O privatizaci národního podniku Budějovický Budvar se začalo diskutovat poté, co Hospodářské noviny 3. února informovaly, že chystané odvolání šéfa pivovaru Jiřího Bočka je výsledkem zákulisní dohody mezi šedou eminencí jihočeské politiky Pavlem Dlouhým a pražským podnikatelem Ivem Rittigem, který patří mezi přátele ministra zemědělství Petra Bendla (ODS). Podle premiéra Petra Nečase však na privatizaci žádného národního podniku není vhodná doba, tedy ani na prodej Budvaru.
„Máme zájem na tom, aby byl Budvar prosperující firmou a měl velkou tržní hodnotu. Spekulace o privatizaci je ale uměle vytvořený problém,“ řekl Nečas. Reagoval tím na prohlášení jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly (ČSSD), že úvahy o odvolání dlouholetého ředitele Budvaru Jiřího Bočka směřují k prodeji státního podniku. Premiér však souhlasí s provedením auditu, který se v Budvaru rozhodl zahájit ministr Bendl. „Nezdá se mi normální, že podnik devět let nikdo z ministerstva nekontroloval,“ prohlásil Nečas.
Generální ředitel Budvaru Jiří Boček vysvětluje fungování pivovaru jako národního podniku spory o ochrannou známku s nadnárodním pivovarnickým koncernem Anheuser-Busch: „Stát nám nechtěl podrazit nohy v soudních sporech a procesem privatizace nechtěl porušit právní kontinuitu, tak abychom nepřišli o ochranné značky v zahraničí. Proto jsme stále národním podnikem.“
Na otázku, zda by se Budvar měl privatizovat, v anketě ČESKÉ POZICE těsně zvítězily kladné odpovědi (49,2 procenta) vrcholných manažerů, které oslovila. Záporně odpovědělo 46,7 procenta respondentů.
Tito tři vrcholní manažeři sice s privatizací souhlasí, ale mají o ní i jisté pochybnosti:
„Budvar se měl privatizovat už dávno. Jeho hodnota není tak velká, jak si veřejnost myslí. Privatizovat by se však měl chytře, což ministr zemědělství Petr Bendl a spol. zajisté nechtějí. Ti by pivovar rádi privatizovali vychytrale. Je však docela možné, že takový podnik v Česku chytře privatizovat nejde. Pak by možná měl zůstat národním podnikem jako dosud. Třeba to někdy půjde.“
„Někdy v budoucnu určitě. Nyní však spíš jde o atak zájmových skupin soustředěných okolo ODS, a proto existuje reálná hrozba, že by velká část peněz za potenciální prodej skončila jinde než ve státní pokladně.“
„Stát má vykolíkovat hřiště pro soukromé firmy a dohlížet na dodržování pravidel fair play. Stát se má starat, aby fungovala policie, justice, korektní výběr daní, infrastruktura a další věci, které jsou nutné pro úspěšné podnikání. Jeho starostí není vaření piva.“
Mnohem větší nedůvěra zaznívá v těchto čtyřech záporných odpovědích:
„Určitě nejsem sám, kdo nedůvěřuje Nečasově vládě. Pro některé její ministry se totiž privatizace rovná rozkradení prostřednictvím firem, které skrytě vlastní buď přímo oni, nebo jejich první náměstek. Nemusíme chodit daleko. Rozhodnutí například ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka a jeho privatizace veřejných služeb zaměstnanosti tuto definici stoprocentně naplňují. Shodou okolností 9. února 2012 komentoval deník MF Dnes v rubrice ekonomika jeho činnost: ‚První výsledky sociální reformy ministra Jaromíra Drábka děsí.‘ A to je MF Dnes k Nečasově vládě často až překvapivě loajální.
Nejsem v zásadě proti privatizaci, pokud ji provádí důvěryhodná vláda a výnos z ní je použit na bohulibou věc, například na posílení důchodového účtu. Nečasova vláda však nejen neoddělila důchodový účet od státního rozpočtu, ale i jeden z jejích ministrů – shodou okolností opět Drábek – prosadil důchodovou reformu, která svými parametry odpovídá takzvané ,krádeži za bílého dne‘, jak prohlásil exministr Pavel Drobil z Nečasovy vlády.
Privatizaci strategického podniku, jako je Budvar, musejí připravit odborníci. A tím současný ministr zemědělství Bendl, při vší úctě k němu, rozhodně není.“
„Nevidím jediný důvod k privatizaci, pokud existuje snaha jej ,vytunelovat‘ jako v 90. letech ostatní pivovary. Od roku 2006 je zřejmá snaha ,podojit‘ tento podnik, protože ono už téměř není co privatizovat. V tomto kontextu chápu právě prováděný audit. Proč ministerstvo zemědělství neudělá konečně tolikrát požadovaný forenzní audit v Lesích ČR? Že by si bylo jisté, že v Budvaru na rozdíl od Lesů ČR nenajde stopy do vlastních politických řad?
