O bývalém premiérovi, předsedovi ČSSD a nyní Strany práv občanů - Zemanovců kolují prognózy, že může být tajným favoritem: v přímé prezidentské volbě by mu mohlo vyjádřit důvěru široké spektrum levicově smýšlejících voličů včetně části komunistického elektorátu.
O své případné kandidatuře a pojetí role prezidenta poskytl obsáhlý rozhovor sobotnímu Právu. Zde několik pasáží:
Nepřímá versus přímá volba
Jeden z důvodů, proč Zeman řekl, že by se zúčastnil jen přímé voby (neúspěšně kandidoval na úřad prezidenta v roce 2003): „Protože při ná vás nikdo nemůže podrazit a voliče si nemůžete koupit. Volič se rozhodne, jestli vás chce, nebo nechce. V celé republice není tolik peněz, abyste mohl podplatit osm a půl milionu voličů.“ Na jiném místě v rozhovoru říká, že by považoval za poctivé, aby v kampani nerozhodovala moc peněz.
Jak odhadnout své šance
Zeman se domnívá, že každý z kandidátů by měl podstoupit zkoušku prostřednictvím petice, kterou musí podepsat alespoň 50 tisíc občanů. (Kandidovat přitom mohou také politici nominovaní senátory či poslanci.) „Zatímco průzkumy veřejného mínění se dělají na vzorku několika set osob, tak toto by byly desetitisíce. A srovnáním podpory pro jednotlivé kandidáty už můžete dojít k poměrně objektivnímu odhadu, kdo z nich (kandidátů) má a kdo z nich nemá skutečnou šanci.“ Za důležité Zeman považuje relativní srovnání toho, kolik podpisů mají ostatní. Pakliže by necítil dostatečnou podporu, do klání o prezidentský úřad by Zeman nešel.
Finanční limity na kampaň?
Expremiér míní, že kampaň by mohla být poměrně levná a žádné finanční limity by nebylo třeba stanovit. „Chápu lidi, kteří mluví o tzv. kontaktní kampani, sám jsem ji mnohokrát dělal. Na druhé straně mítink s občany zahrnuje několik set lidí, zatímco jedna televizní diskuse představuje v průměru kolem půl milionu diváků.“ Protože fyzicky je nemožné objet více než osm milionů voličů, Zeman doporučuje, aby kampaň byla založena především na televizní diskusi. (Což je samozřejmě jeho silná disciplína.)
O roli prezidenta
Každý z nás má za sebou určitý životní příběh. A tento příběh ho buď kvalifikuje, nebo nekvalifikuje pro funkci prezidenta.
„Tady je takzvaný kancléřský systém, nikoli prezidentský. Hlava státu si nemá osobovat právo mluvit za vládu, tím méně za parlament,“ říká Miloš Zeman. V jeho pojetí by prezidentská funkce „měla být vytvářením jakéhosi neutrálního pole pro dialog parlamentních politických stran. Takovou neutrální půdu nenajdete nikde jinde, určitě ne ve vládě, zejména je-li to vláda koaliční, a tím méně ji najdete v parlamentu. Prezident, ať už by jím byl zvolen kdokoli, by neměl vyhlašovat názory, které by byly v rozporu s vládní a parlamentní politikou, protože to prostě není jeho funkce.“
Od tohoto stanoviska se odvíjí i Zemanova představa o pojetí prezidentské kampaně. Zalíbila se mu myšlenka politologa Lukáše Jelínka, že kampaň by měla být založena na prezentaci životního příběhu. „Nikdo z nás není nepopsaný list papíru, každý z nás má za sebou určitý životní příběh. A tento příběh ho buď kvalifikuje, nebo nekvalifikuje pro funkci prezidenta.“ Vlastní životní příběh Zeman popsal v knize Jak jsem se mýlil v politice a podle svých slov ho nemusí doplňovat.
