Zlínský politik Tomáš Úlehla je jedním z takzvaných rebelů ODS, kteří v poslední době v Poslanecké sněmovně dosti komplikují politický život svému předsedovi a premiérovi Petru Nečasovi. Pod rouškou nezvyšování DPH, navracení se k jakýmsi ideologickým kořenům strany a lpění na stranickém programu mohou dokonce tento týden shodit vládu. Rebelové se postarali o to, že strana navenek působí dojmem uřvané školky, což se jistě podepsalo i pod katastrofálními výsledky uplynulých krajských a senátních voleb.
Na adresu „zašprajcovaných“ poslanců ODS si mimo jiné v minulých dnech ulevili i někteří čelní představitelé strany:
Europoslanec Jan Zahradil si po krajských volbách na svůj facebookový profil pověsil štiplavou poznámku: „Není to třeba zrovna vaše oblast, váš region, kde se symbolem ODS stala např. tlustá býčí šíje, opásaná zlatým řetězem, či za podvod pravomocně odsouzený vekslák, nebo tzv. podnikatel s evropskými fondy a veřejnými penězi, popř. místní don Vito Corleone, bez jehož souhlasu nelze jmenovat ani hajzlbábu na veřejném záchodku? Pokud ano, tak vám nepomůže ani výměna předsedy ODS každé 2 měsíce. Dokud s tím něco sami neuděláte…“
První místopředsedkyně strany Miroslava Němcová k situaci v ODS po senátních volbách pro iDnes.cz poznamenala: „Jestli něco tyto volby ukázaly, tak to bylo to, že voliči jsou velmi nároční. Pravicový volič existuje, nikam nezmizel, neutekl, ale byl schován doma, protože nevěděl, proč nás má volit, když jsme se týden před volbami rozhádali, takže vůbec nevěděl, jestli už vláda padá. Kdo z pravicových voličů by hazardoval se svým nejcennějším majetkem, který v politickém slova smyslu má, a tím je jeho hlas? Kdo by riskoval a dával ho straně, o které neví, jestli ještě bude vládnout, a tudíž pro něj ještě znamená nějakou perspektivu? To jsme si určitě pokazili sami a tam ta míra odpovědnosti padá na ty, kteří to způsobili.“
Působí paradoxně až úsměvně, když si před několika dny rebel Úlehla, který byl v letech 2002 až 2006 zlínským primátorem a místopředsedou ODS ve Zlínském kraji, na Facebooku postěžoval na špatné výsledky zlínské ODS. Ta v krajských volbách získala jen 9,5 procenta hlasů a skončila v regionu až na pátém místě. „Není co dodat… Věřím v sebereflexi a upřímné pokání každého z nás, kde jsme se kdo chovali jinak, než si volič přál… S nostalgií vzpomínám na doby, kdy mne zlínská ODS ‚nechala‘ kandidovat,“ rozjel Úlehla svou úvahu.
A pokračoval: „Nižší zisk hlasů než 25 % pro ODS jsem považoval za neúspěch… Po mém ‚odstavení‘ z funkcí i na kandidátkách ODS na komunální i regionální úrovni ‚se to pak nějak zvrtlo‘, a v současnosti máme v městském zastupitelstvu 6 členů ODS ze 41, a nyní v krajském zastupitelstvu budeme mít 5 členů ODS ze 45… Ústup do opozice je pro ODS trest za nabobství…“ Nakonec vyjádřil i přání: „Moc rád bych se do Zlína vrátil a pokusil se s dalšími, stále ještě dostatečně modrými, spřízněnými kolegyněmi a kolegy navrátit ODS předchozí přízeň občanů… Bude to však nadlidský úkol!“
Úlehla asi zapomněl, že to, co přispělo k volebnímu debaklu občanských demokratů, byla i stranická rozháranost, ke které sám poslanec nyní přispívá. Samozřejmě, že Úlehla v minulosti mohl napomoci ke slušným volebním ziskům zlínské ODS. Dnes se však ocitl v rebelském ranci s politiky typu Marka Šnajdra či Petra Tluchoře, jimž jejich vyslovovaný záměr vrátit stranu „ke kořenům“ stěží kdo uvěří. Ano, vrátit ODS předchozí přízeň, bude po takových eskapádách opravdu nadlidský úkol.
