V minulých dnech vznikla iniciativa výrobců potravin v čele s Andrejem Babišem, již někteří nazvali „Co je české, to je dobré“. Jejím základním cílem je obhajoba českého potravinářství zejména v očích těch, kteří výrobky potravinářů kupují – tedy spotřebitelů. Povede se jí rehabilitovat pověst českých potravin?
Co vůbec vedlo potravinářské bosse k tomu, aby společně lobbovali za své výrobky? Mimo jiné:
- Zavádějící, nepřesné i vyloženě nepravdivé informace, navíc často zcela protichůdné, každodenně bombardující spotřebitele „osvětovými“ údaji o kvalitě potravin.
- Populismus našich i evropských politiků zaštiťujících se při vymýšlení nových povinností výrobců potravin zájmem spotřebitelů, aniž by vůbec tušili, v čem tkví podstata věci.
- Vysoce sledovaný portál „Potraviny na pranýři“ připomínající spíše někdejší černou kroniku poskytující zájemcům pouze a jen negativní informace o potravinářských výrobcích.
- Inflace „značek kvality“, v jejichž rozlišení se v současné době prakticky nikdo nevyzná.
- „Nutriční poradci“ jako živnost volná, tedy taková, kdy se za odborníka může vydávat úplně každý.
Není to jen Babišova „vychytávka“
Ne že by se dosud potravináři o osvětu vůbec nesnažili. Potravinářská komora například již několik let testuje příbuzné skupiny výrobků, vydává měsíčník Svět potravin a pořádá pravidelná setkání s novináři. O osvětu se snaží i jednotliví výrobci nebo některé potravinářské svazy. Vznikla také řada krajských soutěží prezentujících české regionální speciality. Několik desítek producentů potravin získalo pro své výrobky ochranné známky přímo na úrovni EU.
Problém ale je, že všechny uvedené aktivity, jak už to v Česku bývá, myslí především na své vymezení se vůči jiným projektům podobného typu, takže stav obhajoby pozice českých potravinářů nejen vůči zákazníkům, ale i vůči zahraničí připomíná Jiráskovu pověst o Svatoplukových synech poté, co přestali držet spolu.
Podle Babiše čerstvá iniciativa výrobců potravin není primárně zaměřena proti maloobchodu. To se u nás tak často neříká.
Nejnovější iniciativa má na rozdíl od mnohých předchozích pokusů o pozitivní obraz českých potravin také integrační ambice. Přestože svolavatelem úvodního setkání zástupců významných průmyslových výrobců potravin operujících na území ČR byl miliardář Andrej Babiš, nezdá se zatím, že jde o nějaký vychytaný Babišův osobní marketingový projekt.
Samozřejmě vše je ve stadiu zrodu, ale přece – do zatím neoficiálního složení komunikační skupiny, která by měla koordinovat budoucí mediální aktivity potravinářské iniciativy, je z Babišova impéria navržena pouze představitelka olomoucké mlékárny Olma a pokud bude mít zájem, součástí by měl být i představitel potravinářské komory. Komora přitom již několik dní před setkáním potravinářů vydala oficiální prohlášení, v němž konstatuje a navrhuje zhruba totéž, co je také cílem iniciativy z řad konkrétních podniků.
Jak představitelé producentů potravin, tak potravinářské komory také opakovaně konstatovali, že aktivity obou skupin nejsou v rozporu a budou vzájemně koordinovány. To je nesmírně pozitivní, nejen jako prevence před ovládnutím iniciativy samotným Babišem. Ten mimochodem na setkání výrobců přidal další důležitou tezi – totiž, že čerstvá iniciativa není primárně zaměřena proti maloobchodu. To se u nás tak často neříká.
Lobbovat za své potraviny
Faktem je, že vyšší, nejen mediální aktivita potravinářských výrobců v osvětě spotřebitele a obecně při obhajobě podnikatelských zájmů tu měla být již dříve. Všechny země na konkurenčně nabitém evropském trhu investují do marketingu produkce, a nejsou to zdaleka jen peníze, a nejsou to zdaleka jen peníze státní. V našich podmínkách je nutnost věrohodných informací a podpora domácí produkce o to potřebnější, že Češi jsou ze všech států EU nejmenší patrioti, a navíc jsou i náchylní uvěřit manipulacím a reklamám.
Výsledkem je obecně rozšířený názor značné části spotřebitelské veřejnosti, že české potraviny jsou méně kvalitní, oproti zahraničí jsou k dispozici v omezeném výběru, a ještě k tomu jsou předražené. A politici vozí důchodce na nákupy zlevněných potravin do Německa. Pokud by to takhle šlo dál, asi bychom museli minimálně nějakou část tuzemských potravinářských podniků zavřít. To by ovšem generovalo vyšší nezaměstnanost, nižší příjmy státního rozpočtu, a naopak vyšší nároky na tento rozpočet při výplatě sociálních dávek. Výsledkem by nutně muselo být další zvyšování daní, škrty v sociální oblasti nebo obojí. To vše by zaplatili spotřebitelé – tedy daňoví poplatníci, což snad není v zájmu nikoho.
Všechny země na konkurenčně nabitém evropském trhu investují do marketingu své produkce
Propagovat vlastní výrobky a věrohodně za ně lobbovat není žádný zločin, dělají to tak všichni. Spotřebitelé budou mít i tak možnost se na tuzemskou produkci „vykašlat“ a preferovat jiné zboží – a řada z nich to bude určitě dělat nadále. Podstatné ale je, aby se při výběru potravin mohli rozhodovat na základě objektivních a aktuálních informací poskytovaných odborníky, kteří technologii výroby a kvality potravin rozumí. Iniciativa počítá s tím, že takové odborníky nabídne médiím – jak z řad praktických potravinářských technologů, tak z vědeckých a výzkumných institucí nezávislých na konkrétních výrobních podnicích. Takový veřejně dostupný seznam by měl vzniknout zhruba v řádu několika týdnů.
Nic samozřejmě není všespasitelné, ani tato aktuální aktivita. Za situace, jež se o českých potravinách v myslích lidí vytvořila, půjde nepochybně o běh na dlouhou trať, a je proto i možné, že to potravináři, nebo alespoň někteří z nich, postupně vzdají. Přijdou jistě i chyby – kdo nic nedělá, nic nezkazí. Přesto je třeba jak založení iniciativy, tak připravované kroky Potravinářské komory ČR vedoucí k rehabilitaci pověsti českých potravin ocenit. Na házení klacků pod nohy je vždycky času dost.
