V okamžiku zveřejnění dokumentu Nevylučujme se z Evropy (13. února 2012) bylo pod touto „výzvou vládě a premiérovi ke změně stanoviska k evropské smlouvě o rozpočtové unii“, jak stojí v jejím podtitulu, 302 jmen osobností veřejného života, členů akademické obce, veličin české vědy, kultury a dalších občanů považujících za mravní imperativ veřejně vyjádřit svůj postoj v důležité záležitosti. Ačkoli iniciativa ANO pro Evropu již následujícího dne oznámila, že se k petici připojilo několik set dalších signatářů, navzdory tomu referáty a komentáře o ní z předních stránek novin zmizely.
A zmizely z nich, přestože petici udělal svým způsobem reklamu hned 14. února sám premiér Petr Nečas: „Petentů si vážím, některých si vážím velmi. Musím ale na druhou stranu říci, že zároveň jsou tam podepsaní lidé, kterých si vážím méně, a dokonce jsou tam podepsaní lidé, u kterých, když oni řeknou A, já řeknu automaticky B, protože moje intuice mi říká, že to A je špatně.“
Nečas rovněž naznačil, že petice je iniciativou lidí, kteří měli blízko k zesnulému exprezidentu Václavu Havlovi. „Máme tu dlouhou reprodukční linku, která sahá až někam k roku 1989, k televizní krizi nebo iniciativě Děkujeme, odejděte. Velmi často tam vidíme stejná jména a tváře,“ citovaly premiéra 15. února Lidové noviny. Podle nich se prý po zveřejnění výzvy v ODS diskutovalo především o lidech, kteří ji podepsali.
Diskuse o signatářích
Nebylo by na tom nic divného, poněvadž komu je více než čtyřicet, a takových je dost i ve vedení ODS, prošel předlistopadovým školstvím a „kultivoval“ ho marxismus-leninismus. A jedno z jeho dogmat praví, že pravda je kategorie třídní, a tudíž relativní, čili že je podstatné nejen co, nýbrž zároveň kdo a proč to říká.
Kdo že je tedy podepsán pod peticí Nevylučujme se z Evropy? Pro ilustraci uveďme jen pár jmen:
Tomáš Halík, Jiří Pehe, Monika MacDonagh-Pajerová, Miloslav Vlk, Ivan M. Havel, Jan Hřebejk, Martin Palouš, Jan Sokol, Zdeněk Svěrák, Anna Šabatová, Petr Uhl, Michal Uhl, Ladislav Hejdánek, Petr Jarchovský, Eva Kantůrková, Michal Kocáb, Jan Ruml, Jiří Stránský, Jan Svěrák, Jiřina Šiklová, Olga Sommerová, Daniel Kroupa…
Pro část ODS a lidi kolem Hradu jsou to jednoduše „havlisti“, věčně nespokojení kverulanti, jejichž apely se netřeba zabývat. Otevřeně to však neřeknou, poněvadž:
- Za prvé, od smrti exprezidenta Havla uplynuly teprve dva měsíce, a když už se i Václav Klaus přihlásil ve Svatovítském chrámu k jeho odkazu, jisté dekorum je ještě nutné zachovávat.
- Za druhé – a to především – se opět blíží volby, konkrétně do krajských zastupitelstev, třetiny Senátu a posléze přímá volba hlavy státu, v nichž spor mezi eurooptimisty a eurorealisty na jedné a euroskeptiky na druhé straně bude podstatným tématem ve vzájemném zápolení kandidátů ČSSD a TOP 09 a kandidátů ODS, bobošíkovců a různě vlastenčících „novostran“. Vážné varování petentů, jimž může dát dramatizující se vývoj v Evropské unii v mnohém brzy za pravdu, si proto před volbami může Nečas dovolit zlehčovat, ale zesměšňovat jen těžko.
V lecčems lze souhlasit
Pokud se čtenář petice neřadí k euroskeptikům, v lecčems s jejími autory nemůže nesouhlasit. Česká republika by neutrpěla žádnou škodu, kdyby býval premiér Nečas v Bruselu smlouvu o fiskální odpovědnosti podepsal a trčet z 27 členských zemí EU jako „kůl v plotě“ nechal Brity, když jim to vyhovuje a hlavně nevadí. Smlouva by nás totiž zavazovala až v okamžiku přijetí eura, na což ale nejsme ani zdaleka připraveni a budeme-li kdy, pak daleko za horizontem existence Nečasovy vlády.