Budvar je sice národním podnikem, ale na rozdíl od jiných měl štěstí na manažery, kteří tomu, co řídí, rozumí. A pravděpodobně také nešel ,na ruku‘ nově dosazeným lidem na ministerstvu zemědělství. Pokud by jej chtěl ministr zemědělství Bendl privatizovat, měl by zcela srozumitelně říct, jaký efekt to podniku přinese – například zda mu to umožní získat další trhy, nebo to významně sníží známkové spory. Také by měl jasně říct, co skutečně vadí na tom, že je národním podnikem – 20 let po revoluci se ukazuje, že jedinou vadou je, že je složitější jej ,ukrást‘ za bílého dne.
Nebo, a to bych také nevyloučil, je celá kauza vrtěti psem ve snaze odklonit (skutečně trefné módní slovo) veřejnost od jiných aktivit v resortu zemědělství – ,veřejnosti byla hozena kost a v pozadí se chystá hostina‘. Kde je pravda, ponechám na investigativních novinářích.“
„Není důvod, proč by Budvar neměl být státní akciovkou, a nikoli státním podnikem. Je to anachronismus stejně jako v případě Lesů ČR, který neumožňuje akcionáři, tedy ČR, využívat vyprodukovaný zisk pro své účely.
U případné privatizace, která v žádném případě není nutná, bych však v budoucnu nerad viděl loutkaře Ivo Rittiga a Pavla Dlouhého vodící marionety, jako je Petr Bendl, Tomáš Jindra či Martin Kuba. Při současné konfiguraci státní moci by mělo platit: ruce pryč od Budvaru a zády k Anheuser-Busch, v jehož žoldu se má loupež uskutečnit.“
„Budvar by ,se‘ privatizovat měl. Neměla by jej však privatizovat tahle banda.“
Tento respondent se nedokázal rozhodnout ani pro kladnou, ani pro zápornou odpověď:
„To je těžká otázka. Odpověď totiž závisí na tom, jak se bude dál s firmou zacházet. Nemám dost informací, abych mohl odhadnout, co se s Budvarem bude dít. Pokud by se měl stát předmětem různých tunelářských hrátek, k nimž se možná schyluje, je lepší jej prodat. Jen se pak nesmějí získané peníze vytunelovat.“
Následující čtyři kladné odpovědi jsou podmínečné:
„Pokud se privatizace uskuteční transparentním způsobem a cena za prodej bude odpovídající. Jak může dopadnout firma a ,management‘ řízené státem názorně ukazuje historie ČSA, které se pod vedením státem dosazených manažerů pohybují na hranici krachu.“
„Národní podnik je anomálie. To však neznamená, že by pan Boček nemohl setrvat ve funkci. O tom by měl rozhodnout budoucí vlastník, nikoli vláda.“
„Ano, ale zavedené zahraniční společnosti. Zaplatí odpovídající cenu a bude provozovat konkurenceschopný byznysový model. Na rozdíl od ČEZ nebo pražského dopravního podniku totiž Budvar nemá monopol. Pokud bude Budvar privatizovat místní subjekt, koupí jej jen kvůli značce, a poté dráž prodá Budweiseru.“
„Za podmínky, že vítěz bude vybrán ve spravedlivém tendru podle nejvyšší ceny a zaváže se k dalšímu výstavu a distribuci Budvaru v nezměněné kvalitě na dalších x let. Známkoprávní spory si bude muset vyřešit tento subjekt sám. Aby se zabránilo tomu, že z prodeje bude profitovat pár kmotrů a jejich prostřednictvím spříznění politici, je třeba nastavit všechny procesy transparentně. Neměl by být odvoláván úspěšný management a finální rozhodnutí by měla udělat vláda.“
V těchto pěti záporných odpovědích se objevují pádné argumenty proti privatizaci Budvaru:
„Budvar funguje, navíc se stále úspěšněji prosazuje exportně. Proč se jej tedy zbavovat? Navíc je jasné, že hlavnímu zájemci o koupi vůbec nejde o zachování produkce, ale o dokončení globální dominance. Proto by do případné ceny za prodej Budvaru bylo nutné započítat i podstatné posílení českobudějovického úřadu práce. A to nezmiňuji, že americký Budweiser s originálem nelze srovnávat.“
„Neumím posoudit důsledky privatizace pro spory o známku a postavení Budvaru na zahraničních trzích. Ekonomické výsledky Budvaru jsou snad dobré a pivo koneckonců také. Ministr financí Miroslav Kalousek často prohlašuje, že vláda tu není od toho, aby vařila pivo. Kdyby naše vláda měla vařit pivo a sládkem být pan Kalousek, pak by to však důvod ke zběsilé privatizaci určitě byl.“
„V žádném případě! A jediným důvodem je známkoprávní situace se známkami Budějovického Budvaru! Proto, bohužel, má Budvar zůstat státní. Ostatně, není to jediný státní pivovar v Evropě. Například v Německu, ve Schwarzwaldu, je stoprocentně státní pivovar s výstavem téměř milion hektolitrů a německý stát nebo jednotlivé spolkové země vlastní významné podíly i v dalších pivovarech. Podobně jako má výjimečné postavení Dolní Sasko coby akcionář Volkswagenu. Kdyby všechny státní podniky měly podobný výkon jako Budvar za uplynulých víc než 20 let, Česká republika by byla velmi bohatou zemí.
