Diskuse o českém tendru na odstranění ekologických zátěží minulosti prozatím utichla. Otázkou zůstává, jak dál. V této souvislosti by možná nebylo špatné podívat se do sousedního Německa a zjistit, jak se s podobným problémem vypořádalo. I v této zemi – zejména v její východní části, bývalé NDR – existovaly po sjednocení a po privatizaci stejné problémy. Po nešetrných socialistických metodách těžby hnědého uhlí, draselné soli, železné rudy a živce zůstaly i tam obrovské plochy zdevastované přírody. A bylo úkolem státu se o tento problém postarat a zabezpečit „návrat“ přírody do původního stavu. Jednak za účelem rekultivace ploch pro další průmyslové využití, jednak ve prospěch turistického ruchu a rekreace.
Po sjednocení země vznikla Lužická a středoněmecká báňská správní společnost (LMBV), jejímž vlastníkem je německý stát a v které roli akcionáře vykonává ministerstvo financí. Základním posláním firmy je sanace postižených lokalit a jejich uvedení do stavu vhodného pro další využití.
Obsahem činnosti je mimo jiné:
- Komplexní plánování sanací a koncepty dalšího vývoje lokalit.
- Projektový management včetně výběrových řízení na subdodavatele, zapojení externích specialistů; spolupráce s výzkumnými ústavy a technickými univerzitami, technického a finančního controllingu.
- Povolovací řízení a komunikace se všemi zapojenými úřady a institucemi, získávání grantů.
- Sanace a recyklace ploch, jejich rekultivace, čištění vody, zalesňování.
- Odstraňování staré, nevyužívané a nepotřebné zástavby, demontáž zařízení.
Zajímavá je organizační struktura LMBV, z ní vyplývající zohlednění zájmů všech zúčastněných a zabezpečení řízení veškerých finančních toků ve společnosti. Německý stát prostřednictvím takzvaného řídícího a kontrolního výboru schvaluje plánování projektů na časový horizont pěti let, povoluje jednotlivé projekty, jejich financování a provádí průběžnou i následnou kontrolu. Členy výboru jsou zástupci spolkové vlády (úřadu spolkového kancléře), ministerstev (financí, hospodářství, životního prostředí, práce) a rovněž všech dotčených spolkových zemí (Saska, Saska-Anhaltska, Durynska, Braniborska).
Know how na prodej
LMBV navíc podléhá průběžným kontrolním prověrkám Spolkového účetního dvora (ekvivalent českého Národního bezpečnostního úřadu) a zemských účetních dvorů. Spolupracuje i s dalšími zúčastněnými institucemi. Touto konstrukcí je zabezpečeno, že při provádění sanací budou zohledněny a zabezpečeny veškeré požadavky všech dotčených subjektů.
Do sanací jsou zapojováni i nezaměstnaní, což snižuje zátěž státu při jejich podpoře a zmírňuje sociální napětí
Plánováním rozsahu sanací na pět let dopředu je zabezpečena rozpočtová stránka na toto období. Jednotlivým povolováním konkrétních projektů v rámci tohoto rozpočtu a jejich přidělením ve veřejné soutěži i kontrolou je pak zajištěn transparentní průběh a co nejefektivnější vynaložení nákladů. Za jakýsi vedlejší efekt celkové spolupráce lze považovat například zapojení nezaměstnaných z dané oblasti prostřednictvím úřadů práce. To logicky zmenšuje zátěž státu při podpoře lidí bez práce a zmírňuje sociální napětí, které je právě v těchto oblastech poměrně vysoké.
Za 15 let činnosti se může německý způsob sanací prostřednictvím LMBV pochlubit poměrně dlouhou řadou úspěchů:
- Firma v této době uskutečnila na území Německa více než 100 projektů ve 22 lokalitách v hodnotě osm miliard eur.
- Bylo při nich vráceno k použití více než 100 tisíc hektarů užitných ploch a založeno 50 umělých jezer s vodní plochou 28 tisíc hektarů.
- Byly rekultivovány skládky v objemu miliardy krychlových metrů zeminy a vyčištěny spodní vody na ploše 300 tisíc hektarů.
Vzhledem k získanému know how je LMBV v nedávné době i žádaným partnerem v zahraničí, kam před několika lety rozšířila působnost. Celkem se podílela na projektech různého obsahu v lokalitách v Rusku, Peru, Vietnamu, Kanadě, Rumunsku, Srbsku a v Mongolsku.
Vedoucí roli při realizaci částí ekotendru by mohl převzít státní podnik Diamo
I Česká republika má svoji LMBV – státní podnik Diamo. Tato společnost má momentálně sice omezenou volnost pohybu ohledně lokalit a druhu možných sanačních prací a z rozhodnutí státu se soustřeďuje pouze na vybraná témata. Bezpochyby je však vybavena potřebnými zkušenostmi pro sanace většího a širšího rozsahu, a proto by mohla převzít vedoucí roli i při realizaci částí ekotendru. Nastavením potřebných struktur a kompetencí by tuto úlohu jistě zvládla a stát by nemusel na celkovou koordinaci vybírat žádného externího partnera.