Zároveň by nás však smlouva v ničem neomezovala. Nečasova vláda má totiž ve svém programovém prohlášení závazek prosadit takzvanou finanční ústavu, kterou si chceme sami uložit fiskální odpovědnost dříve, než bychom přijali euro. A ještě přísnější, než k jaké by se nyní Nečas zavázal podpisem v Bruselu.
Česká republika by neutrpěla žádnou škodu, kdyby býval premiér Nečas v Bruselu smlouvu o fiskální odpovědnosti podepsal a trčet z 27 členských zemí EU jako „kůl v plotě“ nechal Brity
Nic bychom tedy neztratili, a naopak bychom podpisem získali na prestiži, kdyby se Nečas býval v Bruselu ke smlouvě bez nepřesvědčivých vytáček připojil. Bylo by to totiž vnímáno jako náš projev solidarity s EU, jež má nyní vážné potíže, ale chce je překonat. A od nás, kteří jsme se dobrovolně stali jejími členy, se očekává, že jí v tom budeme nápomocni, a ne že budeme „čekat za bukem“ a pozorovat, jak to dopadne.
Domněnky místo důkazů
„Taková demonstrace neochoty k solidaritě se zbytkem EU pochopitelně vyvolává otázku, zda naše vláda tím neustupuje těm politickým kruhům, kterým jde v posledku o určitý druh politického záškodnictví vůči celému evropskému projektu,“ říká k tomu petice. Zatímco obrat „politické kruhy“ je – zřejmě s ohledem na hlavu státu – pouze náznakový, slovní spojení „politické záškodnictví“ je nepřiměřeně drsné. A navíc z portfolia spikleneckých teorií, jež spolehlivě rozněcují vášně, ale rozumné uvažování ztěžují.
Spíše do agitačního letáku než do petice by se pak hodila ta část petice věnovaná premiérovi: „Pobuřuje nás také, že historická rozhodnutí České republiky na mezinárodní scéně se opakovaně stávají rukojmími domácích politických pletich a sporů. Premiérovo lavírování okolo smlouvy je zřejmě daleko více ovlivněno situací uvnitř jeho strany, jejíž jedna část názorově následuje prezidenta Václava Klause, než skutečně racionálním a politicky zodpovědným rozhodnutím.“
Zřejmě ano, ale možná také ne, schází-li petentům důkazy, jež nahrazují domněnkou. Nicméně pokud se opravdu Petr Nečas „zabývá mechanismy evropské integrace hlouběji než kterýkoli jeho předchůdce“, jak tvrdí komentátor LN Martin Weiss považující se za euroskeptika, měl by se pan premiér výsledky svého bádání občanům co nejdříve a nejsrozumitelněji pochlubit. Petentům by možná zvlhla polovina jejich střelného prachu a mnohým se snad ulevilo.
Riskantní krok
V ČESKÉ POZICI jsem se už s jistými obavami svěřil, ve středečních LN však byl mnohem kritičtější jejich zahraničněpolitický komentátor, eurorealista Luboš Palata. „Bylo by na čase, aby premiér Nečas řekl, co tím vším sleduje,“ píše Palata bez obalu.
A dodává: „To, o co se hraje, není rozpočtový pakt, ale něco daleko horšího. Jde o pokus zamezit tomu, aby Česko mohlo bez referenda přijmout euro. Nebo v případě, že se unie bude dále blížit politické federaci, z uskupení tohoto druhu odejít. Nejde tedy o odmítnutí podpisu fiskální unie, ale o to, že Nečasův krok může být opravdu počátkem přípravy části českých politických elit na odchod z unie, jež by směřovala k další integraci.“
Existují-li politické elity, jež pracují na vyvedení ČR z EU a demontáži unie, nechť zformulují alternativní plán, o koho bychom opřeli svou pounijní existenci v průsečíku imperiálních zájmů Ruska a silného NěmeckaPokud by české politické elity takový úmysl nejen měly, ale i cílevědomě na jeho uskutečnění pracovaly, petici Nevylučujme se z Evropy by bylo třeba vzít jako varování před riskantním krokem s nedozírnými následky. Zaveslujme teď o víc než století proti proudu času.
