazu, který o sobě Čína maluje. Nebo si všimne, že i Čína používá dvojí metr, jelikož zatímco celým Montrealem zní heslo „úspora energie“ a na prériích se skloňuje bioetanol jako alternativa k fosilním palivům, mimo tato exponovaná místa, v okolí jezera Athabasca, se v důsledku povrchové těžby ropy mění území o rozloze poloviny České republiky v měsíční krajinu.
Všechno má své místo. Kolem jezera Athabasca nebo na vrtných plošinách v Mexickém zálivu se šlágr jménem Obnovitelná energie nechytá. Musí však pěkně od podlahy znít na akcích firem, které mají zájem používat bioetanol a větrnou energii. Všechno má svůj čas. Všechno má své místo. Záleží jen na poptávce.
To máte jako s atmosférickým dusíkem. Dusík je hlavní složkou zemské atmosféry. Jako účinná látka kardiotonik může dokonce zachraňovat životy. Jako umělé hnojivo může zvyšovat průměrnou úrodu a dodejme, že také potenci. Jak víme po šílené střelbě jistého Nora jménem Breivik, z umělého hnojiva na bázi dusíku lze vyrobit i bombu.
Dokud je toto všechno na (svém) místě, nic nehrozí. Nebezpečí se může objevit, až se někdo z bdělých a všímavých lidí jednou zeptá, kdy tahle k smrti přehnojená země vybuchne jako potravinová bomba. Kdy pohár přeteče a přijde velký třesk?
