Barma se v posledních dnech a týdnech stává centrem pozitivních zpráv, které dokumentují nadějný posun země od brutální vojenské junty směrem... kam vlastně? K demokracii je poněkud silné slovo. Události přímo souvisejí s nejznámější barmskou disidentkou, vůdkyní opozice a nositelkou Nobelovy ceny míru Do Aun Schan Su Ťij. Shrňme si je:
- V polovině prosince Su Ťij požádala o registraci své strany Národní liga pro demokracii (NLD) k dubnovým volbám.
- Počátkem ledna barmské vedení stranu oficiálně zaregistrovalo, načež poradce barmského prezidenta prohlásil, že pokud v nich Su Ťij uspěje, má dokonce naději získat vládní funkci, když si to bude přát!
- V úterý 10. ledna disidentka potvrdila svou kandidaturu.
Je však vůbec na místě byť jen střízlivý optimismus? Mění se skutečně Barma?
Překvapení: propuštění Su Ťij
V listopadu 2010 vypsala vojenská junta parlamentní volby jako součást slibu zavést v zemi demokracii. NLD, strana Su Ťij, je bojkotovala. Důvodem byla součást volebního zákona, která nařizovala partajím vyřadit z kandidátek kohokoli, kdo byl vězněn. Toto ustanovení mířilo přímo proti Su Ťij. Bojkot voleb pak byl pro juntu automaticky důvodem ke zrušení strany.
Strana NLD zvítězila v parlamentních volbách v roce 1990, ale vojenská vláda jí odmítla předat moc. Su Ťij, která již v té době byla v domácím vězení, strávila v internaci s přestávkami celkem patnáct z následujících více než dvaceti let. Barmská justice ji věznila bez soudu až do srpna 2009, kdy porušila podmínky dřívějšího trestu. Tehdy nechala ve svém domě přenocovat Američana, který k ní bez pozvání připlaval přes přilehlé jezero. Za tento čin byla odsouzena k dalšímu domácímu vězení.
Ledy se kupodivu pohnuly hned několik dní po volbách, dne 13. listopadu 2010, kdy byla Su Ťij propuštěna na svobodu. Volby měly nastartovat reformy, což se zatím skutečně děje. Vojenská junta se rozpustila a v březnu nastoupila k moci v Barmě civilní vláda, která je ovšem ve skutečnosti stále ovládána silnou armádou (generálové odešli do civilu). Faktickou moc armádě zajišťuje i platná ústava z roku 2008.
Faktickou moc v Barmě armádě zajišťuje stále platná ústava z roku 2008
Jistý posun ke svobodnější společnosti ale vidět je: vláda zahájila se Su Ťij dialog, jenž momentálně vyústil v její účast v doplňovacích volbách do parlamentu. V několika vlnách byla osvobozena část politických vězňů, došlo k legalizaci odborů, represe médií a cenzura již prý není tak tuhá, některé internetové stránky jsou dokonce zpřístupněny. Ale pořád zůstává například pronásledování etnických skupin a jejich násilné vysidlování, jinými slovy občanská války s masovým porušováním lidských práv na části území Barmy.
Přesto již na historické oťukávací návštěvy přijeli šéfové diplomacie USA a Velké Británie Hillary Clintonová a William Hague. Západ situaci v Barmě bedlivě sleduje a možná se i schyluje k tomu, že sankce, jež na zemi uvalil, časem zmírní či zruší. Samozřejmě až po „dokončení reforem“, jak se vyjádřil Hague. Kontakty se Su Ťij obnovil i Peking, který stál vždy na straně barmské armády a má v zemi miliardové investice. Je tedy skutečně na místě opatrný optimismus?
Su Ťij jako zástěrka?
Nadšení mírní sama vůdkyně opozice a mnozí varují, že může jen o trik bývalých armádních velitelů, jak si udržet rozhodující vliv. „Nastaly tu změny, ale nedomnívám se, že jsme všichni úplně svobodní. Ještě je před námi dlouhá cesta,“ řekla Su Ťij v září a platí to i v lednu. Podle ní však rok 2012 bude určitě rozhodující v procesu směřování Barmy k demokracii. Propuštění všech politických vězňů je pro Su Ťij základní podmínka. Další zkouška nastane 1. dubna, kdy proběhnou doplňovací volby, jež ale poměr sil v neprospěch armády nezmění (jde jen o 45 mandátů). Jakou svobodu informací vláda připustí? To vše jsou kamínky, jež vyplňují mozaiku právního státu.
Lze uvěřit tomu, že by se armáda, která ovládá 50milionovou zemi přes půl století, najednou dala na demokracii?
Podle skeptiků, mezi něž se řadí i lidé z okolí Su Ťij, by legitimitu veškerému dění v zemi mělo dodat právě připuštění donedávna vězněného symbolu odporu ke správě země. Nebo lze snad uvěřit tomu, že by se armáda, která ovládá 50milionovou zemi přes půl století, najednou dala na demokracii? Pochybnosti nevyvrátil ani barmský ministr zahraničí Wunna Maung Lwi, který v interview pro BBC uvedl, že v zemi žádní političtí vězni nejsou a vězně označil za kriminálníky. A bude prý záležet pouze na blahovůli prezidenta Thein Seina, bývalého generála, zdali jim udělí amnestii...
Požadavek z pražské fotografie „svobodu pro Su Ťij“ je tedy splněn, ale lze jej chápat i jako výzvu ke „svobodě pro Barmu“. A k té má tento stát v jihovýchodní Asii ještě daleko.