Sjednotitel Německa, „železný kancléř“ Otto von Bismarck, tehdy označil Čechy za klíč k Evropě. Mínil tím naši strategickou polohu mezi Ruskem na východě a Německem na západě. Na ní se samozřejmě nic nezměnilo! Proto existují-li opravdu politické elity, jež pracují na vyvedení České republiky z EU a demontáži unie, nechť zformulují alternativní plán, o koho bychom opřeli svou pounijní existenci v průsečíku imperiálních zájmů Ruska a silného Německa, jež se dobrovolně krotí členstvím v EU a samo se bojí recidiv vlastního expanzionismu v situaci, kdyby se Unie rozpadla a ono bylo ponecháno samo sobě.
To přece není náhoda, že naši euroskeptici s Václavem Klausem v čele žádnou realistickou alternativu našeho členství v EU nepředkládají, ačkoli je to jejich povinnost, přejí-li si rozklad eurozóny, posléze samotné unie a náš odchod z ní. Varování před riskantním krokem je však to jediné, co lze od Nevylučujme se z Evropy a od případných dalších petic tohoto typu očekávat.
Opakované petice osobnostem neprospívají
Jejich hlavní iniciátoři stejně jako většina petentů jsou už po léta tytéž profilové osobnosti. Při vší úctě a obdivu k jejich občanské angažovanosti opakované petice jejich váhu čím dál víc snižují. Almo GT v internetové diskusi pod peticí na ni reagovala stručně, ale výstižně: „Milion iniciativ. Milion výzev. A na náměstí je nás pak pět a půl.“
Doba plných náměstí je však 22 let po listopadu 1989 ta tam. Ty tam jsou bohužel také názorové, ba programové debaty v našich rozhodujících politických stranách. Mezi signatáři petice Nevylučujme se z Evropy kromě již zmíněných osobností najdeme i politiky z různých stran, vyjma ODS:
Josefa Zieleniece, jenž kdysi jako první místopředseda ODS o programové debaty ve straně usiloval, Bohuslava Sobotku, předsedu ČSSD, Pavla Bělobrádka, předsedu KDU-ČSL, europoslankyni téže strany Zuzanu Rothovou či Jiřího Witzanyho, místopředsedu SNK-ED a nejspíš ještě další.
Otázkou je, zda se myšlenkového obsahu petice nezmocní například ČSSD či lidovci, jejichž předsedové ji jako soukromé osoby podepsali, či zda se některá z obou stran s tímto petičním hnutím nepropojí
Těžko lze tedy spekulovat o petici jako o skrytém stranickém podniku, neboť angažující se dáma a pánové-straníci představují konkurenční všehochuť. Otázkou je, zda se myšlenkového obsahu petice nezmocní například ČSSD či lidovci, jejichž předsedové ji jako soukromé osoby podepsali, či zda se některá z obou stran s tímto petičním hnutím nepropojí. Zatímco na první otázku lze odpovědět nadějným uvidíme!, na druhou s pravděpodobností hraničící s jistotou nikoli!
Nedůvěryhodná občanská společnost
Politické strany jsou vertikálně organizované struktury – předsedou počínaje, přes místopředsedy, předsednictvo, ústřední, výkonný či podobný výbor až k výboru místní organizace. Je to sice volená, ale jasně hierarchicky organizovaná struktura, která se případného průniku občanské iniciativy, neorganizované a zároveň spontánní améby, obává jako čehosi cizorodého, ba jedovatého, co rozruší jednotu „zasažené“ strany.
Od roku 1990 to platilo a dosud platí pro většinu českých politických stran, na prvém místě pro ODS. Na občanské iniciativy se napojovala toliko Strana zelených, jež z nich vznikla. A v nedávné době se o to snažila zejména prostřednictvím iniciativy ProAlt ČSSD a také KSČM.
ODS se dál opírá o „jiné zdroje“ a struktury občanské společnosti jsou pro ni málo srozumitelné a nedůvěryhodné. Petice Nevylučujme se z Evropy, jež je nestátní občanskou iniciativou a pro ODS čímsi „z jiného světa“, proto nemá šanci vyvolat v Nečasově straně zásadní debatu o evropských tématech, jak by si petenti přáli. Co ale dokázat může, je ještě více zúžit Nečasovi prostor, na kterém v ODS manévruje mezi svým eurorealistickým a euroskeptickým křídlem.
Autor je komentátorem Českého rozhlasu 1 – Radiožurnálu.