Ochranné známky tvoří hodnotu státu, který je musí chránit jako své historické dědictví. Podobně jako ostatní členské státy Evropské unie, které své historické dědictví ochraňují národní i unijní legislativou. Ochrana zeměpisného označení původu ,České pivo‘ bylo prvním racionálním a úspěšným krokem. A další, vyšší stupeň ochrany Budvaru musí následovat!“
„Budvar by měl dostat náročný pětiletý plán dividendy, kterou odvede do státního rozpočtu. Na základě jeho plnění by pak měli být hodnocení manažeři podniku. Nejsme jako ČR na tom snad ještě natolik špatně, abychom se museli zbavovat všech hodnotných aktiv, která mohou vydělávat peníze pro státní rozpočet.“
„Měl se prodat před deseti lety za 30 miliard korun americké konkurenci. Byla to cena reálná s kupcem, který ji byl připraven zaplatit. Teď už za Budvar tolik nedostaneme, a proto je hloupost jej prodávat.“
Naopak další tři vrcholní manažeři jsou jednoznačně pro privatizaci:
„Není žádný důvod, aby jeden středně velký pivovar vlastnil stát, který prodal pod cenou a za vydatné korupce všechny strategické firmy a celá odvětví, jako je energetika, plynárenství, bankovnictví a pojišťovnictví, telekomunikace, rafinerie, chemický a farmaceutický průmysl, zbrojovky a vodárny a další podniky. Relativně nezávislá národní ekonomika se ,úspěšně‘ transformovala v ekonomickou kolonii Německa, Rakouska, Belgie a dalších zemí se všemi negativními i pozitivními důsledky.
To, co český stát prodat nemohl, jako je zemědělství a potravinářství, alespoň zlikvidoval přistoupením na naprosto nerovné podmínky při vstupu do EU. Případnou privatizaci by však měla provést vláda tvořená zástupci stran, které budou mít privatizaci Budvaru ve volebním programu. To znamená se silným politickým mandátem potvrzeným volbami. Pokud si ale většina občanů bude přát zachovat Budvaru ve státním vlastnictví, měla by to vláda respektovat – bez ohledu na racionalitu takového vlastnictví.“
„Stát se ukázal, respektive státem placení úředníci, a stále ukazuje jako velmi špatný hospodář. Jsou však výjimky, které potvrzují pravidlo. Takovou je pravděpodobně i ziskový Budvar. Navzdory tomu by měl být privatizován.
Jak totiž vidno, i dobře řízný státní podnik láká různé státem placené vykuky, kteří v něm vidí snadný zdroj obživy. A kvůli vidině plného koryta by tito hochštapleři schopného ředitele rádi odstavili. Ministrovi, který chce evidentně schopného řiditele vyhodit z podniku, ze kterého vybudoval prosperující a konkurenceschopnou firmu, by pak měly být přeraženy ruce! Než by tito gauneři s politickým krytím podnik přivedli cugrunt, jistě by z něj šlo pěkných pár desítek milionů vysát.
Ale to není jediný důvod. Právě na příkladu Budvaru a současných tahanic okolo něj lze vidět, jak má každý státem spravovaný podnik velký korupční potenciál. Preferoval bych mnohem štíhlejší stát. A správu firem a podniků bych přenechal jejich soukromým majitelům, po staletí nejosvědčenějším správcům.“
„Nevidím důvod, proč držet ve vlastnictví státu takový nestrategický podnik. Při pokračující globalizaci bude totiž trpět tím, že není součástí velkých společností, a tudíž nemá globální distribuční řetězce. Velký globální vlastník by dokázal z Budvaru dostat zcela jiná a vyšší čísla, než předvádí v současnosti jeho ředitel Jiří Boček. České republice by díky tomu rostla zaměstnanost i daňový příjem. Tím nechci říct, že by se měl Budvar předat do gesce nějakému ,kmotrovi‘. Mluvím o transparentní privatizaci.“
